Hydroizolace a obklad koupelny v podkroví

Těsnicí pásku do niky jsem lepil na dvakrát, aby nedělala boule. První řadu jsem vyrovnal na plátky podle čáry laseru, na které poznám i půl milimetru. Obklad nad dveřmi držel podepřený kovový profil.

Koupelna v podkroví s nikami a šikminou

K horní koupelně jsme se dostali po dlouhé době a byl to pro mě takový strašák. Mezitím jsme museli vyřešit hodně technických věcí. V předstěnách jsou zabudované niky, shoz na prádlo a podomítková baterie do sprchy. Obkládání tu navíc komplikují šikminy a výřezy pro zásuvky.

Stěna u vany nebude v obkladu, ale v povrchové stěrce. To jsme dřív nevěděli, a tak na vývodech vody zůstalo prodloužení z podomítkové přípravy. Dělá se kvůli obkladu, aby šlo závitem dosáhnout přes jeho tloušťku. Pod stěrkou by akorát překáželo, takže muselo pryč. U druhé dvojice vývodů bylo prodloužení z nějakého důvodu jen na teplé vodě, na studené ne. Tím jsem chtěl začít: vypnout a vypustit vodu, vývody předělat a vyzkoušet, že těsní.

Těsnicí páska do niky na dvakrát

Mezitím jsem pokračoval s hydroizolací. Na stěnách je hydroizolační stěrka Mapei Mapelastic AquaDefense. V koutech, u podlahy a kolem niky jsem do ní vložil těsnicí pásky Weber se síťovanými okraji.

Pásku kolem niky jsem lepil na dvakrát. Nejdřív jsem přichytil jednu stranu, pak pásku napnul přes roh a přilepil druhou. Naučili jsme se to ve spodní koupelně. Když jsme tam lepili obě strany najednou, páska byla v pnutí, udělala bouli a nakonec nedržela ani na jedné straně. Nika je ve stěně u vany, která bude celá jen ve stěrce, takže potřebuji, aby páska pěkně přiléhala.

Kolik vrstev hydroizolace na stěnu a na podlahu

Podklad jsme napenetrovali a na stěně, kterou jsme obkládali, jsou dvě vrstvy hydroizolace. Dole je kousek přetažená na podlahu. Ideální by bylo jet etapu za etapou a odškrtávat si je. Praxe je taková, že je všechno rozdělané najednou. Každá vrstva musí uschnout, než přijde další, a čekat na to je zbytečné. Hydroizolaci jsem proto natíral mezi jinou prací a přebíhal z místa na místo. To je prostě realita.

Zbytek AquaDefense, kterou jsem používal všude, mi při tom došel. Pokračoval jsem s Mapegum WPS, taky od Mapei, protože byla zrovna dostupná. Kombinace dvou hydroizolací není úplně ideální, ale myslím, že problém nebude.

Na podlahu chci dát minimálně tři vrstvy, možná čtyři. Štětcem nanesená vrstva mi přijde tenká. Podlahu ale budeme ještě brousit a připravovat a dřív to nemá smysl. Při míchání lepidla se zase zašpiní.

Obklady 30 × 60 a laser proti vodováze

Obkládali jsme stejnými matnými obklady Marazzi 30 × 60 cm jako ve spodní koupelně a na WC v podkroví. Tahle stěna je s nimi poslední: šikmina, dveře a úzký proužek vedle dveří. První řadu jsem pokládal naležato, takže měla na výšku 30 cm a zasahovala do zásuvek.

Na WC se mi stěna trochu klopila a tady to vypadalo stejně. Podle laseru se mi předstěna klopila dovnitř, tak jsem obkladačku v rohu zkrátil, abych to vykompenzoval. Pak jsem vzal vodováhu a ta ukázala, že předstěna křivá není (od 5:50). Vodováha může mít malou nepřesnost, jenže laser ukazoval pořádnou odchylku. Čemu věřit, jsem nevyřešil. Někdy je to trochu na hlavu.

Proč jsem přestal věřit staré vodováze

Celou stavbu jsem dělal s jednou vodováhou a tímhle bych se neinspiroval. Kolikrát mi spadla, je celá zašpiněná a přestávám jí věřit. Je to zkušenost z první stavby, kdy se věci hrnou a obnova nářadí jde stranou. Novou vodováhu Prexiso mám od e-shopu s nářadím Regals.cz. Má pogumované konce a otvory na uchopení. V interiéru už hrají roli milimetry, a tam se podle mě vyplatí vodováha, které člověk věří. S nářadím teď zacházím šetrněji.

Založení první řady nasucho

Obkladačku v rohu jsem založil přesně u stěny, s mezerou na plátky 2 mm. Na druhém konci jsem dořez dal na sraz. Spára dvou obkladaček vyšla doprostřed krabice zásuvky. Do každé z nich jsem proto vykružovákem udělal půlměsíček. Kryt zásuvky má nějakou vůli, takže když to člověk nedělá úplně „na prasáka“, výřez krásně zakryje.

Výšku jsem srovnával plátky pod spodní hranou. Když plátek vytáhnu, obkladačka klesne, a když ho zatlačím, vytlačí ji zpátky nahoru. Paprsek laseru jsem nastavil tak, aby šel těsně po horní hraně. Čára je tak tenká, že poznám, i když jsem jen asi o půl milimetru níž. Té polohy jsem se držel po celé délce řady.

Než jsem řadu rozebral, udělal jsem dvě věci, na které často zapomínám. Na stěnu jsem si tužkou vyznačil výšku, kam až natáhnout lepidlo. Jinak ho rozpatlám moc vysoko a pak ho strhávám. A vyměnil jsem baterie v laseru. Je klasika, že se vybije přesně uprostřed zakládání. Tentokrát se vybil předem, takže jsem si na výměnu vzpomněl včas.

Lepení první řady a nivelační systém

Lepidlo jsem rozčesal zubovým hladítkem a obkladačky dával na plátky, abych věděl, že jsou na doraz. Plátky musí být čisté, bez nánosů lepidla z minula. Spáru větší o půl milimetru už mám trochu v oku. S každou obkladačkou se člověk něco naučí.

Pak jsem dlouhou vodováhou kontroloval svislost, jednu obkladačku po druhé, a kde bylo potřeba, trochu jsem pomohl. Tuhle stěnu jsem sám neupravoval a omítkáři ji udělali jak když střelí. Když jsem lepidlo natáhl bez vln, obkladačka si po připlácnutí sedla sama. Až potom jsem obkladačky svázal sponami nivelačního systému a strhnul přebytek lepidla.

Čistá hrana a mezery pro spony

Dvě věci jsem se naučil z vlastních chyb. První je čistota. Hotovou řadu jsem utřel houbičkou dočista, jako novou. Jakýkoli kamínek nebo nános pod plátkem další řadu zvedne, chyby se nabalí a za chvíli se spáry rozjedou. Zároveň jsem začistil stěnu nad řadou, abych pak nedřel zaschlé lepidlo.

Druhá věc jsou mezery v lepidle. Tam, kde přijde spona, jsem lepidlo vyškrábal, protože do plného spoje se její zobáček nestrčí. Když na hraně obkladačky zůstane milimetr lepidla, spona na jedné straně tlačí do obkladu a na druhé do lepidla. Pak obkladačky nesrovná. Není to životně důležité, ale šetří mi to čas.

První řada byla v rovině a výřez u zásuvky seděl. Chtěl jsem ji nechat přes noc zaschnout a pokračovat až další den.

Obklad pod šikminou a nad dveřmi

Pak jsem pokračoval řadami nahoru, až pod šikminu a nad dveře. Poslední šikminu mám za sebou. Šikmé dořezy jsou dřina a někde je spára o pár milimetrů větší, jinde menší. Silikon zbytek spraví. Jako celek to dopadlo docela v pohodě.

Nad dveřmi mají obkladačky tendenci sjíždět. Podepřel jsem je kovovým profilem a pod něj dal lať (od 17:25). Velký tlak tam není, na podpěru by stačilo skoro párátko. Pak už stačily drobné klínky, a jakmile byly obkladačky svázané nivelačním systémem, držely na místě.

S menšími obklady se dělá dobře, jsou lehké. Pár kusů nám zbylo, kdyby se nějaký zničil. Jediné, co bych mohl pokazit, je vrtání skrz obklad, až budu přidělávat desku. Na to se moc těším. Klínky a plátky jsem chtěl po práci rozebrat a očistit, s nánosy lepidla se s nimi dělá blbě.

Lícování obkladu u ostění dveří

U dveří mám rád, když obklad přesně lícuje s ostěním a dveře pak sedí na sraz. Mezera vyplněná silikonem by tu byla hodně vidět, protože tu člověk bude pořád stát. Krajní dořezy mají místy asi 5 cm a mají tendenci se hýbat. Přitáhl jsem je proto dlouhou vodováhou a svěrkami. Co vyčuhovalo, vodováha stáhla, a kde bylo málo, přidal jsem klínek. Ostění je úzké, ale na obložkovou zárubeň bude stačit.

Na sousední stěnu přijde velký formát 120 × 60 cm. Hydroizolaci budu mezitím dodělávat postupně.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.