Provázek jsem napínal přes těžké betonové dlaždice místo zatlučených prutů. U vchodu, kde se potkává víc výšek, nejvíc pomohl provázek vedený od horní hrany už osazeného obrubníku.
Návrh nakreslený sprejem na zemi
Obrubníky přišly na řadu po hutnění terénu kolem domu. Nejdřív jsem sprejem nakreslil na zem to, co jsme měli na papíře v situaci. Chtěli jsme vidět, jestli některý chodník není moc daleko, moc blízko nebo moc široký. Šířky a odstupy jsme pak ještě upravovali podle skutečného prostoru. Na jednom místě jsem čáru přetáhl dál, než bylo potřeba, a musel ji zase zkrátit.
Kolem domu bylo potřeba domyslet pár míst. Obrubu jsme museli vést kolem patek venkovní jednotky tepelného čerpadla. Chráničku pro osvětlení chodníku jsem musel odkopat a protáhnout dál za trasu. Na druhé straně domu jsme plánovali okapový chodník podél zdi až za roh. Před domem chceme kombinovat dlážděné plochy s trávou.
Jaké obrubníky jsme vybrali
Vybrali jsme betonové obrubníky Presbeton řady ABO. Mají rovné ostré hrany, z jedné strany jsou zkosené a na čelech nemají zámky. Kladli jsme je natupo k sobě s malou spárou. Máme je ve dvou výškách, 20 a 30 cm, a podle místa jsem je střídal. Vyšší jsem dal tam, kde jsem potřeboval pevnější uložení.
Ve stavebninách skladem nebyly, takže jsme si je nechali vyrobit na objednávku a dovézt. Nic navíc to nestálo. Typů je asi tolik, že stavebniny nemůžou mít skladem všechno. Když má být obrubník trochu jiný, vyplatí se projít katalogy a palety objednat s předstihem.
Kolik betonu dát pod obrubník?
Pod osazeným obrubníkem jsem chtěl mít aspoň 5 až 10 cm betonu. Někde by obrubník ležel akorát na zemi, jinde by visel ve vzduchu. Dno výkopu jsme proto ještě dorovnávali. Lopatou to stačilo dorovnat plus minus na centimetr a obcházel jsem to s rotačním laserem. Zbytek se dorovná v betonu.
Kde začít a jak napnout provázek
Začal jsem na části, která bude nejméně vidět. Dělal jsem to poprvé, nakoukal jsem pár videí, něco málo přečetl a zbytek měla ukázat praxe. U prvního obrubníku jsem řešil hlavně výšku a vzdálenost od zdi, tady 60 cm kvůli odpadu. Natočení jsem doladil až podle provázku.
Konce provázku jsem místo zatlučených prutů chytil za betonové dlaždice. Dlaždice je těžká, takže provázek napne sama, a dá se jednoduše posunout o centimetr doleva nebo doprava. Zapíchnutý prut drží na jednom místě a pro každou korekci se musí přesadit.
Na konci první části už nebyla zeď, podle které by se dalo měřit. Rovinu domu jsem si proto prodloužil latí a přeměřil vzdálenost na obou koncích. Venku naštěstí milimetry nehrají takovou roli jako uvnitř.
Plán byl založit jednotlivé části a nakonec jejich rohy propojit dlouhou rovnou řadou, zhruba 10 metrů. Na takové délce se provázek prohne. Směr měl proto dávat provázek a výšku jsem chtěl průběžně hlídat laserem.
Kde terén kolem ještě není hotový, dal jsem třicítku a zapustil ji hlouběji do země. Nemusel jsem pod ni sypat hromadu betonu ani ji obsypávat hlínou, aby se nevyvrátila, než okolí dokončíme.
Míchat beton, nebo objednat z betonárky?
Beton jsem si míchal sám v míchačce po dávkách. Hromadu z betonárky jsem nechtěl, protože jsem nevěděl, jak rychle mi to půjde. Nechtěl jsem být pod tlakem, že mi beton tuhne. Po částech a v jednom člověku by spotřeba stejně byla malá a dovoz by se asi nevyplatil.
Nakonec jsem s tím byl naprosto spokojený. Tempo bylo opravdu nepředvídatelné, někde jsme se zasekli nadlouho a denní plán jsme nedodělali. Ale tak to prostě je. Nanosili jsme se při tom dost, obrubník i beton něco váží.
První obrubník za půl hodiny
První obrubník (od 7:46) jsem osazoval asi půl hodiny. Vodováhou jsem zkontroloval horní rovinu i svislost a přeměřil, že je rovnoběžný se zdí. Provázek od dlaždic se osvědčil. Tímhle tempem bych to dělal sto let, ale začátky jsou vždycky pomalejší. Další kusy pak šly do lože jeden po druhém podél provázku.
Když je pod obrubníkem betonu moc
Někde jsme výkop škrábli zbytečně hluboko a betonu pak šlo víc, než bylo potřeba. S každým kusem jsem se musel chvíli drbat, aby se neklopil. Při uhlazování betonu se obrubník občas trochu pohnul, takže jsem náklon ještě jednou kontroloval. Nejvíc mě zdrželo, když jsem pod obrubník dal betonu moc a chtěl ho za každou cenu sklepat. Bušil jsem do něj fakt dlouho. Jednodušší je to vzdát předem, obrubník zvednout a kus betonu ubrat.
U potrubí ještě zbyl kus na zkrácený obrubník, který oddělí kamení od dlažby. Po zastavení míchačky zůstalo pár míst, hlavně na konci, kde bylo ještě potřeba doplnit beton kolem obrubníků. Když jsem pak přiložil úhelník, rohy seděly docela pěkně. Kdyby do plochy šla pravidelná betonová dlažba, musel bych vzdálenosti ještě přizpůsobit jejím rozměrům, aby vyšla bez dořezů. U nás to potřeba nebylo, v okapových chodnících budou kamínky.
Druhá strana a spád od domu u vchodu
Na druhé straně jsme znovu dali třicítku tam, kde zatím nebylo čím obrubník zahrnout, a dál nižší kusy. Při kopání jsme už hlídali, abychom zbytečně neubrali. Víc než 10 cm betonu pod obrubníkem mi přijde zbytečné. Druhou část jsme osazovali ve dvou. Dlouhou hliníkovou latí jsme přes celou plochu kontrolovali, jestli jsou protější obruby ve stejné výšce.
U vchodu se potkává víc výšek. Bude tam zpevněná plocha s přístřeškem, která musí mít spád od domu, stejně jako všechny chodníky. Pod ní bude malé nádvoří, kde se pár chodníčků potká. I to půjde se spádem pryč od domu a dolů po terénu.
Provázek od horní hrany obrubníku
Když jsou obrubníky jen dva, člověk první osadí plus minus a druhý podle potřeby. Uprostřed je pak doklepne, aby tam nebyl zub. U delší řady v různých výškách jsme museli jet podle provázku. Jeden konec jsme chytili k horní hraně osazeného obrubníku. Na druhém konci ještě nic nebylo, tak jsme tam dali betonové dlaždice. Vyšly zrovna přesně na budoucí horní hranu spodního obrubníku.
Když se má člověk fyzicky čeho držet, jde to o dost rychleji. Od oka se mi to moc neosvědčilo. Podle laseru jsem často dal betonu moc a pak ho dlouho zabouchával, nebo málo a musel jsem dosypávat. Podle provázku jsem lože jen trochu udusal kouskem odřezku a nechal ho o kousek výš. Těžký obrubník si pak akorát sedne a stačí ho doklepnout. Výsledek byl vždycky docela v pohodě, jen něco stálo víc práce.
Proč klepat doprostřed a nechat spáru
Když obrubník nejde dolů, člověk do něj začne mlátit čím dál víc. Občas jsem tak uklepl roh. Paličkou je proto lepší bouchat doprostřed a hranám se vyhýbat. U obrubníků s ostrými hranami je rohů víc, a tak je víc i čeho oštípnout.
Horší to bylo se dvěma obrubníky vedle sebe, které jsem potřeboval srovnat do roviny. Byly u sebe moc blízko. Klepl jsem do jednoho a ten uštípl roh druhému. Už osazený kus jsem musel vyhodit a dát nový. Proto jsou spáry dobrá věc i při montáži.
Obrubníky jako první hotový povrch zahrady
Všechno ostatní na zahradě se ještě bude překopávat, ale obrubníky už zůstanou. Do první ohraničené plochy jsme mohli dovézt hlínu a začít ji dorovnávat. Je to docela jednoduchá práce, jen je potřeba být trochu pečlivý a mít trpělivost. Do okapových chodníků pak přišly žulové kameny.
Na co se lidé ptali
Zeptat seOtázky z komentářů pod videem vlastními slovy, s naší odpovědí.
-
Počítali jste vzdálenost chodníku od domu podle velikosti dlaždic, aby nebyly potřeba dořezy?
Odpověď Cesty za bydlením
U nás to potřeba není, protože v chodnících u domu budou kamínky.
Díky, dotaz máme.
Přečteme ho a zveřejníme s odpovědí tady. Když jste nechali e-mail, dáme vám vědět.
Časté otázky k tomuto dílu
Proč obrubníky nejsou ve zhutněném štěrku?
Podle toho, co jsem si nastudoval, je zhutněný štěrk pod obrubníkem potřeba hlavně u obrubníků, přes které budou jezdit auta. Na tyhle nikdy nebude větší tlak než chůze, takže jsou jen v betonu.
V jakém poměru jsme míchali beton na obrubníky?
Dva díly štěrku 4/8, dva díly písku a jeden díl cementu. Vodu jsem přidával podle potřeby.
Jaké obrubníky bychom použili na venkovní schody?
Vyšší, 30 cm, aby šly víc zabetonovat. U vchodu ale schody mít nebudeme.
Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno , aktualizováno .
