Bednění točitého betonového schodiště

Do obvodové zdi jsme schodiště zapustili o 10 cm. Prkna jsem shora přibil hřebíky a stojky postavil na klíny, aby šlo bednění snadno rozebrat.

Jak jsme vyzkoušeli zakládací sadu na středové zdi

Zakládací sadu s rotačním laserem jsem si nejdřív vyzkoušel na středové zdi, kde na přesnosti tolik nezáleží. Obvodové zdi i věnec jsme měli hotové a s touhle sadou mě čekalo založení první řady příček. Náš laser nemá pojízdnou hlavu, takže ho nejde jemně posunout o milimetr níž. Při každém nastavení latě jsem ho proto otáčel a zkoušel, dokud nezazněl souvislý tón, ten znamená rovinu (od 0:00).

Jak jsme kreslili schodiště na zeď bez křížového laseru

Schodiště jsem si pak kreslil přímo na zeď. Křížový laser jsem neměl a kupovat ani narychlo shánět jsem ho nechtěl. Laserový měřák má v sobě gyroskop, tak jsem ho přilepil na lať a rovinu chytal podle zvuku, stejně jako s rotačním laserem (od 1:37). Tak vznikla moje nová digitální vodováha.

Výšky jsem měřil pásmem s nulou přímo na spáře mezi dvěma cihlami. Tenké pásmo se na nulu chytne pěkně. U obyčejného metru jsem se musel pořád ohýbat, abych na nulu dobře viděl.

Pořád mi ale nevycházel nějaký milimetr a nechápal jsem, kde se ztrácí. Ztrácel se v úhelníku. Na 40 cm ukazoval o milimetr jinak než pásmo, přitom pásmo a druhý metr spolu seděly. Jak je to možné, nevím. U betonového schodiště se na milimetr nehraje, ale člověk na měřidla spoléhá. Vyplatí se mezi sebou porovnat všechny metry na stavbě.

Pak jsem dostal pocit, že mi laserový měřák trochu lže. Odlepil jsem ho z latě a výšky kontroloval starou dobrou vodováhou.

Jak jsme řezali zářezy pro schodiště do zdi

Schodiště vede mezi obvodovou zdí z pálených cihel a pórobetonovou stěnou. Zářezy pro stupně jsem do obou nařezal úhlovou bruskou a dosekal sekáčem a kladivem. Do pórobetonu se řeže a seká mnohem líp. Cihla je tvrdší a brutálně se z ní práší. Pórobeton je zase až moc měkký i tam, kde sekat nechci, a občas se odlomil kus, který měl zůstat. Kotvení do cihly mi přišlo jistější než do pórobetonu. První část zářezů jsem měl za dvě hodiny, možná méně.

Prachu bylo tolik, že jsem z batohu vytáhl starou nepoužitou roušku. Hodila se, protože jsem se už nadýchal víc, než jsem plánoval, a to jsem byl v otevřeném prostoru.

Další zářezy šly pomaleji, protože je naše schodiště atypické a záměrně nakřivo a musel jsem podřezávat rohy. Půl hodiny to samozřejmě netrvalo a čím víc zářezů, tím víc se to táhlo. Je zvláštní, když se člověk snaží něco pěkně postavit a pak do toho mlátí kladivem.

Proč zapustit betonové schodiště do zdi

Do obvodové zdi jsme schodiště zapustili o 10 cm. Moc často nevidím, že se do zdi vysekávají i samotné stupně, ale nám to doporučili. Jako laik to chápu tak, že deska schodiště leží šikmo, a tak na ni působí i vodorovné síly. Zapuštění může trochu pomoct ve střihu. Práce s tím moc není a betonu padne jen o trochu víc.

Jak udělat bednění schodiště, které půjde rozebrat

Bednění jsem začal podpěrami podél obou zdí, od nejnižšího místa nahoru. Jsou to trámy na stojkách a šikmých vzpěrách. Každý spoj je podepřený proti zdi a přivrtaný do ní, aby nic nevystřelilo ani neodcestovalo. Do zdí jsem kotvil běžnými turbošrouby do betonu, průměr myslím 8 mm.

Vruty ve spojích jsem nepředvrtával a ani jeden nepraskl. Těžko říct proč. Napadá mě, že jsem všechno dával přesně do vodováhy, aby na vzpěry nepůsobily vodorovné síly. A vzpěr bylo hodně, všechny mezi sebou zavětrované.

Pod stojky jsem dal klíny. Při odbedňování povolím šrouby, klíny vyrazím a celý trám se uvolní. Celé bednění jsem promýšlel pozpátku. Ke každému vrutu jsem se chtěl dostat v pořadí, v jakém ho budu vyndávat, a žádnou hlavu nezalít do betonu.

Viděl jsem, co umí beton, když teče z pumpy, a tady bude bednění vysoko. Proto jsem na pevnost dával pozor. Podpěry podél zdí byly práce na jeden den.

Jak jsme zabednili točité schodiště z prken

Na rám z trámů, stojek a vzpěr jsem pak kladl prkna do vějíře od zdi. Každé prkno je na jedné straně širší než na druhé, takže vznikají lichoběžníky nebo šípy. Co prkno, to unikát, a každé jsem musel měřit a řezat zvlášť. Pod prkna jsem dal různé trámy podložené klíny, docela robustně, bych řekl.

Na spodní straně schodiště jsem počítal s malými zuby. Netrápily mě, pod schodištěm nebude moc frekventované místo. Bez plachty na prknech je ale spodek pořádně zubatý.

Začátek byl samozřejmě pomalejší, nejdéle trvaly stojky a podpěry. Člověk ale postupně získává grif. Hlavy některých stojek vyšly trochu výš, než bylo potřeba, a musel jsem je hoblovat na místě. Ve vzduchu se to dělá dost blbě. Příště je asi proměřím dřív, než je přikotvím.

Prkna jsou docela strmá, v užší části mají sklon asi 42 až 45 stupňů. Kdo schodiště teprve vybírá a chce si ušetřit práci, tomu bych doporučil dvouramenné s podestou, ne takový atyp jako my.

Proč jsme brousili boule na věnci

Během bednění schodiště jsem se dlouho zdržel s věncem. Na pár místech jsem musel brousit boule velké několik centimetrů. Zapomněl jsem pořádně provázat OSB desky drátem a někde jsem měl moc velké rozteče. Zbrousil jsem je, protože na věnec budeme v úrovni stropu znovu bednit a pak přijde zateplení. Bordelu z toho bylo všude tolik, že jsem se těšil, až zaprší a trochu to spláchne. U schodiště jsem chtěl, aby beton tentokrát zůstal tam, kde ho potřebuji.

Proč jsme prkna přibili hřebíky, a ne vruty

Bednění schodů mi zabralo na můj vkus dlouho, zhruba dva týdny. Prkna jsem nakonec shora přibil hřebíky. Hřebíky při odbedňování vypáčím, vruty bych zničil. Lepit pásku na hlavičky, aby šly vruty použít znovu, se mi nechtělo. Na zeď jsem pak na hodně turbošroubů přidělal prkna, na kterých budeme bednit stupně.

Jak jsme vybednili nástupní stupeň pro napojení výztuže

První nástupní stupeň jsem vybednil z OSB. Trochu vystoupí do obýváku a nejspíš bude zaoblený. Výztuž schodiště se tu naváže na roxory, které trčí z desky, takže to bude pěkně provázané. Nahoře bude schodiště vystupovat nad úroveň věnce, to ještě musím vymyslet. Vybednit ho půjde skoro až nahoru.

Výztuž bude ručně splétaná síť 100 × 100 mm z prutů průměru 8 mm. Konečně menší průměr, se kterým se dá pracovat. Každý prut ale bude jinak dlouhý a jinak ohnutý, protože zespodu je schodiště jedna velká křivule.

Proč jsme dělali schodiště před stropem ze Spirollů

Schodiště jsme dělali teď, protože jsme čekali na stropní panely Spiroll. Něco se ještě řešilo a měli jsme dva týdny prostoj. Schodiště tak vylijeme spolu s dobetonávkou panelů. Mezi panely vždycky zůstanou spáry, které je potřeba dobetonovat, a celé se to prováže do jednoho monolitu.

Chtěli jsme využít pěkné dny a do patra pak nebudeme chodit zdít příčky po žebříku, ale po schodech.

Nebojím se, že bychom hotové schodiště při další stavbě omlátili. Betonárka nám vozí kvalitní beton, což není naše zásluha. Když jsem z věnce potřeboval ubrat pár centimetrů, s velkou úhlovou bruskou jsem si musel odpracovat každý milimetr. Kdyby se nějaký roh odlomil, opravím ho.

Jak je bednění schodiště podepřené zespodu

Stojkami jsem nešetřil, podpěra je pod každým druhým stupněm a k tomu dvě středové vzpěry. Diagonálně jsem bednění vzepřel v obou směrech, protože schodiště jde dolů a mohlo by mít tendenci se kácet. Vzpěry jsou z odřezků prken, takže skoro nic nepřišlo nazmar. Zbytek použiji na vyztužení stupňů. Zespodu je všechno sešroubované normálně vruty, tady při odbedňování problém nebude.

Dřeva jsem si užil dost. Teď mě čeká výztuž schodiště a jako vždycky naivně doufám, že to bude ta lepší práce.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 26. 10. 2026.