Desku jsme sami přebrousili a naolejovali. Kovové nohy drží na šroubech v závitových vložkách, aby šly kdykoli sundat. V tvrdém dubu ale nestačilo předvrtání, které nám dřív fungovalo ve smrku.
Dubová spárovka: masiv, nebo napodobenina
Na desce nám záleželo hlavně na tom, aby byla opravdu masivní. Naše spárovka je průběžná, uprostřed desky nemá žádné spoje. Lamely jsou poměrně široké, žádné tenké odřezky z jiné výroby.
Kdo dubový stůl někdy řešil, možná ví, že se prodávají i levnější napodobeniny. Hlavní deska má jen 2 cm a po obvodu je přilepený pruh, případně zesílení z další dvoucentimetrové spárovky. Na pohled má 4 cm, ve skutečnosti 2 cm a uprostřed spoj. To jsme nechtěli. Plný masiv přitom není o tolik dražší, hodně záleží na slevách v e-shopech. Jen je strašně těžký.
Vybrali jsme desku bez laku a bez jakéhokoli ošetření, surový masiv, který si opracujeme sami. Olej na dřevo, který nám vyhovuje, už máme vyzkoušený. Budeme ho mít i na dalších dřevěných věcech v domě, takže všechno bude barevně sladěné. Na stůl šel olej Adler Legno Dura-Öl v bezbarvém provedení Farblos.
Přírodní vady a vosk z výroby
U masivu jsme s vadami počítali, k dřevu patří a do budoucna mu sami nějaké přidáme. Kdo chce všechno pravidelné a symetrické, pro toho to není. Nám se suky a každá jiná hrana líbí. Jeden rožek byl trochu odštípnutý, naštěstí na spodní straně.
Díry a trhlinky byly už z výroby zakápnuté voskem, takže jsme kvůli pár vadám nemuseli kupovat vlastní vosk. Pár drobností z výroby a přepravy jsme zapravili, nic velkého to nebylo.
Broušení a olejování dubové desky
Surová deska byla ještě trochu chlupatá, takže jsme ji nejdřív přebrousili elektrickou bruskou rovnou na pracovních kozách. Nahrubo zhruba devadesátkou nebo stovkou, před olejováním jsme celou desku přejeli papírem 240. Jemnější jsme nepotřebovali.
Olej jsme nanášeli malým válečkem, sprej nemáme. Váleček se nám osvědčil už u desky pod umyvadlo, olej se rozpije a stopy po něm nejsou poznat. Olej dub ztmavil a krásně vytáhl jeho barvu.
Spodní strana není pohledová a tolik se nezatěžuje, takže dostala dvě vrstvy. Po první vrstvě jsme nechali olej zaschnout, přebrousili ji papírem 240 a naolejovali znovu. Horní strana, boky a hrany mají vrstvy tři. Nahoře bude deska víc zatěžovaná a po každé vrstvě se dřevo ještě trochu zvedne a chlupatí. Navrchu jsme chtěli jemnější povrch.
Samotné olejování je rychlá práce. Zbytek oleje z plechovky by nestačil, takže jsme koupili větší, stejně ho čekají další práce v domě. Na vytvrzení jsme počítali zhruba se čtrnácti dny klidu, než se stůl začne zatěžovat. Mezitím měly dorazit nohy a namontovat jsme je mohli už během posledního týdne vyzrávání.
Kovové nohy bez spodního rámu
Pod stůl jsme koupili dvě klasické černé kovové nohy. Tvarů je spousta, chvíli jsme hledali a shodli se na tenčích profilech. Je to otázka vkusu, někomu se líbí masivní. Hlavní důvod byl, že nemají dole rám. Přes rám by robotický vysavač musel pořád přejíždět a pod ním se drží prach. Dole mají jen jednoduchý profil se stavitelnými patkami.
Nohy jsou vykousnuté dovnitř, aby u stolu tolik nepřekážely kolenům. Jak pohodlné to bude, ukáže až praxe. Spodní tyč mezi nohama stůl nemá úmyslně. Do té se každý kope koleny a nám určitě chybět nebude.
Nohy jsme nejdřív postavili obráceně na spodní stranu desky a hledali místo, kde nebudou překážet a stůl bude dobře vypadat.
Jak připevnit nohy ke dřevu, aby šly sundat
Každou nohu drží 8 šroubů. Dlouho jsem přemýšlel, jak je ve dřevě ukotvit. Nohy možná jednou půjdou dolů, třeba kvůli novému ošetření desky nebo stěhování, a dřevo se přitom nesmí vymlít. Proto jsem koupil jednoduché závitové vložky do dřeva. Vložka zůstane natrvalo ve dřevě a nohu k ní přitáhne šroub. Řešení je levné a dá se použít opakovaně.
Vrtal jsem univerzálními vrtáky, do dřeva žádné nemám. Pár otvorů mi trochu ujelo, vrtáky do dřeva bych doporučil.
Zaseknutá závitová vložka v tvrdém dubu
U první nohy jsem předvrtával vrtákem 6,5 mm, podle těla vložky bez vnějšího závitu. Ve smrku mi to dřív fungovalo, jenže dub je tvrdý. Jedna vložka se zasekla a protočil se jí vnitřní šestihran (od 10:30). Vložka je z měkkého materiálu, a když se jednou protočí, je konec.
Zaseknutá vložka vyčnívala nad desku a přes ni bych plech nohy nepřitáhl. Musela pryč. Odvrtání jsem si nechal jako poslední možnost a zkusil to kleštěmi. Vložku jsem jimi ohnul, konečně jsem měl za co chytit a vytočil ji ručně. Naštěstí nebyla moc hluboko. Možná jsem měl jen nekvalitní vložky, byly levné.
Ostatní otvory jsem předvrtal vrtákem 8 mm, i ten po vyjmuté vložce. Přišlo mi, že ve dřevě pak skoro nezůstane materiál pro závit, a stejně vložky drží jako blázen. Při dotahování jsem byl rád, že je znovu neurvu.
Je mi jasné, že se mi za levné vrtáky někdo vysměje. Jenže mít na stavbě všechno kvalitní najednou nejde, nářadí se střádá postupně. Většinou si ho člověk koupí, až když ho něco pořádně vytočí. U mě se k tomu pomalu schyluje.
Podlouhlé otvory vyrovnaly odchylky
Plech nohy má podlouhlé otvory a ta rezerva vyrovnala malé odchylky v předvrtání. Nohou šlo posouvat hodně napříč stolem, podélně méně. Bez rezervy bych musel vložky vrtat úplně přesně. Druhá sada vložek po předvrtání osmičkou zajela bez problému. Tak jsme si to představovali už u první nohy. Pak už jsem obě nohy jen přitáhl šrouby.
Prskance na svarech hotových nohou
Šrouby mají stříbrné hlavy, černé jsem nesehnal. Nohy jsme koupili hotové v e-shopu a tomu odpovídá zpracování. Na svarech jsou nerovnosti a prskance pod nátěrem (od 15:52). Mně to nevadí, stůl vnímáme jako celek a svary pod deskou nikdo zkoumat nebude.
Vlastní nohy bych asi nějak zvládl, ale časově se to nevyplatí. Neměl jsem materiál ani vybavení a lakovat bych je musel nechat jinde. Zámečník na míru by je v detailech udělal určitě líp, jenže by stály úplně jinak. Hotové nohy v sobě mají návrh, materiál, svařování, vrtání, broušení i lakování. Za tu cenu by většina šikovných řemeslníků ani nevstala z postele.
Hotový stůl z dubového masivu
Pohledová strana desky je ještě trochu jiná než spodek. Výrobce lamely otočil tak, aby lepší strana šla nahoru. Suků a voskových výplní je tam mnohem méně, takže jsem je nemusel nijak doplňovat.
Celkově nás stůl podle odhadu vyšel na polovinu, nanejvýš dvě třetiny ceny hotového stolu. K nohám přišly obyčejné vruty do dřeva, my jsme místo nich použili šrouby do vložek. Bylo to složitější, ale kdo ví, co se se stolem ještě bude dít.
Nejsem truhlář a s takovou prací velké zkušenosti nemám, ale zase to nějak dopadlo. Z dubového masivu jsme později vyráběli i vnitřní parapety.
Na co se lidé ptali
Zeptat seOtázky z komentářů pod videem vlastními slovy, s naší odpovědí.
-
Kde jste koupili dubovou spárovku na stůl?
Odpověď Cesty za bydlením
Spárovku jsme koupili ve Woodstore.
Díky, dotaz máme.
Přečteme ho a zveřejníme s odpovědí tady. Když jste nechali e-mail, dáme vám vědět.
Časté otázky k tomuto dílu
Jak vyrobit jídelní stůl z dubové spárovky?
My jsme koupili neošetřenou dubovou spárovku, přebrousili ji a válečkem naolejovali, nahoře třikrát a dole dvakrát. Pak jsme na spodní stranu přišroubovali dvě kovové nohy do závitových vložek.
Jaké nářadí potřebuji na výrobu stolu z masivu?
Nám stačila elektrická bruska s hrubým papírem přibližně 90 až 100 a jemným 240, malý váleček na olej, aku vrtačka, imbusový klíč a pracovní kozy. Vrtáky do dřeva bych příště vzal hned, s univerzálními mi pár otvorů ujelo.
Jak velký otvor předvrtat pro závitovou vložku do dubu?
U nás se v dubu vložka po předvrtání 6,5 mm zasekla a protočil se jí vnitřní šestihran. Zbytek jsem předvrtal vrtákem 8 mm, vložky zajely bez potíží a drží pevně.
Proč stůl nemá spodní tyč mezi nohama?
Nechtěli jsme ji, překážela by kolenům. Stůl je i bez ní pěkně stabilní.
Neotlačí tenké nohy stolu lepený vinyl?
To zatím ověřené nemáme. Při výběru nohou jsme se toho nebáli, na lepeném vinylu budou stát asi mnohem těžší věci než stůl.
Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno , aktualizováno .
