Svařoval jsem ji asi 10 cm nad finální výškou a celý obrubník pak velkým kladivem zatloukl dolů na provázek. Proti betonovým obrubníkům to bylo trochu dražší, ale bez betonu a hotové zhruba za odpoledne.
Proč silná pásovina místo tenké
V předchozím díle jsme u chodníčku podél zídky zkusili nejlevnější tenkou pásovinu. Kolem zpevněné plochy jsme ale potřebovali, aby obrubník i trochu držel. Svařoval jsem ho proto z masivní oceli. Betonové obrubníky by se na tohle místo vůbec nehodily.
Pásovina je 100 mm vysoká a 5 mm tlustá. Vyrábí se v šestimetrových délkách, jenže takovou bych sem nedostal a s dopravou by to bylo složité. Nechal jsem si ji zkrátit na 3 metry a na místě pásy zase svařil dohromady. Je to práce navíc, ale hodně mi to pomohlo.
Na kotvy jsem měl roxory o průměru 12 mm ve třímetrových tyčích. Nařezal jsem je po půl metru.
Dá se pásovina 5 mm ohnout?
Původně jsem tuhle pásovinu chtěl i na chodníček u zídky. Když jsem ji poprvé držel v ruce, byl jsem rád, že jsem to neudělal. Ohnout se dá, ale ne do tvaru, který jsem tam potřeboval. Na menší poloměry je asi potřeba nějaké vybavení. Tady jsem proto počítal jen s rovnými úseky, to je nejjednodušší.
Hodně by mi pomohla pásovina o 2 mm tenčí, třeba 100 × 3 mm. Ta by se podle mě dala krásně ohýbat. Nic takového jsem ale nesehnal.
Drážka a roxory podle provázku
Do neporušené země bych pásovinu zatloukal zbytečně složitě, možná by to ani nešlo. Kolem celé plochy jsem proto vykopal drážku, do které jsem ji pak mohl v klidu zatlouct a zpátky zasypat. Udělal jsem ji schválně trochu hlubší. Kdyby obrubník nakonec nešel snížit tam, kam potřebuji, bylo by to docela nepříjemné.
Plocha není v rovině a ani být nemůže, obrubník kopíruje terén ve sklonu. Nejdřív jsem si určil, jak vysoko chci mít rohy, a podle nich natáhl provázek ve výšce budoucí horní hrany. Roxory jsem zatloukl podél provázku, aby byl obrubník rovný, a nechal je asi 8 cm nad ním.
Na třímetrový pás vyšly většinou tři roxory, dva v krajích a jeden uprostřed. Zatím mi to takhle vycházelo, a kdyby to nebylo pevné, nějaké ještě přidám. Hotový obrubník stejně z obou stran sevře hlína. Roxory měly hlavně dát pásu tuhost, aby se měl o co opřít při svařování i zatloukání.
Svařování pásoviny k roxorům
Pás jsem přikládal k roxorům z vnitřní strany plochy, asi 2 cm nad jejich konce, aby kopíroval provázek. Kovové svěrky jsem měl jen dvě, ostatní byly plastové, a musel jsem si s nimi vystačit.
Každý pás jsem chytil svěrkou a přivařil nejdřív v krajích, pak uprostřed. Další pás jsem si svěrkou přidržel k předchozímu tak, aby hrany pěkně lícovaly, a pokračoval stejným směrem až dozadu. Dořez posledního kusu jsem nechal na konec. Jinak bych musel sundat provázek a ten jsem chtěl mít, dokud obrubník nezatluču.
Spoje pásů jsem svařoval z obou stran. Žádný svářeč nejsem a svary u roxorů od 7:36 jsou spíš naprskané. Nebude to vidět a je to čistě funkční, tak mi to snad každý svářeč odpustí.
Pohledová je jen horní hrana a slícování pásů se povedlo. Shora skoro není poznat, že jsou napojované. Dalo to trochu víc práce, protože pásy jsou docela těžké a v jednom člověku se s nimi nedělalo dobře. S dvakrát delšími by to možná bylo ještě složitější.
Provázek jsem mezitím přepálil. Opíral se o roxor a ten se při svařování krásně rozžhavil.
Zatloukání obrubníku velkým kladivem
Obrubník jsem svařoval výš, abych se ke spojům dostal z obou stran. Vedle je hlína a obkopávat celý obvod se mi nechtělo. Pak jsem znovu natáhl provázek a celý svařený obrubník zatloukl asi o 10 cm níž, podle něj.
Byla to zatěžovací zkouška mých svarů a předem jsem nevěděl, jestli někde něco nepraskne. Dělal jsem to poprvé a profík by možná rovnou věděl, že mě čeká průšvih. Nic neprasklo. Malým kladivem to ale opravdu nešlo, až s velkým to bylo v pohodě.
Hotový obrubník kolem zpevněné plochy
Místy ještě koukají roxory, ale plocha se bude zvedat a nakonec zůstane vidět jen kousek pásoviny. S výsledkem jsem spokojený, je to přesně to, co jsem chtěl. S tenkou ohýbanou pásovinou u chodníčku se dělalo dost blbě, tady to po rovinkách šlo jednodušeji.
Ocelový, nebo betonový obrubník?
Proti betonovým obrubníkům je pásovina trochu dražší. Pracnost pro mě ale byla mnohem menší.
| Ocelová pásovina | Betonové obrubníky | |
|---|---|---|
| Kopání | jen drážka | do hloubky |
| Betonování | ne | ano |
| Návoz materiálu | jen pásovina | štěrk, písek, cement |
Dovezl jsem si jen pásovinu, svářečku jsem měl, takže jsem mohl rovnou řezat a svařovat. Hotové to bylo víceméně za odpoledne. Obrubník je decentní a kdyby bylo potřeba, dá se jednoduše odstranit.
Možná by to šlo i na chodník, ale s větším průřezem pásoviny. U příjezdové cesty se to určitě dělá, zkušenost s tím ale nemám. Plochu uvnitř obrubníku jsme pak dosypali a zhutnili, to je další díl o mlatové ploše.
Na co se lidé ptali
Zeptat seOtázky z komentářů pod videem vlastními slovy, s naší odpovědí.
-
Jak dlouhé kotevní roxory jste dali k obrubníku z pásoviny?
Odpověď Cesty za bydlením
Kotevní roxory jsou dlouhé 50 cm.
Díky, dotaz máme.
Přečteme ho a zveřejníme s odpovědí tady. Když jste nechali e-mail, dáme vám vědět.
Časté otázky k tomuto dílu
Jak osadit obrubník z ocelové pásoviny?
My jsme kolem plochy vykopali drážku, podle provázku zatloukli půlmetrové roxory a pásovinu k nim přivařili zhruba 10 cm nad finální výškou. Pak jsme celý svařený obrubník velkým kladivem srazili na výšku provázku a drážku zasypali.
Je ocelový obrubník lepší než betonový?
U naší plochy vyšel líp. Pásovina byla trochu dražší, ale nemuseli jsme betonovat ani vozit štěrk, písek a cement a betonové obrubníky by se na to místo vůbec nehodily.
Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno , aktualizováno .
