Do oblouku podél zídky šla osadit bez strojů, ale svařovat skoro nešla, tenký plech se propálil za sekundu nebo dvě. Funguje jako předěl dvou materiálů, jak dlouho vydrží, zatím nevíme.
Ocelová pásovina k žulovému chodníku
Žulový chodník jsme měli hotový a podél kamenné zídky na něj měla navázat mlatová cesta kolem záhonu. Mezi cestu a záhon jsme chtěli obrubník z ocelové pásoviny. Rez na ní se nám moc líbí a navazuje na žulové kostky, které jsou místy taky takhle probarvené. Objednali jsme proto nejtenčí levnou pásovinu, kterou jsme našli na internetu, a přišla ve svitku. Někdy se šetřit vyplatí, někdy ne, ale dokud to člověk nezkusí, nezjistí to.
Proč ne tlustá pásovina 4 až 5 mm
S pásovinou se obvykle pracuje v tlustších plátech, třeba 4 až 5 mm. Takovou jsem zvažoval, jenže bez strojů, které na stavbě svépomocí nemám, se ručně ohýbá špatně. Obrubník měl přitom oddělit mlat od záhonu i pod povrchem, takže jsme počítali s výškou aspoň 10 cm. V takové výšce je ohyb tlustého plechu opravdu problém.
Často to pak dopadne tak, že se pásovina nařeže a skládá se z kousků. Za mě to už moc pěkně nevypadá. A když to stejně zaroste trávou, říkám si, jestli drahá ocel měla vůbec smysl, když ve výsledku není vidět.
Tenká pásovina 5 cm nad cestou
Vybrali jsme levnou, vysokou a tenkou pásovinu. Nemá ani 1 mm, myslím, že 0,7 mm. Nad mlatovou cestu měla koukat asi 5 cm, a horní hranu jsem proto chtěl zaoblit, aby nebyla nebezpečná. Mlat měl být zhruba ve výšce žulového chodníku a pokračovat obloukem podél zídky. Ze strany záhonu pohledová být nemusela, tam klidně může zarůst.
Jak dlouho vydrží, jsem vůbec nevěděl, klidně se mohla za rok celá rozpadnout. Řekl jsem si, že tím nic nezkazím. Když si to člověk dělá sám, jednou to prostě předělá.
Roxory podél kamenné zídky
Trasu obrubníku jsem si obkreslil podle zakřivené zídky, pásovina ji měla kopírovat v jedné vzdálenosti. Tlusté pásoviny se obvykle přivařují k roxorům a nic lepšího mě nenapadlo. Plán byl nejdřív roxory zatlouct do země a teprve pak k nim pásovinu přivařit. Už předem jsem se bál, jestli tak tenký plech nepropálím.
Svár měl pásovinu jen prvotně přikotvit. Ve výsledku ji z jedné strany přimáčkne cesta a z druhé zemina záhonu. Je to jen pochozí cesta, obrubník nemá držet žádnou dlažbu. Byl jsem ochotný tomu dát hodinu, dvě.
Štěrkový podklad cesty už ležel na geotextilii. Vedle něj jsem hráběmi rozhrnul zeminu budoucího záhonu a pak pásovinu rozvinul do oblouku. Po ruce jsem měl laser na stativu, dlouhou vodováhu a svářečku.
Při svařování jsem tenkou pásovinu propaloval
Pásovina stojí v oblouku podél štěrku, o tom žádná. S provedením jsem ale měl smíšené pocity. Asi po dvou sekundách jsem zjistil, že takhle tenký plech se svými zkušenostmi nesvařím. Propálí se za sekundu, za dvě. Musel jsem se hodně snažit, abych udělal aspoň pár bodů, kde se to chytilo (od 5:25).
Průšvih to nebyl. Roxorů je tolik, že pásovinu podepřou samy, a ve spodní části na ni bude tlačit cesta. Ideální to ale rozhodně není. Kdo by to chtěl zkusit, takhle tenkou pásovinu bych podle své zkušenosti nesvařoval.
Pásovina se při práci navíc zvlnila, takže žádná rovinka se nekonala. Mně to docela hrálo do karet, protože cesta je oblouková a obruba je spíš okrasná. Rovně jsem to mít nepotřeboval a trochu mě fascinuje, proč lidem vadí, že plech není napnutý do rovinky. Pásovinu bylo ještě potřeba zahrnout, pak nedostatky zmizí a bude to vypadat líp.
Mlatová cesta z perku u záhonu
K osazené pásovině jsem dosypal zeminu záhonu a štěrkový podklad cesty zhutnil vibrační deskou. Pak jsme cestu dodělali. Říká se tomu mlatový chodník, u nás je to ale perk, který jsme vykopali přímo na pozemku. Je to lokální surovina, která sem patří (od 7:15).
Na běžný provoz to není a jako přístup k domu bych ji určitě nedal. Je to vedlejší pěší cesta kolem záhonu a příjemná změna proti dlažbám, které budou všude jinde. Pásovina na hotové cestě opravdu jen odděluje zhutněný perk od zeminy záhonu. Vlny na hraně zůstaly i na hotové cestě. Za mě to vypadá živě a přirozeně. Z perku jsme později udělali i zpevněnou mlatovou plochu.
Jak dlouho vydrží tenký obrubník?
Životnost jistá není. Odhaduji rok, tři, možná to bude v pohodě, a pak se uvidí. Kdyby to nevydrželo, dá se to potom vyřešit jinak. Je to řešení pro toho, kdo nechce plastový obrubník. Kdo chce totéž trvanlivější, nemá jinou možnost než silnější pásovinu. Bude se s ní dělat hůř, ale určitě vydrží déle.
Práce byla opravdu rychlá a jednoduchá a výsledek se mi moc líbí. Pásovinu 100 × 5 mm jsme pak dali v rovných úsecích kolem zpevněné plochy.
Díky, dotaz máme.
Přečteme ho a zveřejníme s odpovědí tady. Když jste nechali e-mail, dáme vám vědět.
- Na oblouky bych příště zkusil pásovinu s tloušťkou někde mezi touhle a pěti milimetry.
Časté otázky k tomuto dílu
Vyplatí se levný obrubník z ocelové pásoviny?
Nám se jako okrasný předěl mezi mlatovou cestou a záhonem zatím vyplatil, práce byla rychlá a jednoduchá. Nic ale nedrží a životnost odhadujeme jen na rok až tři.
Jak udělat obrubník z pásoviny?
My jsme zatloukli roxory podél trasy, která kopíruje zídku, a tenkou pásovinu k nim bodově přichytili svářečkou. Pak ji z jedné strany sevřela cesta z perku a z druhé zemina záhonu.
Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno , aktualizováno .
