Podbití střechy z palubek svépomocí

Ve štítech jsme pod pružící prkna přesahu nejdřív přišroubovali dvě řady latí. Spony na dlouhých palubkách nedržely, kotvili jsme vruty.

Proč pod palubky ve štítu nejdřív latě

Stěny už jsme měli zateplené a natažené v lepidle (díl 98) a na řadu přišly přesahy střechy. Ve štítech má přesah asi 30 cm a zespodu na něm byla jen prkna střechy.

Palubky jsme chtěli i ve štítu ve stejném směru jako na dlouhých stranách domu. Stejně vedou i prkna přesahu a přišroubovat palubky rovnou na ně by bylo nešťastné, dost by se asi kroutily s nimi. Prkna drží naposledy na krokvi zhruba 50 cm od konce a dál volně pruží.

Nejdřív jsem se musel zbavit vrutů, které po střechařích z prken zespodu vyčnívaly. Úplně nevím, jak to střechaři zamýšleli, plán byl uříznout je flexou. Pak jsem pod konce prken přišrouboval dvě řady obyčejných střešních latí 6 × 4 cm. Nešrouboval jsem každé prkno, jen po rozumných vzdálenostech, a lať pak tu rovinu střechy průměruje. Bez toho by to podle mě nešlo udělat vůbec.

Latě jsem ve stavebninách hodně přebíral. Co tam mívají, bývá zkroucené jako vrtule, a na křivém podkladu by byly křivé i palubky. Lať má 4 cm a prkno asi 2 cm, takže jsem bral vruty dlouhé asi 5,5 cm. Do podstřešní fólie jsem zbytečně další díry dělat nechtěl. S latěmi jsem se nahoře mordoval sám.

Jaké palubky na podbití střechy

Palubky jsou z obyčejného smrku, tloušťka 16 mm, kvalita A/B a délka 4,2 m. Koukal jsem i na 19 mm, ale byly docela dražší a rozdíl jsou jen 3 mm. Za podobnou cenu by šly 19 mm v kvalitě B/C. Bral jsem, co bylo rychle na skladě nejblíž, protože bylo pěkně a palubky musely stihnout uschnout, než začne pršet. Na to, jak vysoko budou, jsou až moc pěkné. Ale člověk někdy bere, co je. V domě natírat nešlo, palubky dlouhé 4,2 m bychom z něj už nedostali ven.

Bylo to jedenáct balíků po šesti kusech. Natírali jsme stejnou lazurou jako na vikýřích, Remmers HK lazura 3v1 v odstínu pinie, nebo modřín, jak kdo chce. Nerad bych na podbití lezl znova za dva roky, ale čas ukáže.

Palubky jsme natírali v celé délce a krátili je až při montáži. Předem každý kus rozměřovat je pracnější a stejně to pak vyjde jinak. Původně jsme chtěli jako na vikýřích natřít jednou předem a podruhé po montáži. Nakonec měly palubky před montáží dvě vrstvy a třetí přišla po ní. Celé podbití bylo asi na tři dny práce, hodně z toho zabralo natírání. S předem natřenými palubkami by podle mě montáž zabrala dva dny.

Rozměření a první palubka

Začínali jsme dlouhými stranami domu, protože z odřezků dlouhých palubek jsem chtěl udělat krátké kusy do štítu. Délky jsem rozměřil na krokve tak, aby spoje v sousedních řadách nebyly vedle sebe.

První palubku jsem chtěl chytit vruty a další už skrytými sponami. Tenké vruty, které se dávají přímo do pera, jsou dvakrát až třikrát dražší a potřeboval bych jich asi 600 až 700.

Myslel jsem, že u stěny začnu drážkou. Spona se ale nasazuje právě do drážky, takže jsem palubky musel otočit a první palubce u stěny seříznout pero. Každý řez jsem zatíral aspoň jednou vrstvou lazury. Palubky dlouhé 4,2 m jsem nahoře lícoval sám, v jednom člověku to jde trochu hůř.

Spony na palubky, nebo vruty?

Spony si umím představit na ideálně rovných deskách a rovném podkladu. Jenže palubka samozřejmě pne, a když se chce odchlípnout, tenký plíšek na hřebíčku celý zmuchlá. Dlouhou palubku s vůlí musí něco nejdřív přitáhnout ke krokvi, a když už tam je vrut, spona ztrácí smysl. První dvě řady jsem se s tím strašně drbal a pak jsem na to kašlal (od 9:47).

Na druhé dlouhé straně jsem už všechno chytal jen na vruty. Práce šla tak desetkrát rychleji a nervy jsem neměl skoro žádné. Hlavy vrutů ve světlém odstínu docela splývají s dřevem, u tmavě hnědé by asi dost razily.

Na rovném kusu čela přesahu spony fungovaly. Horní palubku jsem chytil vrutem a sponu dole schovala další palubka. Hodily se i ve štítu na krátké kusy, které se nekroutí a nemají vůli.

Kroucené krokve a úzký dořez

Krokve na délku sedí i po roce krásně, ale do stran se různě zkroutily. Když se na krokvi potkaly dvě palubky, jedna byla někdy vytočená výš a druhá níž a dělaly zub. Taková místa jsem různě podkládal. Krokve jsou od sebe většinou kolem metru a mezi nimi se palubka místy vlní. Když se rozhodne, že si udělá výlet, nic s tím neudělám. Je to dřevo.

Šířku první plochy jsem si rozpočítal blbě. Mělo vyjít čtyři a půl palubky a nakonec z toho byl pátý úzký dořez. Došlo mi to asi v půlce a rozebírat jsem to už nechtěl. Lepší by bylo ubrat z první i poslední řady. Jenže to znamená řezat celou řadu podélně a na dlouhé podélné řezy nemám dobré vybavení. Je to dost vysoko a na očích to nebude. Tohle mi za ty nervy nestálo. Na druhé straně jsem krajní palubky nakonec podélně seřízl.

Jak podbití vypadá zespodu

Když člověk palubky montuje s hlavou 5 cm od nich, je strašně kritický a každý milimetr mu přijde jako problém. Zespodu to vůbec není vidět, i na horší straně s úzkým dořezem (od 14:33). Pod domem nikdo chodit nebude a na očích bude hlavně čelo přesahu. Nejrovnější palubky jsem si proto šetřil na čelo.

Podbití ve štítu: krátké kusy ve stejném směru

Stejný směr je pracnější a kolem štítu to dá víc dořezů, než kdyby jedna dlouhá palubka vedla podél šikmé hrany. Kdyby byl ale jen štít v jiném směru než všechno ostatní, přišlo by nám, že tam nepatří. U dlouhé palubky by navíc víc vynikly nepřesnosti.

Na druhé straně jsem se už naučil měřit a dořezy vycházejí docela pěkně. Ty nejsložitější kolem štítu jsem nedělal já. Omítka na stěně bude mít asi 1,5 mm a mezery u stěny neschová, takže jsme měli motivaci mít to rovně.

Bok podbití ve štítu ještě trochu překryje závětrná lišta. Kdyby střechařům při oplechování vadil nějaký zub, seříznou ho.

Proč nemáme kastlík

Někdo podbití ve štítu protáhne do velkého kastlíku nebo má čelo vyhnané o celou krokev a závětrná lišta je pak obrovská. Kastlík se mi za prvé dělat nechtělo. Hlavně jsme ale chtěli lištu po celé délce úzkou a decentní. Nevýhoda je ostrý kout mezi šikmým podbitím a stěnou. Může se tam něco uhnízdit, hlavně v rozích, takže to musíme hlídat. Uvidíme po pár letech.

Podpory vikýřů a třetí nátěr

Spodek jedné podpory vikýře vyšlo zakrýt přesně jednou palubkou. U druhé už to nevycházelo. Díly jsem měl připravené s rezervou asi centimetr a dál jsem to neřešil. Po montáži jsme celé podbití natřeli potřetí a zamázli i řezné hrany a drobné detaily.

Kolik palubek koupit

Příště bych palubky rozhodně nekupoval přesně. Po rozbalení a natření se zhruba každá pátá až šestá palubka zkroutila nebo ohnula, i když ležely srovnané na rovném podkladu. Perfektně rovných zůstala nejvýš třetina, spíš čtvrtina. Člověk si představuje, že budou všechny pěkně rovné. Nejsou. Nejhorší kusy jsme nechávali na krátké dořezy, kde se křivost tolik neprojeví.

U palubky 4,2 m přes čtyři krokve to letí a není moc podle čeho poznat, co je rovné. Palubku jsem různě ohýbal, chytil a podíval se z dálky, jestli to vypadá v pohodě. I mně se navíc stalo, že jsem něco blbě změřil a uřízl.

Pak jsme mohli zase do práce uvnitř a na fasádu přišla fasádní omítka.

Časté otázky k tomuto dílu

Odpovědi k tématu dílu

• Vyplatí se palubky B/C na podbití?

Text vznikl s pomocí AI ze snímků ze stavby popsaných po jednom, z mluveného slova ve videu a z našich odpovědí pod videem. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.