Sádrokarton v podkroví svépomocí

Ve vikýři nebylo místo na rastr, a tak jsou desky kotvené do profilů i do dřeva. Nejvíc měření daly výřezy kolem kleštin.

Proč jsme začali stropy

Na hotový rastr šly běžné desky sádrokartonu, do pokojů akustické a do koupelny impregnované. Zvedali jsme je zvedákem na sádrokarton.

Nejdřív přišly stropy, protože prostupy rekuperace jsme potřebovali mít co nejdřív vyřešené. Stropy mi připadaly náročnější než šikminy kvůli rozměřování, ne kvůli zvedání. Desky musí navazovat i na krajích a prostup rekuperace má vyjít rozumně uprostřed desky, ne ve spoji. Stejně tak světla a čidla.

Záklop jsme dělali po kouscích mezi jinými pracemi. Desky ale všude překážely a potřebovali jsme zaklopit minerální vatu, ať se nepráší.

Na akustické desky jsme sehnali originální šrouby Rigips 3,9 × 25 mm, které mi v přízemí chyběly. Na běžné desky jsme měli pásované šrouby, aby to šlo víc od ruky.

Neohnutý přímý závěs prorazil desku

Jedna z prvních stropních desek byla i jedna z nejtěžších. Musel jsem ji zkrátit, šikmo seříznout a vyříznout napojení na střešní okno. Trefil jsem i vývody pro světlo a čidlo. Pak už ji stačilo dorazit nahoru, jenže pořád nešla. Tak jsem zabral a uprostřed se prorazila pořádná díra. Trčel tam přímý závěs, který jsem zapomněl ohnout.

Budu desku dělat znovu? Ne, díru zatmelím. Měřil jsem kdejaký výřez a nezkontroloval jsem úplně základní věc. I to se může stát.

Montáž sádrokartonu na strop kolem sloupu

V druhém pokoji stojí dřevěný sloup přesně tam, kde by jinak pokračovala deska. Začal jsem tou nejhorší deskou, abych ji měl z krku a věděl, že mi vyjde prostup rekuperace. Kolem sloupu jsem hlídal, aby tam bylo co nejméně spojů, kde by se desky mohly rozcházet. Pomocné profily jsem přidal, aby bylo vyřezané kusy kolem sloupu do čeho přišroubovat.

Každou desku jsem chytil jen pár šrouby, aby držela rovně a neprohnutá, zbytek šroubů přišel později. Bez pásovaných šroubů šly akustické desky pomaleji. Tahle strana byla peklo, ale zvládl jsem ji za jeden dlouhý večer, respektive až do noci.

V prvním pokoji vyšel sloup líp a desku jsem mohl ukončit přímo na profilu. Jestli sloupy zakončím lištou, nebo ukončovacím profilem, jsem tehdy ještě neměl rozmyšlené.

Konce stropních desek u šikminy

Kde strop dojíždí k šikmině, jsem konce sousedních desek sešrouboval přes krátký vložený kus CD profilu. Šrouby tam opravdu desky spojují a celý profil jsem dělat nemusel. V rohu se totiž z jedné strany do CD profilu pěkně zašroubovat nedá.

Když vychází CD profil těsně u stěny, je to vždycky drbačka. S posledním profilem, asi 10 cm od dřeva, jsem se hrozně natrápil. Šroub musí sedět přesně, aby profil zůstal ve správné výšce a deska nebyla přizvednutá ani snížená.

Tužka do kapsy a rýsovací pomůcka

Obyčejné stavební tužky jsem pořád hledal, a když jsem nějakou našel, byla tupá a ořezával jsem ji nožem. Pomohla tužka Tracer s pouzdrem, které má klip do kapsy. Tužku jsem se do něj rychle naučil vracet. V pouzdru je ořezávátko a tuha je vysouvací. Ořezávátkem jsem tuhu jen jemně naostřil a spotřeboval jí míň než s nožem.

Rýsovací sada má navíc náhradní tuhy a rýsovací pomůcku. Upnutou tužku v ní jde natočit do různé polohy a úhlu, třeba na obkreslování složitých tvarů.

Sádrokarton ve vikýři bez místa na rastr

Po stropech přišly šikminy kolem střešních oken a přiznaného dřeva.

Nejvíc přemýšlení dal vikýř. Vlastní rastr se do něj nevešel, protože přímo pod sádrokartonem vede krokev. Rastr jsem proto zkombinoval s dřevem a desky kotvil do obojího.

UD profil, kterým končí CD profily v šikmině, jsem osadil do stejné roviny s krokví. Do té roviny musel přijít i UD profil ve stropě a boční trám rámu, ve kterém je osazené okno. Desky jsem pak přišrouboval do všeho najednou, jen do samotného okna ne. Pověsit bok jen mezi dva UD profily mi nepřišlo dost robustní.

Na boku jsou dvě vrstvy desek a hned pod nimi krokev, takže na další CD profil nezbylo místo. Kdybych desky posunul o další asi 3 cm, okno by vyšlo úplně natěsno.

Druhou vrstvu jsem dal kvůli pásce u okna. Mezi oknem a rámem vikýře je mezera, výrobce s ní většinou počítá asi 1,5 cm z každé strany. Spára je vyfouknutá pěnou a přelepená páskou. Druhá vrstva desek pásku schová, takže tmelit budu rovnou k dřevěnému rámu. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a na nic lepšího jsem nepřišel. Zdokumentovaných vikýřů je kupodivu málo a každý je jiný podle toho, jak je udělaný krov.

Nad oknem jsem desky kotvil přímo do dřevěného překladu, aby další rastr prostor ještě nezmenšil. Tenhle trám nikam cestovat nebude, myslím. Spoje jsem chtěl při tmelení přepáskovat, aby nepraskaly.

Po první vrstvě jsem si tužkou značil, kudy vede UD profil a krokev, abych se druhou vrstvou trefil do podkladu. Pár šroubů jsem stejně netrefil.

Záchod se střešním oknem

Záchod je menší, ale kvůli střešnímu oknu složitější. Strop je tam jedna deska s výřezy pro sloup, rekuperaci a další prostupy. Některá výplňová místa jsem nechal bez tmelu, abych měl kam dát zbytky tmelu, který už začínal tuhnout.

Doplňované desky jsem napojil na omítnutou stěnu radši trochu zapuštěné než vysazené. Tmelem se doplnit dá vždycky, ubrat už ne. Sedí to asi na pár milimetrů, přesněji jsem to změřit nezvládl. Jestli tam bude obklad, nebo stěrka, jsme ještě neměli rozhodnuté, a pod stěrku jsem chtěl rovinu.

Parapet pod oknem jsem si zvedl dalšími deskami a přečnívající kus bylo potřeba seříznout. Druhou desku pod oknem jsem přilepil lepidlem Mamut, protože UD profil jsem tam asi přidělal blbě a byl křivý. Systémové řešení to není, ale myslím, že ji lepidlo udrží.

Impregnované desky v koupelně a otvor na půdu

V koupelně dal nejvíc měření otvor na půdu. Desku jsem dal celou a místo otvoru jsem měl zhruba označené. Na zemi jsem ji předem částečně prořízl, myslím dvěma řezy, aby pořád držela a nemusel jsem všechno řezat nad hlavou. Po přišroubování jsem otvor dořízl přesně podle UD profilů.

Stejná deska pokračovala do výklenku u hotového ostění, takže řez musel vyjít přesně na CD profil. Dál už by nebylo do čeho kotvit.

Výřezy kolem kleštin

Nejnáročnější byl poslední pokoj s otevřeným stropem a průchozími kleštinami. Délky výřezů jsem měřil pod úhlem, ve výšce a nad hlavou. Začal jsem zase nejsložitější deskou a na ní teprve zkoušel, jak dlouhé výřezy mají být. Příčky jsou pod kleštinami přerušené, tak by akustické desky na stropě snad mohly pomoct akustice.

Pořád jsem řešil jedno dilema. Moc velký výřez ubírá materiál, který pak chybí, a špatně se dotmeluje. Když o pár milimetrů nedoříznu, deska se vyboulí a při zatlačení praskne. Na jednom místě byl výřez moc těsný a deska se poškodila. Už přichycenou desku jsem musel improvizovaně dořezat a poškozené místo ještě zatmelím.

Hrany u kleštin jsem ještě musel doříznout, aby deska na dřevo netlačila. Dřevo bude pracovat, takže při tmelení bude potřeba nechat vůli. Jak přesně to zakončím, jsem tehdy ještě nevěděl.

Stačilo desku držet jednou rukou nad hlavou trochu nakloněnou a na jedné straně vznikla u dřeva větší mezera. Druhá strana dopadla o dost líp. Otvor pro okno jsem tam vyřízl až po přišroubování desky a ušetřil si část měření.

Když chybí poslední deska

V posledním pokoji nám chyběla jedna celá deska. Nahoře jsem proto udělal všechno, co se nemá, a poskládal záklop z malých kusů s hromadou spojů. Materiál na celý dům koupený dopředu se na jednu desku přesně spočítat nedá, nasčítají se chyby a zničené desky.

Hodně odřezků bylo tak malých, že se nedaly použít, a jejich likvidace stojí docela dost peněz. Část jsem proto zužitkoval nahoře. Inspirovat bych se tím nenechal, ale je to prostě realita. Na velkých pohledových plochách jde hlavně o to, aby desky nepraskaly.

Tímhle pokojem skončilo sádrokartonování ve velkém, zbylo jen pár menších míst. Na řadu přišlo tmelení sádrokartonu.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.