Tmelení sádrokartonu v podkroví napodruhé

Na vnější rohy ostění jsme místo kovových lišt dali pásku Habito Flex 83 a u pohledových kleštin jsme spáru k dřevu drželi kartonem.

Které pásky na sádrokarton jsme nechali

Po montáži sádrokartonu v podkroví přišlo tmelení. Něco se nám v přízemí osvědčilo a dělali jsme to stejně, něco jsme chtěli udělat líp. Tmelili jsme na několik etap, takže shánět na to pokaždé firmu by bylo šílené.

Vnitřní rohy jsme tmelili dál na papírovou pásku. Rohy v přízemí po delší době vypadají skvěle, nepracují a páska pěkně drží. Dřív jsem zkoušel pevnější, trochu poplastovanou pásku. Do vnitřních rohů mi přišla zbytečně tuhá, odchlipovala se a na začátek pod ni muselo mnohem víc tmelu.

Papírová páska má podle mě jedinou nevýhodu. V tmelu se může rozmočit a zvlnit, takže záleží na hustotě tmelu i na tom, kolik ho pod pásku dáme.

Do podélných spár se sníženou hranou z výroby jsme znovu dali kombinovanou pásku z mřížky a skelné tkaniny. Do spáry se pěkně vleze, je pevná a dělá se s ní dobře. Na příčné spáry jsme měli tenkou skelnou pásku. Problém byl spíš v samotném tmelení.

Proč dělají příčné spáry boule

Příčná spára žádné snížení nemá. Co na ni dáme, o to je spoj vyšší. Skelná páska je tenoučká a tmelu na ni není potřeba moc, přesto spoj vystoupí o nějaký ten milimetr. Když pak na desky svítí ostré světlo pod úhlem, ukáže se boule. V přízemí ji místy vidíme, jinde ne.

V přízemí jsme pásku přetáhli poměrně úzko. Ukázalo se, že je to málo, protože se milimetr navýšení srovnal na moc krátké vzdálenosti. Škoda, docela jsme se s tím drbali. V podkroví jsem proto vzal širokou špachtli, kterou jsem si oblíbil, a chtěl spáry roztáhnout zhruba do trojnásobné šířky. Myslím, že širší tah moc práce nepřidá.

Páska Habito Flex 83 místo kovových lišt

V přízemí žádné vnější rohy nemáme. V podkroví jsou na ostění střešních oken a vikýřů a na ně jsme koupili pásku Habito Flex 83, širokou 83 mm. Uvnitř má pevný plast, zvenku papír. Když ji nastřihnu a ohnu, drží tvar rohu a přitom se dobře přetmelí. Je to náhrada kovových rohových lišt.

Páska je dost drahá a prodává se jen v balení po 30 metrech. Střihy jsme proto počítali úsporně a doufali, že jedno balení vystačí na celé patro. Věřím, že roh s plastem vydrží i ránu žebříkem a nebude se časem obouchávat. Bouchat do hotového rohu jsem ale nezkoušel.

Tmelení sádrokartonu u pohledových trámů

Kleštiny u nás procházejí podhledem ve dvojicích a každá má v sádrokartonu vlastní výřez. Někde se mi mezery povedly, jinde mi řez ujel a mezera vyšla větší. Ideální mi přijde spára pár milimetrů, většinou do pěti. Takovou bychom asi později zadělali akrylátem. Nahoře byly mezery větší a ještě jsem je musel trochu seříznout.

Návod na zakončení u trámů jsem nenašel žádný, tak jsem si postup vymyslel. Použil jsem perforované rohové pásky, které jsem měl koupené dřív. V běžných rozích se mi s nimi dělá dost blbě, tady ale hranu podrží. Nastříhal jsem je na míru ke každému výřezu. Kde mi mezera po špatném řezu vyšla fakt velká, nejdřív jsem ji dotmelil, aby páska měla na čem držet.

Pásky jsem zatmelil a do mezer kolem dřeva zasunul pruhy kartonu. Karton měl držet spáru stejně širokou a rovnoběžnou s trámem a zabránit tomu, abych do ní natlačil tmel. Dal jsem ho všude kolem dřeva, na boky i na čela výřezů. Dřevo jsem místy přelepil páskou, aby se úplně nezaprasilo. U spáry podržené kartonem bych akrylát nejspíš ani nedával. Když byly hotové pásky i rohy, mohl jsem začít celou plochu.

Pak jsem kartony vyndal od 10:26. Nejdřív jsem je odlomil a špachtlí prošťouchl, aby se odlepily od tmelu a nevytrhly ho s sebou. Kde bylo tmelu hodně, spojil se s kartonem a musel jsem jít špachtlí hluboko. Občas se kus tmelu odloupl a hranu jsem musel opravit. Kde byla mezera širší než vedle, chtěl jsem přiložit špachtli a tmel ještě doplnit.

Na tohle určitě existují lepší techniky. Video se zakončením na lištách Rigips Aquabead mi vyskočilo samozřejmě až ve chvíli, kdy jsem měl hotovo.

Celoplošné přetažení a skoro bez broušení

Postup byl stejný jako při tmelení přízemí. Příčné spáry jsme v podkroví roztáhli zhruba dvakrát až třikrát víc než dole. Jestli to stačilo, ukáže až výmalba.

Nejvíc jsem si dal záležet na ostění u oken, kde by boule byla hodně vidět. Tam je naštěstí spára zrovna podélná. Horní rohy ostění jsem tmelil se dvěma špachtlemi a s čelovkou na hlavě.

Na vnějších rozích páska Habito Flex funguje skvěle. Roh je rovný, ostrý a pevný a páska se nekroutí. Do vnitřních rohů by bylo zbytečné si za ni připlácet. Papírová páska se osvědčila i v ostrých a tupějších úhlech.

Celoplošným přetažením jsme nakonec roznesli zbylé boule a zaplnili díry a škrábance z práce. Do stěn se za stavbu pořád něčím ťukne, třeba při nošení žebříku. Výhoda sádrových omítek je, že se to snadno zapraví, my jsme na to vzali Rifino Top. Předtím jsme na stěny posvítili ostrým světlem z boku, aby všechny vady vylezly.

Na WC u střešního okna končí předstěna a začíná sádrokarton, takže jsme přechod znovu přepáskovali. Část pod obklad nebo stěrku jsme do hladka nedotahovali, stěny pod výmalbu jsou vyhlazené do finiše. Ostění střešních oken byla drbačka, nad schody jsem je tmelil z pracovní plošiny.

V podkroví jsem skoro nebrousil. Postup jsem trochu vychytal a broušení se dá víceméně vynechat, když se člověk naučí pracovat se špachtlí. Zblízka jsme to rozebrali v sérii Zkušenosti s tmelením sádrokartonů. Malovat budeme válečkem, ne stříkat, takže je to pro nás dostatečný podklad. Stěny vypadají flekatě jen proto, že jsem vady zapravoval různými dávkami tmelu v různé dny. Rovné jsou.

Kontrola pod bočním světlem

Poslední pokoj s kleštinami zabral nejvíc času. Kdo někdy tmelil kolem prostupů konstrukcí, ví, že to není nic příjemného a všechno trvá strašně dlouho. Teď už jsem rád, že se povedl. Během práce jsem si to někdy úplně neříkal.

Drobné chybky ještě projdeme před penetrací. Některé vylezou jen pod určitým světlem, takže si večer na stěny posvítíme čelovkou z boku. U střešního okna v tomhle pokoji končí běžná stěna a navazuje sádrokarton. Přechod jsme prolepili páskami a přetmelili. Světlo ze střešního okna je kruté a nic neodpustí.

Vady jsme si při procházení značili tužkou od 18:52. Místo pak buď znovu přetmelíme, nebo stačí přejet špachtlí a strhnout přebytek tmelu. Úplně na konci ho jemně přejedeme bruskou. Chyby jsou nejvíc vidět kolem oken, kde je nejvíc světla.

V jednom pokoji se mi vymstilo, že jsem podcenil roh. Když se tmelí v rohu, zůstane v jednom směru rýha a je potřeba ji pěkně roznést. Celé je to trochu záludné. Někde to vypadá na problém a žádný tam není, jinde si myslím, že je všechno v pohodě, a později se ukáže opak.

Kleštiny, které jsme nezabalili

Po kartonech zůstala u kleštin spára trochu ohlodaná. Začistím ji nožíkem a možná ji tak nechám. Kdyby mě štvala, přejedeme ji akrylátem.

Dřevo dostalo docela zabrat, protože nebylo zabalené. Zabalení jsme pořád odkládali, pak už se dělalo, dřevo se zašpinilo a sem tam do něj něco škráblo. V nějakou chvíli jsme usoudili, že to už nemá smysl. Teď ho musíme celé znovu přebrousit a natřít. Ničemu to asi neuškodí, ale je to práce navíc.

Asi to byla chyba, jistý si ale nejsem, že by zabalení pomohlo. Špachtlí člověk do dřeva stejně občas rýpne a páska na něm byla taky potrhaná. Na krajích by se asi brousit muselo tak jako tak.

Než pokoj zpenetrujeme a vymalujeme, dodělám detaily a dřevo zbrousím, aby se pak v hotovém pokoji nic neprášilo. Pak ho zabalíme a doufáme, že už do něj nebudeme zasahovat.

Tmelení podkroví se nám roztáhlo do několika měsíců. Prostupy kleštin sádrokartonem bych nepřál ani největšímu nepříteli. Kdo o nich uvažuje, ať si je dobře rozmyslí už při návrhu.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl s pomocí AI ze snímků ze stavby popsaných po jednom, z mluveného slova ve videu a z našich odpovědí pod videem. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.