Sedací schody na terase ve svahu

Hluboké jsou necelých 60 cm a uprostřed je dělí mezistupně po 15 až 16 cm. Nejvíc času nezabrala montáž, ale rozměřování, protože výška každého čela musela vyjít na celá prkna.

Sedací schody kolem terasy ve svahu

V předchozím dílu jsme olemovali horní plochu terasy ze sibiřského modřínu, teď přišly na řadu schody. Hlavní plocha terasy je v úrovni čisté podlahy domu. Obchází ji jeden stupeň do písmene L, asi o 30 cm níž. Z něj je sestup na terén. Ten se svažuje, takže výška sestupu postupně roste. V nižší části svahu jsme proto přidali druhý velký stupeň.

30 cm je na schody samozřejmě hodně. Říkám jim schody, ale jsou to spíš sedací schody: dá se na nich posedat po celém obvodu terasy nebo si lehnout. Zároveň překonávají výškový rozdíl terénu. Aby se po nich dalo i normálně chodit, rozdělili jsme velké stupně uprostřed mezistupni zhruba na polovinu.

Štěrk, dlaždice, terče a prkna, která ještě nedojela

Pod schody je stejná skladba jako pod zbytkem terasy. Na štěrk jsem položil betonové dlaždice, na ně terče a na terče profily, které se jimi vyrovnají. Terče jsme měli dvou výšek, protože schody skáčou dolů do svahu.

Kde přesně profily skončí, záleželo na tom, jak vyjdou prkna. Ta v tu chvíli ještě nedojela, takže jsem schody stavěl ve víc etapách. Nejdřív jsem zkrátil přesahy horních profilů, protože se pod nimi nedalo pracovat. Věděl jsem, že mi bude stačit přesah nejvýš asi 15 cm.

Když se terče nevejdou na štěrk

Hned na začátku jsem se zasekl. Štěrk byl asi o 1 až 2 cm výš, než měl být, a terče se tam nevešly ani v nejnižší poloze. Zapustit všechny dlaždice níž by bylo složité. U obrubníků je beton a čím hlouběji bych šel, tím dál od obrubníků bych musel.

Terče jsem proto seřezával (od 3:55). Ideální to není. Zdržuje to. Terče jsou z výroby krásně rovné a já je samozřejmě tak rovně neuříznu, takže profil pak leží mírně naklopený. Terčů je tam ale spousta, takže to podle mě vadit nebude. U velkých ploch je potřeba si to fakt pohlídat.

Laser jsem měl, ale výšky jsem nakonec dělal pravítkem a vodováhou. Nejdůležitější pro mě bylo držet hranu schodu k hraně terasy. Jednu stranu profilu jsem změřil pravítkem a druhou dorovnal vodováhou a výškou terče.

Nejmenší terče a spodní rošt

Dál ve svahu jsem rošt zakládal na nízkých terčích. Vysunout se dají jen asi o 2 cm, jsou to snad nejmenší terče na světě. Seříznout už u nich není co. Kde byl štěrk vysoko, musel jsem ho pod terčem podhrabat. Přijde mi to lepší než dosypávat. Přesně zaměřit výšku štěrku předem by ale bylo určitě lepší.

Rošt musí přejet přes obrubník

Nejvíc času nezabrala montáž, ale rozměřování a promýšlení, co na co navazuje. Hraje roli i to, jestli tam bude podložka. I půl centimetru pak někde chybí nebo přebývá.

Navíc jsem to řešil s obrubníky, které terasu vymezily už dřív. Podkladový profil musí přejet přes obrubník, aby z něj mohla jít dolů svislá bočnice a obrubník zakrýt. Naštěstí většinou vyšly docela dobře. Až na jedno místo dole, kde roznášecí profil končí uvnitř obrubníků a přes ně nepřejede. Kdyby byly asi o 20 cm níž, bylo by to v klidu. Jak to dořeším, jsem tehdy ještě nevěděl.

Když šel vrut blízko kraje, občas jsem předvrtal. Jednou mi to prasklo, takže od té doby si dávám bacha. Do úzkých míst roštu jsem bral malý rázový utahovák, s vrtačkou bych se tam kolmo nedostal. Výkonově by na tyhle vruty vrtačka v klidu stačila.

Výška stupně na celá prkna

Vyšší část schodů jsem stavěl až po položení všech prken nahoře, protože od nich jsem odměřoval přesah. Pak jsem musel spočítat skladbu, jestli prkno přijde rovnou na profil, nebo na podložku. Podložky mi tu nepřipadaly nezbytné, ale potřeboval jsem je pro skrytou montáž, protože vruty zepředu jsem nechtěl. Prkna na nich drží neviditelně, stejně jako prkna nahoře u domu.

Výška čela musela vyjít zhruba na celá prkna, dvě nebo tři. Jedno a čtvrt prkna na výšku a úzké dořezy jsem nechtěl. Všechno včetně podložek jsem si proto rozpočítal předem.

Kotvení stupňů šikmými vruty

Horní stupeň jsem přidělával až na hotový spodní rošt, a tím jsem si zhoršil přístup ke kotvení. Líp jsem to naplánovat nedokázal a úhelníky by vyšly docela draho. Vruty jsem proto dával šikmo z boku, na přeskáčku z různých stran. Podle mě to byly vruty 6 × 120 mm.

Rošt je po 30 cm a svazují ho průběžné profily, potom ještě prkna. Dvakrát víc vrutů mi přišlo zbytečné. Druhá věc je, že byl víkend a vruty mi došly, takže jsem musel šetřit. Možná to ještě zpětně provrutuji.

Po přidělání další části se to celé svázalo a působilo pevně, podle mě nebude nic pružit. Přesahy profilů jsem nechal delší, ještě se zkrátí.

Nejdřív bok, potom vršek

Na pořadí záleželo. Nejvyšší prkno boku jsem chytal vrutem shora. Přes něj pak přejela horní plocha, takže vrut není vidět. Na kraji ho drží moje podložky bez vrutu. Bok jsem proto musel udělat dřív než vršek a krajové prkno nahoře zatím jen nasadil na klipy. V hlavě jsem musel držet docela dost věcí a říkal jsem si, že až to bude hotové, pěkně si ji vygumuji.

Na schody jsem měl obvykle jen pár hodin. Přišel jsem a rovnou jsem to bouchal, pak už většinou byla tma. Poslední prkna jsme dodělávali za soumraku při rozsvíceném světle na domě.

Hotové sedací schody a jejich rozměry

Rozměřená konstrukce nakonec víceméně platila. Občas mi něco uletělo o pár milimetrů, centimetry by už byly vidět. Trochu mě to štve, ale myslím, že to vidím jen já.

Hloubka necelých 60 cm je pro dospělého na posazení úplně akorát. Hrana je schválně udělaná tak, aby nevystupovala. Někdy se dělá okapnice, ale ta by při sezení tlačila do zad.

Lemovací prkna zakrývají příčné konce prken, takže po obvodu jsou jen hoblované hrany z výroby. Myslím, že i prakticky bude terasa fungovat líp, když nemá otevřené řezy.

Mezery mezi terasovými prkny po dešti

Všude jsem dával distanční podložky na 5 mm. Po pár deštích prkna natáhla vodu a mezery jsou viditelně užší. 5 mm to už podle mě opravdu není (od 20:16). Bez podložek by byla prkna na sobě úplně natlačená. Dodržovat mezery je podle mě fakt důležité.

Rohové spoje místo nasekaných prken

Původně jsem chtěl prkna stupňů vést podélně a na rohu je postupně ukončit. To by vypadalo hrozně. Všechny rohy jsem proto seřízl pod úhlem, aby nikde nekoukaly konce prken, a vršek je pěkně kopíruje.

Schody za tmy nejsou vidět

Když svítí slunce, stupně vrhají stín a je vidět, kam člověk jde. Bez slunce ale přechody mezi stupni skoro nejsou vidět. Za tmy to pro někoho, kdo schody nezná, bezpečné není. Mezistupně jsou jen uprostřed a kdo to neví, může někam zahučet. Pásku tam dávat nebudu. Osvětlení schodů třeba doděláme.

Navázání terasy na terén

U spodní hrany jsem nechal geotextilii, aby nic neprorůstalo. Možná tam ani není potřeba. Terén dohrneme kousek pod prkna a spoj zakryje tráva, až vyroste. Lepší způsob, jak terasu na trávník navázat, jsem nenašel. Některá spodní prkna jsem zatím neseřízl, počkám, co s bagristou vymyslíme s terénem.

Skrytá montáž terasy i na čelech a bocích

Na čela a boky jsem původně chtěl vruty zepředu. Po celé terase jsem ale měl skryté vruty nacvičené, tak jsem je schoval i tam. Na terase tak není jediný vrut zavrtaný napřímo pohledově.

Jedna firma prý skrytou boční montáž u modřínu nedělá, protože se prkno může u vrutu rozštípnout. Je možné, že má pravdu. Já jsem to risknul a v nejhorším si to opravím.

Řezy na mezistupních

Jediné pohledové příčné řezy jsou na mezistupních. Jiné řešení by bylo strašně komplikované. Mohl bych tvrdit, že je to umělecký záměr, ale prostě jsem nic lepšího nevymyslel. Nakonec se mi to i líbí.

Terasu ve svahu jsme dělali poprvé a na rozměřování to bylo docela velké sousto. Výsledek je za nás nad očekávání. Tím je terasa hotová a chvíli nebudeme truhlařit. V dalším dílu jsme zkoušeli levnou ocelovou pásovinu jako obrubník.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 24. 10. 2026.