Broušení betonu před nivelační stěrkou

V přízemí jsme brousili jen místy a vlákna trčící z betonu pak udělala ve stěrce pupínky. Až na zrno se beton dostal jen místy a kámen ubýval rychle. Okraje u dilatačního pásu jsme tentokrát předem zapěnili.

Proč brousit beton před nivelační stěrkou

Na podlahy v podkroví jsme šli s tím, že je uděláme znova a lépe podle zkušeností z přízemí. Skladbu máme v celém domě stejnou: lepený vinyl, pod ním pár milimetrů nivelační stěrky a pod tím podlahový beton s vláknovou výztuží. Podlahy v přízemí pro nás byly premiéra a měli jsme na ně jeden pokus. Dopadly dobře, ale pár detailů se dá vychytat.

V přízemí jsme beton brousili jen lokálně, kde zůstaly hrudky tmelu nebo nánosy lepidel. Před litím jsme podklad důkladně vysáli a napenetrovali. Vlákna trčící z betonu jsme ale přehlédli. Mysleli jsme si, že se dávno utrhala a zašlapala. Když po betonu člověk opravdu přejede rukou a soustředí se, cítí, jak z něj trčí štětinky.

Při lití byla stěrka jak zrcadlo. Jak schla, ke každému vláknu se trochu přilepila a udělala pupínek, takže jsme po zaschnutí měli trošičku překvapení. Stěrku jsme stejně plánovali přebrousit a pupínky šly pryč s ní. V podkroví bylo navíc nánosů mnohem víc. Procházet celou podlahu ručně a kontrolovat ji místo po místu zabralo už v přízemí docela dost času. Přejet ji celou bruskou je jednodušší a výsledek bude podle mě kvalitnější.

Druhý důvod jsou podlaháři. Někteří tvrdí, že přebroušení betonu je víceméně nutnost: beton se zbrousí až na zrno, povrch se trochu naruší a stěrka na něm po penetraci drží mnohem lépe. Posoudit to neumím. Vím jen, že stěrka v přízemí je i po hodně dlouhé době v pořádku, nikde nepraská a od betonu se neodlepuje. Máme teď jedno patro tak a druhé jinak. Třeba za 10 nebo 20 let zjistíme, jestli v tom byl rozdíl.

Jednokotoučová bruska a brusný kámen

Brousili jsme stejnou bruskou, jakou jsme v přízemí brousili stěrku, jednokotoučovou ES 420S z půjčovny DEK. Na stěrku jsem tehdy dával brusný papír. Na beton jsem si nechal doporučit brusný kámen, který má být na samotný beton lepší. Na broušení stěrky nevzpomínám úplně v dobrém, takže jsem měl respekt. Bruska je stroj, který umí s člověkem doslova zatočit, a já jen doufal, že si vzpomenu na grif a po spuštění neodletím.

Pán v půjčovně mi znovu připomněl, ať ji na začátku rozjedu někde v prostoru daleko od stěn, než ji zase chytnu do ruky. Do krajů se velká bruska nedostane. Kdyby to bylo potřeba, počítal jsem, že kraje dodělám menší bruskou.

Broušení betonu až na zrno

Beton jsem zbrousil až na zrno jen místy, přestože jsem jel všude dost rovnoměrně. Čekal jsem, že zmizí celá povrchová vrstva i s kapkami barvy. Někde bruska opravdu ubrala hodně. Se samotnou bruskou jsem si nakonec poradil.

První pokoj jsem jel hodně pomalu a na některá místa se vracel. Je pěkně zbroušený a nic z něj nevystupuje, jen zůstaly povrchové skvrny a zrno se neodkrylo. Za problém to nepovažuji. Horší byl kámen. Po prvním pokoji jsem ho změřil a ubyly z něj 3 mm, mnohem rychleji, než jsem čekal. Kdybych měl brousit tak dlouho, až by bylo všude zrno, docela bych zaplakal.

Další kolo jsem si po změření kamene rozmyslel. Na celé patro bych spálil skoro celý kámen a za to mi to nestojí. Zbytek jsem jel normální rychlostí a hlídal hlavně, aby zmizely všechny povrchové nánosy. Takto připravený podklad mi pro naši podlahu stačí. Mám z toho trochu smíšené pocity.

Vlákna v betonu zůstala

Vlákna se broušením nějak obrousila. Pokaždé, když jsem brusku zvedl, byly pod ní nabrané chomáčky vláken. Když ale po podlaze přejedu dlaní, pořád z ní všude trčí drobné štětinky. Kámen není žiletka, vlákna neuřízne, spíš je utrhne nebo obrousí. Opálit by je možná šlo, ale lítat s plamenometem v hotovém domě se mi moc nechtělo.

Obával jsem se, že nás u stěrky čeká nemilé překvapení. V nejhorším to dopadne jako v přízemí. Stěrku budeme brousit i tentokrát, takže pupínky by šly pryč až v posledním kroku. Jak stěrka nakonec vyšla, popisujeme v dílu Nivelace znova a lépe.

Zametání a dvojí vysávání prachu

Prachu bylo tolik, že jsem ho před vysáváním nejdřív zametl. Kolem brusky se dělaly celé obloukové hromádky. Výhoda je, že se bruska točí pomalu, takže prach leží na zemi a ve vzduchu se skoro nic nevíří. Víc ho zvedlo až zametání, takže jsem zametal opatrně. Pak jsme celou plochu dvakrát důkladně vysáli.

Proč zapěnit okraje podlahy

Mezitím jsem prošel okraje podlahy. Podél stěn byly v betonu nedokonalosti a místy se kraj odloupl. Zůstala po něm dírka, která vedla mezi beton a dilatační pás. Tudy může stěrka odtékat pod okraj. V přízemí jsme tohle nevychytali: rozlitá a srovnaná stěrka do takových míst pomaličku zatékala a kolem vznikla malá prohlubeň.

Všechny otvory po obvodu jsem proto pistolí zapěnil, ale jen trošičku. Vysoká housenka by pak stěrku odtlačovala od stěny. Větší díry jsem zapěnil víc a pěnu po vytvrzení seřízl u podlahy. Stejně jsme to udělali kolem sloupů, aby stěrka nikam nezatekla. To je druhá velká změna oproti přízemí.

Penetrace a hydroizolace koupelny

Na čistý podklad přišla dvakrát penetrace, stejně jako v přízemí. Proti světlu se podlaha pěkně leskne.

Spolu s penetrací betonu jsme dokončili hydroizolaci podlahy v koupelně a na záchodě. Navazuje na hydroizolaci stěn, kterou jsme dělali dřív na WC a v koupelně. Na stěnách jsme měli připravené pásky. Podlahu jsme vyčistili, napenetrovali a hydroizolační nátěr dali v několika vrstvách.

Nátěr je tenký a nedělá několikamilimetrový schod, takže stěrka může plynule pokračovat do dalších místností. Do koupelny a na záchod ale půjde jiná nivelační stěrka, speciální do vlhkých prostor.

Půjčení brusky a hlavně kámen nás stály v řádu nižších tisíců korun, které jsme v přízemí ušetřili. Jestli to na podlaze bude vůbec poznat, zatím nevíme.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.