Osazení sprchového žlabu do betonu

Druhý den se ani nehnul, tak jsem po zkoušce vodou zabetonoval celou podlahu sprchy.

Proč sprchový žlab jako první

Spodní koupelnu jsme po vyklizení začali osazením sprchového žlabu. Beton ve sprchovém koutu jsme chtěli před hydroizolací nechat pár týdnů schnout. Moc ho tam naštěstí nebude. V podlaze sprchy už jsme měli natažené trubky podlahového topení, takže kdyby bylo potřeba, schnutí pomůžeme natápěním.

Proč žlab není přisazený ke zdi

Žlab leží u zadní zdi, ale není k ní přisazený, stojí normálně v prostoru sprchového koutu. Mezi ním a zdí vede odpad. Přisazený ke zdi by potřeboval úplně jinak řešený odpad.

Odpad čouhá přímo ze zdi a žlab se do něj napojuje hned. Špatně umístěný není, ale ideálně zdaleka taky ne. Do stran, nahoru ani dolů jsem neměl žádnou možnost korekce a kolínky jsem si nepomohl. Vešlo se tam jen jedno koleno a to mě dostalo tak na 90 % tam, kam jsem potřeboval. Zbytek jsem musel dotlačit, žlab trochu přizvednout a naklonit.

Došlo mi to až u žlabu, předtím jsem to do detailu neřešil. Při osazování mi navíc odpad se žlabem pořád hýbal. Zpětně bych odpad nechal volně v prostoru a dopojil ho klidně až po osazení žlabu.

Úzký nerezový žlab s otočným sifonem

Žlab je úzký liniový z nerezu, z řady Slimline. Při osazování byl ještě olepený ochrannou fólií. Systém je docela v pohodě. Sifon se dá natočit o 360°, a to je bomba, když jsem předem přesně nevěděl, jak ho budu mít. Sestava má i nějakou výškovou vůli.

Výška, střed a rovnoběžnost se zdí

Před upevněním jsem musel hlídat několik rozměrů najednou a trochu jsem se bál, že na něco zapomenu. Výšku žlabu jsem odvodil od rozměru sprchy a spádu, který z něj vyšel. O tolik musel být žlab níž. Zároveň měl být vystředěný ve sprchovém koutu. Se zdí měl být rovnoběžný, aby pak seděl se spárami dlažby. A k tomu vodováha v obou směrech.

Jak jsem žlab vyrovnával

Žlab jsem posadil na podložky a vyrovnával ho podle křížového laseru a vodováh od 4:12. Na žlab jsem položil podélnou lať a na ní kontroloval rovinu krátkou vodováhou. Laser mi hodně pomohl s rovnoběžností se zdí, kontrolovat ji šlo fakt jednoduše. Bez něj bych tam byl asi dva dny. Kdybych měl dva lasery, chytil bych si druhým i další směr.

Vždycky když jsem si myslel, že to mám, zjistil jsem, že mi něco ujelo. V jednu chvíli se celý žlab posunul o několik centimetrů k jedné zdi a nebyl vystředěný. Vypadalo by to hnusně, tak jsem ho srovnal. Tím se zase rozhodila vodováha. A tak pořád dokola.

Provizorně podbetonovaný a zatížený žlab

Zabetonovat všechno najednou jsem nechtěl. První den jsem žlab jen na některých místech podbetonoval, aby držel, a přes něj položil dlouhá prkna jako zátěž. Kdyby se do druhého dne pohnul nebo byl křivě, šel by ještě rozebrat a udělat znova. Celou podlahu sprchy jsem chtěl dobetonovat až potom, co bude jasné, že žlab sedí.

Tenhle systém se špatně vyrovnává, když se nekotví do pevného podkladu. Beton jsem pod žlabem neměl a dobetonovat ho tam předem jsem nechtěl, takže to je asi moje chyba. S pevným podkladem, do kterého bych žlab chytil, by to asi bylo v něčem jednodušší. Jenže to už bych betonoval natřikrát nebo načtyřikrát. Prostor pod žlabem jsem počítal druhý den zalít trochu řidším betonem, aby všude zatekl, a zhutnit ho tak, abych žlabem nepohnul.

Nejhorší na tom nebyla práce, ale to, že jsem pořád předělával něco, co už jsem měl hotové. Proti betonu nic nemám.

Druhý den: zkouška vodou a betonáž

Druhý den se žlab ani nehnul. Vyzkoušel jsem, že voda odtéká a všechno těsní, a už jsem tomu nedal ani minutu navíc. Nejdřív jsem doplnil a uhladil beton kolem žlabu, část trubek topení zůstávala ještě odkrytá. Pak přišla na řadu celá plocha sprchy od 8:33. Beton jsem nabíral z kbelíku, rozhrnoval zednickou lžící od zadní zdi a povrch uhlazoval směrem ke žlabu.

Betonu bylo málo

Před dokončením mi beton došel a u vstupu do sprchy zůstal otevřený pás s trubkou topení. Přitom jsem věděl, že je vždycky lepší koupit víc. Tak jsem koupil ještě víc, a stejně to bylo málo. Betonáží už nám moc nezbývá a nechtěl jsem mít zbytečně pár pytlů navíc. Takhle na konci člověk šetří, a pak mu zase chybí.

Na konci betonované plochy jsem nechal schovaný schodek, aby šel další beton rozumně napojit. Stát na tom bude jeden člověk, takže to asi bude v pohodě. Horší je, že jsem musel všechno umýt a za chvíli to zase zašpinit. Konce a dodělávky jsou na tom nejsložitější. Vracet nespotřebované pytle nám šlo jen v Bauhausu, ve stavebninách ne.

Pás u vstupu jsem doplnil zhruba po dvou hodinách a dorovnal ho k hotové části sprchy.

Jaký spád vyšel ve sprchovém koutu

Po pár dnech beton poschnul. Přechod, kde jsem napojoval, tam zůstal. První beton byl po dvou hodinách zatuhlý, ale zdaleka ne úplně, a čára je tam i tak. Při napojování zůstane pokaždé, na používání sprchy ale vliv mít nebude.

Spád vyšel na něco přes 2,5 cm, necelé 3 cm. Kdo ve sprše stojí, pozná, že nestojí na rovince, ale vůbec to není nepříjemné. Voda by měla odtékat pěkně. Sprchový kout je navíc vytápěný, takže po sprchování bude rychleji schnout.

Co zbývá před hydroizolací

Okraj sprchy ještě asi budu ladit podle toho, jak vyjde rozměření dlažby. Posouvat se bude trochu doleva. Podle toho, kolik to bude, to vyrovnám rovnou dlažbou, nebo ještě kousek domážu. Žlab jsem přelepil páskou, aby se do něj při dalších pracích nedostal binec. Kovovou pohledovou část mám odloženou bokem, aby se jí nic nestalo. Teď to necháme schnout a pak přijde hydroizolace koupelny.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.