Montáž sprchového koutu na dlažbu

Devadesát centimetrů od výrobce bylo ve skutečnosti asi 88 a na straně 120 cm jsme byli na úplném maximu sestavy. Dveře se zavírají na magnet po celé délce a pod nimi není těsnění, které by dřelo o podlahu.

Co bylo hotové před montáží sprchového koutu

Sprchový kout přišel na řadu až v hotové koupelně. Dlažbu se sprchovým žlabem jsme měli položenou a zasilikonovanou, baterii a hlavovou sprchu osazené a topný žebřík na zdi. Všechno tohle jsme schválně udělali před zástěnou, aby se nám do skla nic nefláklo a dalo se v koupelně rozumně pohybovat. Vaničku nemáme, kout stojí přímo na dlažbě.

Proč je u sprchového koutu nejdůležitější rozměření

Kout jsme vybírali docela dlouho a nakonec pozdě. Kdybychom ho měli dřív, mohli jsme koupelnu připravit víc na míru. Každý výrobce napíše 90 cm a každý tím myslí trochu něco jiného. U nás z toho bylo asi 88. Dlažba už skutečnému rozměru odpovídá, jen žlab mohl být o kousek víc odsazený a vystředěný.

Rozhodující je hrana, na které bude stát sklo a kam přijde silikon. Musí být rovná a nesmí vycházet do spádu sprchy. Stejně přesně jsme museli rozměřit stěnové profily. Kdybychom se netrefili, zůstaly by v obkladu díry, což jsme určitě nechtěli.

Kout má dva díly, které se kupují zvlášť podle rozměru, 120 a 90 cm. Našli jsme ho náhodou v hobbymarketu a hned nám padl do oka.

Montáž stěnových profilů a skel ve dvou

Návod jsme si rozložili na dlažbě a doufali, že ho výrobce vymyslel dobře. Nejdřív jsme museli rozbalit spoustu dílů a zorientovat se v nich. Pak přišlo měření, které zabralo nejvíc času. Stěnové profily jsme rovnali podle laseru a prach z vrtání hned odsávali vysavačem.

Skla jsou strašně těžká, proto jsme byli ve dvou. Z výroby přišla dobře zabalená a na všech rozích měla krytky. Samotné osazení skel do profilů a nasazení dveří a těsnění už byla rychlovka. Těsnění se na sklo jen narazí, nic se nešroubuje ani nelepí.

Celé nám to ve dvou trvalo tři až čtyři hodiny, asi déle, než výrobce zamýšlel. Chtěli jsme to ale udělat bez chyby a nevrtat tam, kde se nemá.

Srovnání skel a dotažení pod krytkou

Po složení se nám jedna stěna dole trochu kosila. Sousední díl jsme měli kousek posunutý, takže jsme celou sestavu museli porovnat, aby pěkně zapadla.

Jedna stěna se pak pořád trochu kývala. Říkal jsem si, proč těsnění nesedí ke sklu natěsno. Pak jsem zjistil, že na rohu je krytka, která jde sundat, a pod ní šroubky na dotažení uchycení skla. Horní výztuha se do úchytů zasouvá, takže jsme ji jen zajeli na potřebný rozměr a nahoře dotáhli šroubky. Docela fajn vymyšlené. Kdykoli jsem si myslel, že výrobce něco nedomyslel, nakonec to bylo trochu jinak.

Sprchový kout 120 × 90: rozměr na doraz

Šířka 120 cm, kterou jsem zvolil, je maximum, co sestava umožní. A maximum znamená opravdu maximum: sklo zůstalo v profilu zasunuté jen asi centimetr, možná centimetr a půl. Řekl bych, že ani půl centimetru navíc by se tam nevešlo, výrobce tu nedaruje vůbec nic. Když výrobce dává rozmezí, třeba 3 cm, a člověk se bojí, je ideální jít na střed. Kdo se pak o kus netrefí, má asi větší šanci, že to ještě zkoriguje.

Zvláštní je, že horní výztuhu jsem i při maximálním rozměru musel zkrátit, asi o centimetr a půl (od 9:45). Řezání jsem se bál, ale pořád lepší víc než míň.

Hmoždinky z balení držely špatně

Jediné, co se výrobci podle mě nepovedlo, jsou hmoždinky. Jsou malé a k ničemu, ale stejně jsem je použil, protože náhradní jsem neměl. U prvního stěnového profilu jsem vrtal šestkou a ten drží trochu hůř. U druhého jsem vzal o číslo menší vrták, pětku, a tam už hmoždinky držely dobře.

Pant a magnetické zavírání dveří

Dveře jsme nasadili dolů na pant a akorát vlezly. V pantu není žádná vůle a dveře se nekývou. Přesto jdou vyndat: stačí shora vyšroubovat a vytáhnout čep.

Hlavní důvod, proč jsme si tenhle kout vybrali, je zavírání na magnet. Za mě asi nejlepší věc na celém koutu. Magnetické lišty přitáhnou dveře vždycky po celé délce, takže nezůstanou nedovřené. Nemusím hledat polohu, ve které dvě těsnění dosednou proti sobě. Asi to není nic výjimečného a má to hodně sprchových koutů. Pro nás bylo důležité, že je to opravdu magnet, a ne jen dvě stěrky, které se snaží dovřít proti sobě.

Bez těsnění na podlaze

Pod dveřmi není těsnění, které by drhlo po podlaze. U dveří s takovým těsněním mi vždycky vadilo, jak při každém otevření dře. Vodu má místo něj držet nízký profil, který přijde na podlahu pod dveře. Nevýhoda je, že na podlaze pak zase nějaký profil vystupuje. Možná bych se bez něj úplně obešel, ale to ukáže až praxe.

Výsledek je takový, jaký jsme chtěli: decentní. Profilů je jen tolik, kolik je potřeba, dole nic černého a nahoře žádný rám kolem dokola. Zbývalo zasilikonovat. K bočním černým profilům patří černý silikon, dole silikon v odstínu dlaždic. Jestli by nebyl lepší transparentní, nevím. Odstíny ale nakonec sedí.

Napojení skla na spádovou lištu

Stěnový profil jsem měřil už při dláždění tak, aby vyšel přesně na spádovou lištu, a vyšlo to. Sklo je od lišty o kousek odsazené. Jinak to nejde, profil by visel ve vzduchu. Spodní napojení skla jsme chtěli dotěsnit silikonem, možná s malým zaobleným přechodem, aby voda stekla rovnou dolů.

Dveře nad rovnou dlažbou

Neřešitelné mi přijde, že zavřené dveře jsou vždycky nad rovnou částí dlažby, ne nad plochou ve spádu. Jediná možnost by byla zarazit pevné sklo tak, aby se dveře zavíraly víc dovnitř. Bylo by to praktické, ale celé by to vypadalo křivě, a tak jsme to neudělali.

Spodní hrana skla vypadá křivě, jako by byla na jednom konci blíž a na druhém dál. Měřil jsem to několikrát a je rovnoběžná, je to optický klam a stín. Vodu na rovné ploše pod dveřmi buď člověk nebude řešit, jako já, nebo ji bude utírat.

Další na řadě v koupelně byla instalace závěsného WC.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 23. 10. 2026.