Pokládka trubek podlahového topení

Trubky PE-Xc 18 × 2 mm jsme zacvakávali do systémové desky, v pokojích s roztečí kolem 15 cm a v koupelně 10 cm. Nejvíc práce daly místnosti rozdělené na víc okruhů a sloupy, které trubka musela objet.

Proč jsme vzali trubky PE-Xc 18 mm

Horní patro jsme měli připravené. Systémové desky ležely ve všech místnostech a skříně rozdělovačů jsme už dřív osadili do zdi. Pár nedodělků jsme nechali na později a pustili se do trubek na podlahové topení.

Trubky máme od IVT, systém se jmenuje Getasystem a trubka je PE-Xc v rozměru 18 × 2 mm. Projektant vytápění nám doporučil 17 mm místo běžných 16 mm. Šestnáctky jsou podle něj poddimenzované a nemají takový průtok. I ten jeden milimetr v průměru opravdu udělá v průtoku docela velký rozdíl. Getasystem má ale 18, tak jsme si řekli proč ne. Počítali jsme s tím, že trubka bude tužší.

Na celý dům máme dva náviny po 500 m. Vycházelo to natěsno, tak jsme přibrali ještě jeden 200 m. Jeden okruh má v průměru 80 m. K rozdělovačům vede páteřní rozvod z vícevrstvého potrubí 32 mm.

Výkres ukazuje jen cesty do místností

Pokládali jsme podle výkresu od projektanta. Rozkreslené jsou v něm hlavně složitá místa a přechody mezi místnostmi. Kudy jede šnek uvnitř místnosti, projektant nekreslil, počítá se s tím, že to člověk ví. Objíždění profilů v podlaze ve výkresu taky nebylo, to jsem musel dořešit sám. Nejlepší jsou velké pravidelné místnosti. U nás taková není skoro žádná.

Odvíječ jsem měl půjčený a nebyl úplně kompletní, chybělo horní rameno, ze kterého se trubka odvíjí. I tak pomohl. Návin je fakt těžký a hlavně je potřeba dávat bacha, aby se trubka nepřekroutila. Odvíječ drží směr. Na přechody mezi místnostmi jsem si nachystal chráničky, k rozdělovačům chráničky a eurokonusy, kterými se trubky do rozdělovače připojí.

Pokládka podlahového topení ve dvou

Ve dvou se s návinem o 500 metrech dělá líp. Trubku jsme odvíjeli z odvíječe a zacvakávali mezi výstupky systémové desky. Samotnou pokládku jsme měli hotovou zhruba za půl dne, 5 až 6 hodin. Jak trubka do desky zacvakne, se slovy popsat skoro nedá. Na to si člověk musí sáhnout.

Zdržovalo nás, že jsme se pořád něčemu vyhýbali. Pokoje jsou často rozdělené na víc okruhů a stojí v nich sloupy na kovových profilech v podlaze, které trubka musí objet. Vznikají zvláštní tvary a zbytečné zatáčky, takže kladení je trochu otrava. Kdo to v domě takhle rozbité nemá, tomu gratuluji. Bude to mít jednodušší a trubky vyjdou rovnoměrněji.

Jakou rozteč trubek jsme drželi

V běžných pokojích jsme chtěli rozteč zhruba 15 cm na co nejvíc místech. Šnek jsme předem nerozpočítávali na šířku místnosti. Udělali jsme okruh a uprostřed se rozteč vždycky nějak rozhodla sama. Trubka má minimální poloměr ohybu a ostřeji ji ohnout nejde, takže otočit se o 180° na 15 cm se nedá. Otočka, kterou máme uprostřed šneku, je maximum, které jsem si chtěl dovolit.

Podle šířky místnosti vyjde otočka pokaždé trochu jinak a 15 cm tam všude není. Trubek je víc i blíž k rozdělovači, kde se sbíhají. Kousky, které vyšly hustší, jsme nechali být. Jestli to půjde poznat, řekneme, až budeme topit. Já si myslím, že ne.

Profík by některá místa určitě vyřešil elegantněji. Děláme si to ale sami, trubky jsou osmnáctky a systém je docela dobře nadimenzovaný. Myslím, že to bude topit pěkně, a tak jsme některé věci tolik nehrotili. Hlavní zásady je ale potřeba dodržet. Jeden pokoj měl tvar úplně zvláštní, tak se nechám překvapit.

Jak rozvrhnout okruhy na chodbě a ve dveřích

Na chodbě jsem trasy rozvrstvil přes celou šířku podle toho, kolik okruhů vede do pokojů. Když jsem začínal pokoj se třemi okruhy, věděl jsem, že dveřmi půjde šest trubek tam a zpátky. Rovnou jsem si ve dveřích určil, v jakých roztečích půjdou.

Trasu je potřeba promyslet i kvůli okruhům, které přijdou potom. V jednom pokoji jsme od 8:52 začali okruhem s přívodem a zpátečkou vlevo a pak dělali druhý. Kdybychom ho dotáhli až ke stěně, ke třetímu bychom se už nedostali. V projektu, kde jsou v pokoji schematicky nakreslené tři šneky, tohle vidět nebylo. Na schématu vypadá všechno dobře, dokud člověk nepřijde na stavbu, kde je všechno trochu jinak.

V menším pokoji máme dva okruhy vedle sebe. Délky okruhů musí být zhruba stejné, aby se daly zkalibrovat průtoky. Šířka byla daná a ostřeji jsem trubku ohýbat nemohl ani nechtěl, takže rozteč vyšla zhruba 15 cm. Líp jsme to nezvládli.

Chodba má trubek méně. Dům je dobře zateplený a beton naakumuluje teplo, takže se nebojím, že by tam byla zima. Trubky, které chodbou jen projíždějí, jsme neizolovali. V systémové desce je to skoro nereálné a ani na fólii by mi ta práce asi nestála za to.

Záchod bez meandru a kde jsou příchytky

Na záchodě vedou dva okruhy jen tam a zpátky. Dělat meandr, když tam bude umyvadlo, mi přišlo jako blbost. Trubka 18 mm z PE-Xc je navíc tuhá a má docela sílu, malý meandr by nebyl ideální ani pro systémovou desku.

V běžné zatáčce trubka mezi výstupky pěkně zacvakne a drží sama. V zatáčkách do S a v otočkách o 180° se ji nepodaří tak dobře vzpříčit a mohla by se zvedat. Tam jsme ji pro jistotu přichytili příchytkou. Kde trubka nedrží na jistotu, pozná člověk pocitově, až položí pár metrů. Občas jsme příchytku dali i jinam, prostě proto, že jsme ji měli po ruce.

Podlahové topení v koupelně po 10 cm

Koupelna má užší rozteč, trubky jsou po 10 cm a šnek je mnohem hustší. Je to taky místnost, kde nás nerušilo skoro nic, jen jeden profil. Konečně jsme mohli kroužit normálně.

Šatna a trubky pod nábytkem

V šatně jsme žádné větší záhyby nedělali. Projíždí přes ni hodně trubek tam a zpátky, takže se bude vytápět už jimi. Kde bude skříň, tam jsem trubkou nezajížděl.

Od projektanta jsem několikrát slyšel, že když trubka skončí třeba 10 cm před kuchyňskou linkou, je tam o trochu chladněji a člověk to pozná nohama. U nábytku, před kterým se bude stát, je proto fajn zajet trubkou kousek pod něj. Minimálně to neuškodí.

Rozdělovač podlahového topení a chráničky

U rozdělovače to byl docela mazec. Několika trubkami jsme tam zajížděli ještě dozadu malou dírou. Trubka je opravdu pevná a moc se ohnout nedá. S vícevrstvým potrubím 16 mm, které má tvarovou paměť, se pracuje úplně jinak. Má to výhody i nevýhody a v rozdělovači je to nevýhoda. Dole to snad bude jednodušší zapojit.

V rozdělovači jsme chráničky navlékli rovnou, protože tam trasa končí. Trubky se tam dřou, hlavně když jdou zezadu, a později se o ně může něco opřít. Na druhou stranu jsou hodně bytelné a vydrží fakt hodně.

Do dveří, kde budou dilatační spáry, jsme chráničky dávali až dodatečně. Sunout je po trubce až ke dveřím mi přišlo zbytečné, tak jsem je rozřízl a nasadil zpětně. Chránička tam podle teorie patří, protože každá místnost se natápí jinak a beton se v ní jinak roztahuje. Na spáře se pak trubka může poškodit a chránička tam trubce dá trochu vůle.

Tu teorii chápu. Trubka je ale po celé délce pevně zabetonovaná a jen na kousku je v chráničce s vůlí do stran asi milimetr. Beton se bude spíš smršťovat a roztahovat, takže střih mě tolik netrápí. Tah a tlak chránička neřeší. Na pár dveří jsem je přesto dal, ale nevím…

Co přijde po pokládce

U schodů ještě přijde malé bednění, aby nám beton nestékal dolů po schodech. Po deskách se nám pracovalo docela fajn a jsem rád, že jsme je vyzkoušeli. Dole budou desky i fólie, takže si obě varianty na pár místech porovnáme. Desek bylo o dost víc, než jsme čekali. Na fólii půjde třeba technická chodba a koupelna. Hotové rozvody ukazujeme v prohlídce podlahového vytápění.

Na betonáž jsme podlahovku natlakovali, pro jistotu. Trubka mi ale přišla nezničitelná. Na stříhání jsem musel koupit speciální nůžky, jinak jde jen flexou.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl s pomocí AI z videa (mluveného slova i obrazu) a z našich odpovědí v komentářích pod ním. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 21. 10. 2026.