Zabralo to tři večery a jedno odpoledne a materiál nás nestál skoro nic.
Ohniště v zářezu ve svahu
Ohniště přišlo na řadu hned po terénních úpravách zahrady. Místo jsme bagristovi předem vyznačili a on nám ho trochu vyhrábl. Protože jsme ve svahu, vznikl zářez. Na jedné straně je hluboký asi 10 cm, na druhé skoro půl metru. Po bagru to byla spíš jáma a bylo jasné, že ji budu muset ještě ručně dorovnat.
Kolem jsme chtěli kruh z kamenů a uvnitř mlatovou plochu. Po započítání kamenů a hlíny za nimi jsem odhadoval vnitřní průměr zhruba na 4 metry. Na obvod jsme chtěli použít zbylé žulové kameny, které jsme pořád ne a ne spotřebovat. Paradoxně jsem se bál, že jich bude málo, protože kruh je docela velký.
Dovnitř patřil perk, stejně jako do chodníčku a plochy kolem vyvýšených záhonů (mlatová plocha z vlastního perku). Náš vlastní perk jsme ale už spotřebovali, takže jsme počítali s hromadami, které zůstaly v okolí po výkopech. Priorita to nebyla, na ohništi jsme pracovali postupně mezi ostatním.
Kruh vyznačený provázkem a první řada
Obrys po bagru byl spíš šišatý, a tak jsem si kruh vyznačil provázkem. Uprostřed stál kolík. Zářez jsem hráběmi a lopatou obkopal, srovnal a po obvodu začal skládat první řadu žuly.
Kameny byly úplný zbytek všeho, co nám na zahradě zůstalo. Ke konci už nebylo z čeho vybírat a většina měla dost nahodilé tvary. Když jsem tu hromadu na začátku viděl, říkal jsem si, jestli z toho vůbec něco může vzniknout. Trochu zoufalství to bylo. První řada nakonec dopadla z těch zbytků docela dobře.
Skládání zbylých kamenů do svahu
Na vyšší část ohraničení zbyly kameny ještě menší a horší. Výhoda je, že s menším kamenem se dobře manipuluje. Bral jsem jeden za druhým, přikládal ho, otáčel a zkoušel, dokud k sobě kameny nezapadly. Na tom je to krásné. Člověk se trochu odpojí od reality a řeší jen šutr a další šutr. Proti stavbě je to spíš relax a naštěstí už ne taková makačka. Ploché kameny jsme si nechali na jinou práci. Z tohohle typu žuly jsem ale chtěl spotřebovat úplně všechno, i šišaté kusy se špičkami.
Vyšší část oblouku je na straně svahu a ke krajům se ztrácí do jedné nízké řady. Skládal jsem ji od prostředka do stran a větší kusy doplňoval menšími (od 6:26). Kameny jsem klopil proti svahu a zezadu je obsypával hlínou. I menší kusy, které samy tolik nedrží, pak sedí docela pěkně.
Okrasná obruba, ne opěrná zeď
Ohraničení je vysoké jen pár desítek centimetrů a chodit se po něm nebude. Má jen uzavřít prostor kolem ohniště a časem zaroste. Uprostřed se plocha ještě měla zvednout, takže jsem kameny usazoval jen do hlíny a moc jsem se s tím nedrbal.
Kdo staví opěrnou zídku, ať si z tohohle příklad nebere, tohle je jen na ozdobu. Jak jsme stavěli suchou zídku, která drží svah, ukazují díly 156 a 157.
Mlatová plocha z perku na geotextilii
Když bylo ohraničení hotové, rozložil jsem uvnitř geotextilii. Perk jsme si nechali dovézt ze sousedního pozemku, kde dělali velký výkop a perk jim zbyl. Přivezl ho bagrista, který u nás zrovna dělal terénní úpravy, a měl to za 15 minut. Já bych ho vozil minimálně celý den.
Perk jsem na geotextilii roztáhl a rovnou vyrovnal. Klečel jsem uvnitř kruhu a stahoval ho dlouhou latí (od 6:53). Pak jsem plochu zhutnil vibrační deskou, znovu dorovnal a ještě jednou zhutnil.
Perk byl hotový hodně rychle. Jednak jsem to dělal už několikrát, jednak tady o nic nejde. Na milimetry to být nemusí, uprostřed stejně bude ohniště. Plus minus to krásně sedlo a deska plochu pěkně zatáhla.
Co s mlatovou plochou udělá déšť
Na povrchu zůstaly po hutnění mělké rýhy. Počítám, že je zmírní déšť. Když pořádně zaprší, třeba přívalový déšť, vypláchne se jemnější frakce a trochu se zapustí. Nahoře pak zůstane víc kamínků. Plochu pak třeba ještě jednou utáhneme. S kamínky nahoře to vypadá fakt dobře.
Horší je okolí. Z hlíny vedle už se kus splavil na kraj plochy, takže svah kolem budeme za pochodu ještě upravovat a osázíme ho.
Hotová je zatím jen plocha. Kameny samotného ohniště a posezení přijdou, až na to bude čas. Kolem ještě zvedneme terén a dořešíme vstup do kruhu. Zpevněná plocha se zatím hodí i k odložení věcí, až budeme zatravňovat celý pozemek.
Kolik práce a materiálu ohniště stálo
Šlo to rychleji, než jsem plánoval. Kameny jsem nemusel tahat daleko a docela se dařilo vymyslet, aby do sebe zapadly. Perk ze sousedního výkopu jsme měli zadarmo a kameny byly přebytky. Kameny, které na stavbě někomu zbydou, se dají občas sehnat levně.
Naše kameny byly součástí původní objednávky na první suchou zídku za domem. Tehdy jsem si myslel, že budou tak akorát. Jenže zbyly a udělali jsme z nich ještě dvě další zídky, jednu z nich na konci opěrné zdi, a teď ohniště. V té objednávce byly i žulové odseky na chodníky za domem a vyjdou ještě na kus před domem.
Je to divoké, jak to vycházelo, takže to možná není pro každého. Nám se to ale líbí, vznikl z toho takový malý pokojíček. Žula i perk jsou navíc místní materiály. A hlavně jsem se zbavil posledního šutru, který se válel po zahradě. Dalším dílem začíná stavba plotu.
Díky, dotaz máme.
Přečteme ho a zveřejníme s odpovědí tady. Když jste nechali e-mail, dáme vám vědět.
Časté otázky k tomuto dílu
Jak zpevnit plochu kolem ohniště?
My jsme kolem ohniště udělali mlatovou plochu z perku na geotextilii. Perk jsem srovnal dlouhou latí, zhutnil vibrační deskou, znovu dorovnal a ještě jednou zhutnil.
Dá se ohniště obložit zbytky kamenů?
My jsme na kruh spotřebovali poslední nepravidelné žulové kameny z dřívější objednávky. Skládalo se z nich hůř, protože už nebylo z čeho vybírat, ale nezbyl ani jeden.
Text vznikl z přepisu videa s pomocí AI a vychází jen z toho, co ve videu zaznělo a je vidět. Publikováno , aktualizováno .
