Stavba ztraceného bednění

Rohy jsme vynesli podle provázků a olovnice a přeměřili stěny i úhlopříčky. Odchylka vyšla několik milimetrů. Ve spodní části domu jsme roh postavili do čtyř řad, aby rozměry nezkreslil výškový rozdíl pasů.

Založení první řady ztraceného bednění na sucho

První řadu ztraceného bednění jsme zakládali na sucho, rovnou na hotové základové pasy z dílu 4. Nejdřív přišly rohy, pak kontrola rozměrů a teprve potom provázek pro první řadu. Celé jsme to tehdy popsali v článku Ztracené bednění na sucho.

Rohy jsme podle provázků a olovnice přenesli na pasy a doufali, že se kovové tyče, které jsme zatloukli podle bodů geodeta, nepohnuly. S geodetem jsme byli domluvení, že kdyby rozměry neseděly, přijede rohy vytyčit znovu rovnou na pasy. Nemusel. Rohy seděly s odchylkou několika milimetrů.

Pak jsme přeměřili všechny stěny i úhlopříčky, abychom zjistili, který roh je vychýlený. To se snadno řekne, ale zabralo nám to skoro celý den. Možná jsme se s tím až moc drbali.

Proč roh ve čtyřech řadách

Pasy ve svahu máme odstupňované do schodů, takže bedňáky na nich stojí v různých výškách. Abychom rozměry měřili ve stejné výšce a výškový rozdíl je nezkreslil, postavili jsme ve spodní části domu roh rovnou do čtyř řad. Když jsme s rohy byli spokojení, natáhli jsme provázek a podle něj začali zdít první řadu v nejvyšší úrovni pasu.

Ztracené bednění na sucho: první řada bez podsypu

Bedňáky jsme kladli na sucho rovnou na beton pasů, bez malty a bez podsypu suchým betonem. Šlo to jen proto, že jsme pasy s rotačním laserem vylili hodně přesně. Častěji se první řada pokládá na suchý beton, který dorovná nerovné pasy. My jsme si místo toho víc pohráli s rovinou pasů a každý bedňák v první řadě jsem pak jen dorovnal gumovou paličkou, ve videu od 1:35.

Jak jsme přenášeli 33 kg těžké bedňáky

Obvodové zdi máme z bedňáků šířky 40 cm, vnitřní z třicítek. Jeden bedňák váží 33 kg a při pokládce jsem ho držel jen shora za hrany, v prstech. Na stavbě jsme byli většinou sami dva, a tak jsme vymysleli systém. Celou paletu jsem vyskládal do řady na zem. Druhý z nás bedňák překlopil na rudlík, převezl ho podél pasů na místo a vyklopil. Já jsem ho pak usadil na místo.

Záda nás po celém týdnu nebolela, protože jsme si na správný pohyb při zvedání dávali pozor. Odnesly to prsty a dlaně.

Roxory do ztraceného bednění: navrtat, nebo zapíchnout?

Svislou výztuž jsme do pasů nezapíchli při betonáži. Do každého bedňáku máme navržené čtyři roxory R12. Jeden roxor by šlo podle provázku a metru umístit do čerstvého betonu, ale trefit čtyři rohy každého bedňáku je nereálné. Od začátku jsme proto počítali s navrtáváním, ve videu od 3:25. Na R12 jsme použili vrták 12 mm. Vrt měl asi 10 cm a prut se většinou podařilo zatlouct 5 až 8 cm.

Po několika desítkách vrtů mi začaly brnět ruce. Prutů bylo přes 200, čistého času to byl asi den a ruce mi brněly ještě měsíc. Jeden den jsme měli s navrtáváním pomoc a stihli jsme půlku svislé výztuže. Při jednom nebo dvou prutech na bedňák bych je sázel do čerstvého betonu. U navrtaných prutů jsme zase měli větší jistotu, že budou na správném místě.

Ve spodní části domu, kde bednění stojí ve čtyřech řadách, vedla výztuž z pasů do prvních dvou řad. Pro horní dvě řady jsme na ni navázali další pruty s přesahem 300 mm.

Armování ztraceného bednění po každé řadě

Po dokončení každé řady jsme položili vodorovnou výztuž a roxory mezi sebou provázali. Měli jsme koupené hotové vázací drátky s oky a ruční vazač. Nebýt těchto vychytávek, vážeme to dodnes.

Armování nám zabralo víc práce než samotné skládání bednění: několik stovek řezů a několik tisíc spojů drátkem. Řezali jsme malou flexou 125 mm. První kotouče mizely doslova před očima a chvíli to vypadalo, že za ně dám víc než za železo. Nakonec jsem přešel na kotouče jiné značky a s těmi jsem spokojený.

Ohýbání na paletě o vruty, které jsem měl odkoukané od jiných svépomocníků, na R12 nestačilo. Koupili jsme ohýbačku výztuže a byl to dobrý nákup. Aby udržela páku, kterou jsem při ohýbání vyvíjel, musel jsem z bedňáků postavit sestavu asi z 15 kusů.

Během týdne jsme několikrát kontrolovali, že nechybí žádná chránička pro budoucí prostup elektřiny, internetu, ovládání brány, zvonku a dalších věcí. Rozmyšlené jsme to měli z projektování, jen na popud stavebního dozoru jsme přidali pár rezervních.

Za přesně týden bylo ztracené bednění postavené i vyztužené. Týden předtím jsme se pohybovali ve výkopech, teď už stál obrys domu.

Betonáž ztraceného bednění pumpou

Betonovali jsme v šedé mlze. Na betonáž jsme objednali stejnou pumpu jako na základové pasy v dílu 4. Objem betonu jsme tentokrát spočítali snadno, protože výrobce udává, kolik betonu se vejde do jednoho bedňáku. Obecně se počítá asi kubík na paletu.

Betonovat jsem mohl sám s pumpařem, takže jsme nemuseli shánět pomocníky. Pumpař řídil rameno dálkovým ovládáním, já jsem vedl hadici a mířil do jednotlivých komor. Chodil jsem přitom po horní řadě bedňáků, abych viděl, kam beton teče. Druhý z nás mezitím hladítkem začišťoval zbytky betonu kolem. Celá betonáž trvala 45 minut.

Proč ponorný vibrátor i ve ztraceném bednění

Po betonáži jsme vytáhli ponorný vibrátor, který jsme si v půjčovně vzali spíš ze zvědavosti. Zbytečný nebyl. U několika bedňáků beton po zvibrování úplně zmizel. Propadl do vzduchové kapsy, která zůstala hlouběji ve vazbě.

Naštěstí ležel na zemi čerstvý beton z pumpy a měli jsme je čím doplnit. Pumpa totiž určité množství betonu nedočerpá a pumpař se nás po skončení vždycky zeptal, jestli ho má vylít na zem, nebo odvézt k likvidaci.

Ještě ten den jsme se pustili do kanalizace pod deskou. Jak bednění vypadá po betonáži, ukazuje díl 6.

Časté otázky k tomuto dílu

Podrobně ve stavebním deníku

• Ztracené bednění na sucho: založení rohů, armování a betonáž (25. 10. 2022)

Text vznikl s pomocí AI z videa (hlavně z obrazu, mluveného slova je v něm málo), z našeho původního článku k této etapě a z našich odpovědí pod videem. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 24. 10. 2026.