Příčky na pěnu, nebo na maltu?

Pod stropem jsme nechali mezeru kolem 3 cm, protože příčka nesmí nést strop. Malta snese cihly uříznuté pilou a dá se v ní dorovnat, jenže umí vyrobit i zub, který tam předtím nebyl.

Jak velká mezera mezi příčkou a stropem

Hrubou stavbu jsme začali v březnu, v srpnu bylo vyzděno a příčky jsme dozdili během podzimu. Zdili jsme je v mezičase, když jsme na něco čekali nebo chtěli změnit práci. Jak jsme je zakládali, je v dílu 36.

V přízemí jsou všechny příčky z cihel 11,5 cm. Cihly jsou lehké, ale dlouhé půl metru. Uprostřed jsme ke stropu dojeli celou řadou a zbyla mezera nějaké 3 cm. Podle mě tam dva až tři centimetry být musí, příčky nejsou nosné a strop se o ně nesmí opřít. Mezeru ještě docpeme minerální vatou nebo pěnou, podle toho, co vyjde levněji.

Strop máme z předpjatých panelů, které od středu klesají ke krajům na věnec. U věnce se mezera ztratila a pár cihel jsme museli říznout.

Jak osadit překlad do příčky v jednom člověku

Klasické překlady do příček jsem v přízemí osazoval sám, s překladem v ruce na žebříku. Dobře připravit jsem musel jen maltu ve správné výšce. Na vedlejší cihlu jsem si udělal rysku, jak nízko chci překlad sklepat, a to samé na druhé straně. Jinde jsem jel podle laseru. Podle rysek jsem udělal maltové lože s rezervou a překlad do něj sklepl do vodováhy. Otázka pár minut.

Překlad je nižší než cihla a málokdy to vyjde přesně. Cihly jsme na něm proto znovu zakládali do malty, aby byly v rovině. Na zdicí pěnu bych je tam určitě nedával. Někdo ještě nad překladem nechá větší svislé spáry a docpe je maltou, aby se cihly zaklínily. My ne, nad překladem jsou ke stropu jen jedna nebo dvě řady a podle mě to stačí.

Odpadní potrubí zazděné v příčce

Odpadní potrubí bylo podle projektu dané už v základové desce a vycházelo přímo u příčky. Kanalizační stoupačka do druhého patra je proto zazděná v příčce. Než jsem mohl zdít, musel jsem vyřešit, jak se potrubí vede a kotví, protože potom bych se k němu už nedostal. Bylo z toho jen víc řezání. Zpětně si říkám, že odpad mohl být kousek dál a k potrubí by se šlo dostat přes revizní dvířka. Ale nevím.

Proč nešly vyšroubovat šrouby podpor schodiště

Desky bednění schodiště se od betonu oddělily dobře. Problém byly podpory. Šrouby, které šly do zdí, byly asi pod velkým tlakem a zaklínily se. Vrtačka je nedala vůbec. Povolit šly jen rukou s pákou, a to opatrně, jinak by se vyšlehala hlava. Některé nešly vůbec.

K většině jsem se dostal kolmo přes bednění, protože byly dost nízko. Pár jsem jich ale dal výš nebo nakřivo a přes beton jsem se k nim nedostal ani po odbednění. Buď to byla moje chyba, nebo to tehdy jinak nešlo, nevím. Zachránilo mě, že cihly jsou měkké, takže jsem vypáčil celý kus cihly i se šroubem. Při šroubování podpor jsem měl myslet na to, že kolem šroubů ještě přibude bednění a beton. Takový malý chyták.

Vnější bednění schodiště by šlo rozebrat v pohodě. Jenže jsme ho tam nechali vyhnít zhruba půl roku, protože to nehořelo. Desky změkly, promočily se a jsou k betonu přilepené. Cokoli jsem odbedňoval po pár týdnech, šlo v klidu, po měsících venku je to peklo (od 7:54).

Pozednice: polystyren zvenku, cihla zevnitř

Pozednice v podkroví máme dozděné a mezi krokvemi nad nimi jsou provizorně narvané půlmetrové pásy horší vaty. Hodně pomohly proti foukání dovnitř a zlepšily klima v domě, přitom na celý dům to nebyla velká investice. Přes zimu a vlhkost ale dostane vata zabrat, asi ji dáme pryč. I tak bych ji jako provizorium spíš doporučil.

Věnec je široký 30 cm, pozednice 16 cm, zvenku tak zbylo asi 6 cm a uvnitř asi 8 cm. Je to plus minus. Zvenku jsem na pozednici nalepil 6 cm fasádního polystyrenu, kousek pod krokev. Líp by se to dělalo, dokud není střecha. Kdybych měl zatím jen krov, udělal bych to rovnou.

Uvnitř jsem zazdil obyčejnou cihlu tlustou 6,5 cm, která musí pořádně držet. Naplácal jsem hodně malty a všechno vlhčil, beton i cihlu, aby se malta do cihly dostala a chytila se. Svislé spáry jsou na pěnu. Zapěněný je i prostor za cihlou až k pozednici, aby tam nebyl vzduch a cihla se měla o co opřít. Neříkám, že pěna zatepluje, ale jako opora je to lepší než nic.

Příčky v podkroví: krátké stěny a pásky z cihel

Příčky v podkroví jsme zdili principiálně pořád stejně jako v přízemí. Až na to, že vůbec. Dole jsou čtvercové místnosti a jde se jen nahoru, nahoře bylo hodně složitých míst. Věnec je tady vysoký jen 20 cm, takže řady nesedly s tím, co bylo založené od podlahy. Zakládal jsem znovu pásky z cihel vysoké 4 až 5 cm. V páté řadě jsme byli zase v jedné rovině. Dlouhých stěn je tu málo, skoro všechno přerušují dveře a nad nimi překlady.

Nosné překlady nad dveřmi v podkroví

U zdí 17,5 cm jsme dali nosné překlady. Nad nimi není nic, takže nosné být nemusely, jenže jsem je už měl a tenčí bych musel kvůli omítce a obložkám domaltovávat. Dveře jsou nahoře všechny ve stejné výšce, dole máme některé úmyslně zvýšené. Laser jsem nastavil jednou a všechny překlady byly za jeden až dva dny.

Na jednom místě se potkávají tři překlady (od 14:25). Jeden jsem musel posunout, abych za něj dojel nosným. Ten mi přišel méně stabilní, tak jsem ho chtěl uložit pořádně. Jiný tak má uložení kratší, než by mělo být. Ale co má člověk dělat, když má vedle sebe dvoje dveře? Možná šlo jeden překlad zasunout a druhý vysunout. Všechno je ale domaltované a nad překlady už nic není, takže žádný stres.

Šikminy, sloupy a kotvení příček

Pod šikminami jsme si užili spoustu dořezů. Naučili jsme se to na štítech, takže to šlo docela rychle. Perfektní to být nemusí, nad zdí půjde parobrzda a možná ještě vata, aby ji chránila. Zeď ale musí jít trochu výš, abych měl do čeho kotvit sádrokartonový podhled. Kdyby nad ním zbyl jen centimetr cihly, asi by to nedrželo.

Ke sloupům krovu se cihlami nedá dojet těsně, takže jsme kolem nich nechali mezeru a sloupy obložili vatou. U spojů zdí jsem vždycky přemýšlel, co zdít na vazbu a co kotvit. Skoro všechno je nakonec na vazbu. Kde to šlo, zdi se do sebe pěkně zaklínily.

Zdění pod otevřeným stropem

Nejvíc jsme si užili dozdívání pod naším otevřeným stropem, kde jsme museli jet o kus výš a byl tam špatný přístup. Změřit nahoře, slézt dolů, uříznout, vylézt nahoru. A když to nesedí, zase dolů.

Mezi kleštinou a poslední řadou jsem nechtěl nechat velkou mezeru, snížil by se tím podhled. Dozdili jsme proto až ke kleštině dořezy kolem 6 cm. Světlá výška je tak akorát a výšku hřebene máme nařízenou, jinak by projektant přidal jednu řadu. Za kleštinu bychom se s omítkou dostali dost těžko. Lepší je velká mezera, nebo žádná.

Příčky na pěnu, nebo na maltu?

Celé podkroví jsme zdili na tenkovrstvou maltu, přízemí na zdicí pěnu. Obojí mi přijde v pohodě a s maltou jsem čekal, že to bude horší. Míchání nevadí, míchadlo by podle mě měl mít na stavbě každý. Zdržuje hlavně úklid. Když člověk v deset večer končí a chce domů, ještě musí umýt váleček a všechny kbelíky.

Na příčky se malta hodila, protože snese pásky z cihel uříznutých pilou. Cihla má broušené jen dvě strany, takže dva proužky byly rovné a zbytek, řezaný z prostředku, nikdy úplně. Občas jsem to musel přejet flexou. To by pěna neschválila. Stěna by se začala rozjíždět a cihly by na sebe špatně dosedaly. Malty se dá naplácat víc a ještě to korigovat.

Malta pomůže, když vznikne zub, a i milimetrový zub člověk pozná hned. Jenže malta umí zub i vyrobit, stačí jí někde dát víc nebo cihlu blbě položit. Na jednom místě jsem dal tři cihly rychle po sobě, nezkontroloval je vodováhou a rovina se začala ztrácet. Musel jsem vybourat dvě řady, protože bych to už nedohnal.

Zdicí pěna nic nepřidá ani neubere, dvě rovné cihly na ní zůstanou rovné. V létě na slunci malta schne strašně rychle. Cihly jsem musel hodně vlhčit, jinak se malta na cihle spálí a nedrží. Jsem rád, že jsem zkusil obojí. Jestli bych chtěl na maltu zdít celý dům, nevím.

Časté otázky k tomuto dílu

Text vznikl s pomocí AI z přepisu a snímků videa popsaných po jednom a z našich odpovědí pod videem. Publikováno 15. 10. 2026, aktualizováno 21. 10. 2026.