Hydroizolace základové desky

Zimní přestávka skončila a my se můžeme opět pustit do práce. Jako první věc v novém roce nás čeká provedení hydroizolace základové desky, která v našem případě bude celoplošná. K tomuto řešení se nerozhodne každý, ale v našem případě dává smysl z několika důvodů.

1. 

   K desce se i tak plánujeme chovat hezky a dbát na to, abychom hydroizolaci nepoškodili.

2. Budeme používat robustní, modifikovaný asfaltový pás s nosnou vložkou ze skelné tkaniny ve dvou vrstvách. Tedy celkem 8mm.
3. Délka pásů je 7,5 m a šířka naší desky je 7,1m, takže nám krásně vychází celý pás bez dořezů s přesahem 20 cm na každou stranu.
4. Prostupy budeme dělat zpětně, takže můžeme všechny kanalizace přejet pásem opět bez dořezů.

Začistění povrchu desky

Nejdříve jsme museli vyčistit povrch desky, na které jsme přes zimu nechali povlak, který snad posloužil jako ochranná vrstva přes zimu. Nevím, jestli to k něčemu bylo, ale deska je po zimě ve 100% stavu a stejně se nám to na podzim už dělat nechtělo 🙂 Mysleli jsme si, že ji v rychlosti zameteme, ale smetákem jsme se oháněli minimálně 2 hodiny a prach se pořád vířil. Alespoň jsme se zbavili toho největšího bince a na fotce výše je přibližně 1/2 toho nejhoršího. Bylo nám hned jasné, že budeme muset desku i vysát a předem jsem už měli koupený stavební vysavač. Nakonec jsme nekupovali žádný luxus a v akci koupili Parkside za 1300,- Posloužil bez problému.

Zatímco Verča řešila povrch desky, já jsem se postaral o hrany, které byly poměrně hrubé na doporučení jsem se rozhodl je srazit na 45 stupňů. Hlavní důvod je, aby nedošlo k poškození hydroizolace, až je budeme přes hrany ohýbat. Na sražení hran jsem použil 230mm diamantový kotouč, který přežil řezání ztraceného bednění. Už nebyl v nejlepším stavu a tímto jsem ho upřímně úplně dodělal. Není totiž dělaný na hoblování pod úhlem, ale na řezání kolmo. Určitě bych to nikomu nedoporučil a už vůbec ne s novým kotoučem. Tím hoblováním se trošku ohnul a při dalším používání mírně vibruje. Takže půjde do koše a už jsem se řádně vybavil hrncovým diamantovým kotoučem na malou flexu.

Penetrace

Když byl povrch desky čistý, mohli jsme aplikovat penetraci pod asfaltové pásy. Konkrétně se jednalo o penetrační asfaltový lak značky Den Braven v balení 9kg, které stálo cca 600,- Kromě toho, že má delší dobu schnutí nám přišel dobrý. Hlavně to, že se prodává ve velké plechovce, do které se vejde váleček, takže není potřeba tím něco dalšího špinit. Koupili jsme 18kg, které vyšly na 3/4 desky a na zbytek jsme koupili menší balení. Penetrování měla na starost Verča a jsem za to rád, protože asfalt měla až za ušima 🙂

Hydroizolace

Konečně se dostáváme k samotné hydroizolaci. Jak jsem zmiňoval na začátku článku, v projektu máme navrženy dvě vrstvy hydroizolace ve formě SBS modifikovaného asfaltového pásu s nosnou vložkou ze skelné tkaniny. Prodává se v balení šíře 1m a délky 7,5m. Je docela těžký a blbě se drží, takže jsem s nimi musel manipulovat jen já a těch 38 balíků se docela proneslo. Naštěstí se všechno vešlo do boudy a postupně jsem je nosil na desku podle toho, jak práce postupovala.

To ale ze začátku nebylo moc rychle, protože jsme museli odladit jeden problém s natavovací sadou. Pro neznalce jako jsem já bych to shrnul tak, že máte láhev s plynem (v našem případě 10kg lahev s propan-butanem), na její uzávěr přijde redukční ventil a na ten teprve přijde hadice a hořák. Nám se stalo to, že jsme si sadu nejdříve půjčili od známého se záminkou trochu ušetřit, jenže se ukázalo, že měl ventil s malým průtokem 1kg/h, takže i na plné obrátky byl plamen strašně slabý a pořádně natavit pás bylo téměř nemožné. Tím, že jsem to dělal poprvé jsem ale nevěděl, čím to je. Jestli například není malý tlak v lahvi atd. První pás jsem natavoval asi 2 hodiny a dostavila se velká frustrace. Následoval nákup komplet nové sady s ventilem, který měl průtok až 8kg/h a už bylo vše v pořádku 🙂 Známému jsme nakonec na jeho sadě také vyměnili ventil a tak jsme měli k dispozici dvě sady. To pro nás bylo dobré, protože pásů bylo opravdu hodně a času moc ne. S velkým průtokem plynu ovšem souvisí i velká spotřeba, takže lahve začaly mizet. Celkem jsme spotřebovali 40kg propan-butanu. Pracovali jsme v chladném počasí s musím říct, že jsme lahve určitě nevraceli prázdné, ale nebylo pro nás efektivní je mačkat až do konce, protože s klesajícím tlakem se hodně prodlužovala doba natavení pásu. Profík by asi uměl správně lahev nahřát a vymáčknout z ní víc, ale jestli celá lahev stojí 500,- , tak těch posledních 100,- jsem byl ochotný nevypotřebovat.

Natavování pásů jsme prováděli podle výkresu, protože u dvou vrstev hydroizolace můžou jednoduše vzniknout místa, kde se překrývá zbytečně hodně vrstev a tyto hrboly můžou komplikovat buď zakládání zdiva, nebo pokládku podlahového polystyrenu. Tuším, že se nám překrývají maximálně 3 vrstvy v jenom místě. Přesahy pásů se lišily podle vazby, ale pohybovaly se mezi 150mm a 175mm. Je to nejspíš víc, než je potřeba, ale tím jsme položili maximálně jeden pás navíc.

Natavování ve dvou lidech už šlo dobře. Nejdříve jsem pás rozvinul a urovnal podle značek přesahů. Poté jsme ho z obou stran srolovali doprostřed a začali natavovat. Někdo musel začít první a kousek natavit. Poté jsme druhou půlku role srolovali až k natavenému začátku a druhou stranu hydroizolace začali natavovat tam. Jinak by vznikl u prostřed nenatavený půl metr. Postupně jsem vyndával chráničky na kanalizaci, které jsme nechávali až do poslední chvíle na místě kvůli případnému dešti. Hrdla jsem zavíčkoval a něčím přikryl, kdybych je náhodou líznul plamenem. Pak jsem se na to ale vykašlal a dával si větší pozor.

Během natavování jsme zkoušeli více způsobů a technik, které jsme odkoukali z videí. Poměrně rychle jsme si uvědomili, že nemá smysl po pásu šlapat krátce po natavení. Přestože jsme hydroizolaci dělali v chladném počasí, pás zůstává teplý alespoň minutu a pokaždé, když jsem se zapomněl, udělal jsem otisk boty. Ne, že by to vadilo, ale aflalt na podrážce jsem nepotřeboval. Pohybovali jsme se tedy pouze před rolí, natavili krátký kus a nohou pás pomalu rolovali. Hydroizolace má plnit účel ochrany proti zemní vlhkosti, tlakové vodě a radonu. Tlaková voda nám opravdu nehrozí, ale i tak jsme chtěli mít spoje opravdu těsné. Proto jsem se o to víc soustředil na řádné natavení přesahu pásů, kdy jsem za ideální spoj považoval ten, kdy se po odrolování trocha asfaltu vytlačila ven. Někdy to bylo moc a někdy zase málo. Trvalo několik pásů, než jsme získali trochu grif, ale do profi izolatérů máme hodně daleko. Fakt, že máme dvě vrstvy nám dává klid, že se tím můžou vykompenzovat případné nedostatky natavení hydroizolace.

Ze začátku byl déšť každou chvíli na spadnutí, takže jsme chtěli natavit co nejvíce pásů rychle. Proto jsme neřešili přesahy na nechali je viset. První vrstvu přesahů jsme tedy dělali zpětně a nebylo to úplně za odměnu. Doporučuji je dělat rovnou. Nakonec jsme nekupovali krátký hořák, protože už tak bylo výdajů hodně a dalo se to zvládnout. Jen to není úplně snadné na manipulaci. Hydroizolace nás vyšla na necelých 50tis a práce nám zabrala ve dvou lidech přibližně 30 hodin práce.

Prostupy

Zatímco Verča natavovala druhou vrstvu, začal jsem řešit prostupy. Jak jsem již zmiňoval, všechny kanalizace jsme přejely pásy a bylo tedy potřeba odkrýt. Dělal jsem si značky, ale jednoduše bych je našel klepáním na desku. Během prořezávání otvorů jsem si uvědomil, jak masivní ty dvě vrstvy hydroizolace jsou. Jednoduše řečeno, byl problém je proříznout i odlamovacím nožem. Takže z poškození během stavby mám trochu menší obavy. Nakonec jsem si musel hydroizolaci trochu nahřát, aby se lépe řezala.

Hrdla jsme umístili do -3cm pod deskou a nyní jsme se potřebovali dostat na 10cm nad desku. Takže následovalo nějaké měření, řezání a vyrovnávání. Tato metoda je určitě pracnější, než kdybychom hrdla nad desku umístili rovnou. Jenže na druhou stranu o to příjemnější byla zase betonáž i natavování hydroizolace. Opravdu musím říct, že pokaždé, když se musím něčemu vyhýbat, například roxorům na schodiště uprostřed desky, hrozně mi to leze na nervy. Navíc jsem měl možnost srovnat do vodováhy hrdla, která se úplně nepovedla. Dělal bych to takto znova.

Po osazení seříznutého KG potrubí jsem otvor zasypal pískem a uhutnil. Písek končil přibližně 2 cm pod deskou sloužil jen jako výplň. Jelikož kolem hrdla přijde hydroizolační stěrka, kterou nelze aplikovat na sypký povrch, bylo potřeba ho teprve vytvořit. K tomu poslouží rychleschnoucí beton. Nechtěl jsem tímto betonem zalít celý otvor, protože kdyby náhodou došlo k poškození kanalizace během stavby, budu mít stále možnost se dostat k původnímu hrdlu pod deskou. Beton jsme tedy napatlali jen na povrch a počkali, až zaschne.

Zbývalo už jen ošetřit všechny prostupy chrániček a kanalizací pomocí hydroizolační stěrky. Tady jsme možná narazili na omezení počasí, protože stěrka byla strašně tuhá a spíš jsme ji na prostupy patlali, než natírali. Údajně má mít hladký povrch a aplikuje se štětcem. My jsme ji museli nanášet špachtlí. Nevypadá to úplně esteticky, ale fungovat by měla. Do ní jsme zatlačili perlinku, kterou jsme stahovací páskou upnuli k trubce. Toto byl poslední krok přípravy před založením první řady zdiva. Bylo to hodně práce najednou a když bychom dělali pouze pásy pod zdivo, měli bychom to hotové za den.

Na druhou stranu jsme rádi, že to máme za sebou a že natavování hydroizolace proběhlo v otevřeném prostranství na čerstvém vzduchu. V další kapitole už budeme konečně zdít!