Možná jste si všimli, že nové články skončily se založením stavby a ano, není to náhodou. Všechny články totiž vznikly v zimní přestávce po dokončení desky, kdy jsme měli pár měsíců na odpočinek a v té době také vznikla myšlenka stavbu začít dokumentovat a zveřejňovat články i videa pro inspiraci ostatním stavebníkům.
Na jaře začala stavební sezóna a krutá realita udeřila 🙂 Během stavby se nám články nedaří psát. Pro spisovatele to může být forma odpočinku, ale pro mě je to veliké trápení. Každý článek trvá několik hodin a v režimu, kdy člověk každý den z práce jede na stavbu, tam je do noci a další den to samé, to není moc reálné.
V praxi se ovšem ukázalo, že efektivnější a pro lidi zajímavější jsou videa, kde toho zazní a je vidět mnohem více. Proto jsme na úkor psaní článků začali více točit a přidávat videa na náš YouTube. Pokud byste naši tvorbu chtěli podpořit příspěvkem na kafe, abychom v noci u střihu videí neusínali, můžete se stát členy na našem Patreonu nebo YouTube kanále tlačítkem „Připojit se“ a získat tak i pár výhod.
Věděli jsme, že na založení stavby pozveme odborníka. Přestože i tento proces máme nastudovaný, jedná se o velice důležitou fázi, kde si raději necháme poradit na místě. Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí.
Objednání služby založení stavby
Zdíme z Porothermu a Wienerberger nabízí službu založení stavby za 6050,- v roce 2023. Dostal jsem ale nápad si trochu zpříjemnit život a zkusit pohledat konkurenční nabídku pro srovnáni ceny (přestože se jedná o pár tisíc), ale částečně i z důvodu, že kdybych našel šikovného zedníka z okolí, mohl bych se mu případně ozvat i v průběhu stavby. To se ukázalo jako nemožné. Myslím si. Že vyhledávat umím, ale najít zedníka z okolí, který by nějakým způsobem dokázal prezentovat svoji práci a dokonce nabízel konkrétní služby typu Založení stavby, se mi prostě nepovedlo. Povedly se mi ale dvě věci:
Najít jediného zedníka v republice, který zaplatil firmě za web a ta ho udělala tak dobře, že mu volají lidi i z Liberce, přestože je někde od Budějovic. Byl hrozně fajn a dokonce byl ochotný přijet na otočku na výlet přes půl republiky 😀 Ale to bych dal za cestu stejně jako za práci a neměl bych možnost s ním dál spolupracovat. Udělám mu tady zdarma reklamu, protože tento přístup velice oceňuji. Jestli jste z Jižních Čech, zkuste web Založení stavby.
Druhé, velice zoufalé řešení, které již neplánuji opakovat, jsou poptávkové portály. Tam jsem zadal informace k naší poptávce a spustila se smršť naprosto zbytečných telefonátů od cizinců, kteří si vůbec nepřečetli/nepřeložili co poptávám a nabízeli mi zdění celého domu atd. Vysvětlil jsem, že chci jen první řadu a většina už se neozvala. Navíc, když jsem se ptal, jestli mají nivelační laser, dostalo se mi odpovědi: „Panee, to já umím už takhle od oka.“
Asi už vám došlo, že jsme se vrátili k první variantě o to s lepším pocitem, že nám to za slušné peníze udělá profík s jistotou, že dorazí. Přes poptávkový formulář jsem poslal informace, ten den mi zavolal dispečer pro upřesnění typu zdiva, zakládaní malty, nářadí atd. a domluvili jsme se na termínu a čase. Toto se odehrálo ještě přes hydroizolací, takže jsem navrhnul termín za dva týdny ve víře, že vše stihneme připravit. Přípravu na založení v podobě hotové hydroizolace spodní stavby jsme stihli tak akorát a zbývalo zajistit nářadí a dopravu cihel.
Stavební připravenost
Nebudu přepisovat oficiální požadavky z webu, ale popíšu vlastní zkušenost. Hotová hydroizolace pod nosným zdivem je jasná věc. Dále se mě ptali na typ zakládací malty a když jsem řekl, že máme Thermo UNI, ihned následovala odpověď, že hlavně nemáme zajišťovat míchačku, ale ruční míchadlo. To z toho důvodu, že zakládací malta Thermo UNI není moc sypká, ale spíše lepkavá, takže by se v míchačce slepila a nepromíchala se pořádně. Vlastně se mi ulevilo, protože míchačku nemám a nechtěl jsem ji kvůli jedné akci řešit. Koupil jsem tedy Parkside dvojité míchadlo a dvě 40l vědra. Plán měl být takový, že umícháme jeden pytel a během roztahování první várky budeme míchat druhou.
Dále jsme měli na stavbě všechny potřebné typy cihel k založení. Zakládali jsme obvodové zdivo Porotherm 30 Profi a vnitřní nosné zdivo Porotherm 17.5 Profi. U obvodového zdiva bylo důležité nezapomenout nechat dovést i doplňkové cihly Porotherm 30 Profi 1/2 a Porotherm 30 Profi R. Palety je potřeba složit alespoň 1,5m od budoucí stěny, aby se při zakládání dalo po desce pohybovat. Nesmíte ale položit dvě palety na sebe, protože by bránily rotačnímu laseru a taky nesmí ležet v úhlopříčce, aby se dalo natáhnout pásmo v rozích.
Z nářadí kromě míchadla na maltu a 40l věder jsme použili pouze zednické lžíce na začišťování a lopatu. Zbytek nářadí si zakládací technik dovezl sám. Je vidět, že ze zkušeností už se nechce na nic spoléhat a je pro něj jednodušší mít vše vlastní. Mimo sadu na zakládání s rotačním laserem měl vlastní sadu stahovacích latí. Když jsem mu řekl, že mám zatím jen ruční pilu, řekl mi, ať si ji užiju a šel do auta pro Aligátora 😀 (pilu na řezání cihel).
Na desku jsme měli za úkol vyznačit otvory, kde budou cihly přerušeny. V našem případě to budou vstupní dveře a HS portál. Vyznačení stačí přibližně, ne na milimetr přesně, protože on tu značku stejně o něco pro přejede a napřesno podle pásma uloží až cihlu. Zbytek malty se ořízne. Značky je potřeba dělat i z kraje desky, aby po nanesení malty byla vidět.
Zakládací malta
Jako první věc si technik rozjel rotační laser a proměřil si desku. Zjistil odchylku cca 5mm, což nás potěšilo. To pro nás v praxi znamenalo nižší vrstvu zakládací malty, méně míchání a taky úsporu materiálu. K cihlám jsme dostali celkem 27 pytlů zakládací malty a po založení nám jich zůstalo 15.
Začal jsem tedy míchat. Technik si mezitím nastavil zakládací sadu a Verča mu začala z vědra lopatou házet maltu na zem. Technik si ji lžící rozhrnul na délku stahovací latě a začal stahovat. Během toho jsem s kamarádem míchal další pytel malty. Nečekal jsem, že to bude tolik fyzicky náročné Míchadlo má docela sílu a celý pytel je poměrně hodně materiálu. Do jednoho pytle přišlo cca 10 litrů vody. Byli jsme ale instruováni, abychom tam dali nejdřív jen 9 litrů a potom dolívali podle potřeby. Překvapilo mě, jak málo vody stačí, aby se ze suché konzistence stala moc řídká. Opravdu někdy stačilo pokropit půl vteřiny. Několik várek nám trvalo, než jsme konzistenci vychytali a technik si z nás pořád dělal srandu, že jsme pomalí. To roztahování malty mu šlo tak rychle, že jsme nestíhali domíchat další várku. Míchadlo se nedostane všude, takže to bylo potřeba občas prohrábnout lžící rohy a dno.
Vyrovnání malty do roviny pro obvodové zdivo trvalo něco přes hodinu, což je pro mě další potvrzení toho, jak zkušenosti šetří čas. Já bych to hodinu jenom proměřoval 😀 Mezitím malta zatvrdla dostatečně na založení rohů. Technik umístil cihly do rohů a na nás bylo zkontrolovat rozměry. Zkontrolovali jsme obvod i úhlopříčky a po pár korekcích nám to s odchylkou cca 5mm sedělo. Popravdě, kdybychom to dělali sami, tak bychom si s touto fází pohráli víc. Bylo vidět, že pro něj je to rutina a „centimetr žádná míra“ 😀 Je ale pravda, že na 14 metrové zdi se centimetr ztratí. K tomu se ale více vyjádřím ve článku o zdění.
Založení první řady cihel
Když byly umístěny rohy, stačilo natáhnout provázek a začít klást cihly. Všechnu tuto práci dělal technik a my jsme byli pouze podavači. Rozdělali jsme paletu a začali po desce roznášet cihly a umisťovat je před maltu ve správné orientaci, aby seděly drážky. Když je měl technik nachystané, začal klást. Ale takovou rychlostí, že jsem nevěřil vlastním očím. Štítovou stěnu měl položenou tak za 2 minuty 😀 Na pokládání používal držák na cihly a jednoduše je pokládal k provázku. Jelikož je malta perfektně vyrovnaná, stačí cihlu položit a je téměř hotovo. Naopak, na cihlu se nesmí tlačit, jinak by se propadla. Po položení první strany a vytvoření dořezu přišla na řadu kontrola roviny v obou směrech. To se bude asi popisovat těžko slovy, tak spíš koukněte na video, ale jednoduše zkontroloval každou cihlu, že není nikam nakloněná a nakonec celou řadu projel stahovací latí pro kontrolu, že povrch je perfektně hladký. Kdyby nějaká cihla jen trošku vystupovala (tzn. Nebyla v rovině), lať by se o ni zasekla.
Tento postup opakoval na všech dalších stranách. Tam, kde bylo vynecháno místo na dveře položil poloviční cihlu (půlku) a dál pokračoval celými cihlami. Na každé straně vznikl jeden dořez a ve všech místech, kde máme prostupy kanalizace do cihly udělal zářez (ten bude jen v první řadě).
Od položeného obvodového zdiva se daly odměřit vnitřní nosné zdi. S Verčou jsme udělali značky a technik si natáhnl provázek. Obecně bych řekl, že odpovědnost za správnost měření jsme měli my a za správnost položení zase technik. U vnitřních zdí je potřeba si dát pozor, jak jsou kótované, protože například příčky máme v projektu kótované jako 150mm, přestože cihly jsou 115mm (+ omítky). Lepší je si kóty přepočítat na osu příčky.
Dále jsme pokračovali stejným stylem, dokud nebylo založeno všechno nosné zdivo. Práce celkově zabrala 4 hodiny a to jsme ke konci zpomalili a více povídali, když jsme měli dobrý čas. Následoval úklid, konzultace a pár tipů jak dál pokračovat, na co si dát pozor atd. Technik nám řekl, že můžeme pokračovat dál ještě ten den, ale raději jsme udělali pořádek a šli to oslavit Teď nás čeká pěkná fáze stavby.
Zimní přestávka skončila a my se můžeme opět pustit do práce. Jako první věc v novém roce nás čeká provedení hydroizolace základové desky, která v našem případě bude celoplošná. K tomuto řešení se nerozhodne každý, ale v našem případě dává smysl z několika důvodů.
K desce se i tak plánujeme chovat hezky a dbát na to, abychom hydroizolaci nepoškodili.
Budeme používat robustní, modifikovaný asfaltový pás s nosnou vložkou ze skelné tkaniny ve dvou vrstvách. Tedy celkem 8mm.
Délka pásů je 7,5 m a šířka naší desky je 7,1m, takže nám krásně vychází celý pás bez dořezů s přesahem 20 cm na každou stranu.
Prostupy budeme dělat zpětně, takže můžeme všechny kanalizace přejet pásem opět bez dořezů.
Začistění povrchu desky
Nejdříve jsme museli vyčistit povrch desky, na které jsme přes zimu nechali povlak, který snad posloužil jako ochranná vrstva přes zimu. Nevím, jestli to k něčemu bylo, ale deska je po zimě ve 100% stavu a stejně se nám to na podzim už dělat nechtělo 🙂 Mysleli jsme si, že ji v rychlosti zameteme, ale smetákem jsme se oháněli minimálně 2 hodiny a prach se pořád vířil. Alespoň jsme se zbavili toho největšího bince a na fotce výše je přibližně 1/2 toho nejhoršího. Bylo nám hned jasné, že budeme muset desku i vysát a předem jsem už měli koupený stavební vysavač. Nakonec jsme nekupovali žádný luxus a v akci koupili Parkside za 1300,- Posloužil bez problému.
Zatímco Verča řešila povrch desky, já jsem se postaral o hrany, které byly poměrně hrubé na doporučení jsem se rozhodl je srazit na 45 stupňů. Hlavní důvod je, aby nedošlo k poškození hydroizolace, až je budeme přes hrany ohýbat. Na sražení hran jsem použil 230mm diamantový kotouč, který přežil řezání ztraceného bednění. Už nebyl v nejlepším stavu a tímto jsem ho upřímně úplně dodělal. Není totiž dělaný na hoblování pod úhlem, ale na řezání kolmo. Určitě bych to nikomu nedoporučil a už vůbec ne s novým kotoučem. Tím hoblováním se trošku ohnul a při dalším používání mírně vibruje. Takže půjde do koše a už jsem se řádně vybavil hrncovým diamantovým kotoučem na malou flexu.
Penetrace
Když byl povrch desky čistý, mohli jsme aplikovat penetraci pod asfaltové pásy. Konkrétně se jednalo o penetrační asfaltový lak značky Den Braven v balení 9kg, které stálo cca 600,- Kromě toho, že má delší dobu schnutí nám přišel dobrý. Hlavně to, že se prodává ve velké plechovce, do které se vejde váleček, takže není potřeba tím něco dalšího špinit. Koupili jsme 18kg, které vyšly na 3/4 desky a na zbytek jsme koupili menší balení. Penetrování měla na starost Verča a jsem za to rád, protože asfalt měla až za ušima 🙂
Hydroizolace
Konečně se dostáváme k samotné hydroizolaci. Jak jsem zmiňoval na začátku článku, v projektu máme navrženy dvě vrstvy hydroizolace ve formě SBS modifikovaného asfaltového pásu s nosnou vložkou ze skelné tkaniny. Prodává se v balení šíře 1m a délky 7,5m. Je docela těžký a blbě se drží, takže jsem s nimi musel manipulovat jen já a těch 38 balíků se docela proneslo. Naštěstí se všechno vešlo do boudy a postupně jsem je nosil na desku podle toho, jak práce postupovala.
To ale ze začátku nebylo moc rychle, protože jsme museli odladit jeden problém s natavovací sadou. Pro neznalce jako jsem já bych to shrnul tak, že máte láhev s plynem (v našem případě 10kg lahev s propan-butanem), na její uzávěr přijde redukční ventil a na ten teprve přijde hadice a hořák. Nám se stalo to, že jsme si sadu nejdříve půjčili od známého se záminkou trochu ušetřit, jenže se ukázalo, že měl ventil s malým průtokem 1kg/h, takže i na plné obrátky byl plamen strašně slabý a pořádně natavit pás bylo téměř nemožné. Tím, že jsem to dělal poprvé jsem ale nevěděl, čím to je. Jestli například není malý tlak v lahvi atd. První pás jsem natavoval asi 2 hodiny a dostavila se velká frustrace. Následoval nákup komplet nové sady s ventilem, který měl průtok až 8kg/h a už bylo vše v pořádku 🙂 Známému jsme nakonec na jeho sadě také vyměnili ventil a tak jsme měli k dispozici dvě sady. To pro nás bylo dobré, protože pásů bylo opravdu hodně a času moc ne. S velkým průtokem plynu ovšem souvisí i velká spotřeba, takže lahve začaly mizet. Celkem jsme spotřebovali 40kg propan-butanu. Pracovali jsme v chladném počasí s musím říct, že jsme lahve určitě nevraceli prázdné, ale nebylo pro nás efektivní je mačkat až do konce, protože s klesajícím tlakem se hodně prodlužovala doba natavení pásu. Profík by asi uměl správně lahev nahřát a vymáčknout z ní víc, ale jestli celá lahev stojí 500,- , tak těch posledních 100,- jsem byl ochotný nevypotřebovat.
Natavování pásů jsme prováděli podle výkresu, protože u dvou vrstev hydroizolace můžou jednoduše vzniknout místa, kde se překrývá zbytečně hodně vrstev a tyto hrboly můžou komplikovat buď zakládání zdiva, nebo pokládku podlahového polystyrenu. Tuším, že se nám překrývají maximálně 3 vrstvy v jenom místě. Přesahy pásů se lišily podle vazby, ale pohybovaly se mezi 150mm a 175mm. Je to nejspíš víc, než je potřeba, ale tím jsme položili maximálně jeden pás navíc.
Natavování ve dvou lidech už šlo dobře. Nejdříve jsem pás rozvinul a urovnal podle značek přesahů. Poté jsme ho z obou stran srolovali doprostřed a začali natavovat. Někdo musel začít první a kousek natavit. Poté jsme druhou půlku role srolovali až k natavenému začátku a druhou stranu hydroizolace začali natavovat tam. Jinak by vznikl u prostřed nenatavený půl metr. Postupně jsem vyndával chráničky na kanalizaci, které jsme nechávali až do poslední chvíle na místě kvůli případnému dešti. Hrdla jsem zavíčkoval a něčím přikryl, kdybych je náhodou líznul plamenem. Pak jsem se na to ale vykašlal a dával si větší pozor.
Během natavování jsme zkoušeli více způsobů a technik, které jsme odkoukali z videí. Poměrně rychle jsme si uvědomili, že nemá smysl po pásu šlapat krátce po natavení. Přestože jsme hydroizolaci dělali v chladném počasí, pás zůstává teplý alespoň minutu a pokaždé, když jsem se zapomněl, udělal jsem otisk boty. Ne, že by to vadilo, ale aflalt na podrážce jsem nepotřeboval. Pohybovali jsme se tedy pouze před rolí, natavili krátký kus a nohou pás pomalu rolovali. Hydroizolace má plnit účel ochrany proti zemní vlhkosti, tlakové vodě a radonu. Tlaková voda nám opravdu nehrozí, ale i tak jsme chtěli mít spoje opravdu těsné. Proto jsem se o to víc soustředil na řádné natavení přesahu pásů, kdy jsem za ideální spoj považoval ten, kdy se po odrolování trocha asfaltu vytlačila ven. Někdy to bylo moc a někdy zase málo. Trvalo několik pásů, než jsme získali trochu grif, ale do profi izolatérů máme hodně daleko. Fakt, že máme dvě vrstvy nám dává klid, že se tím můžou vykompenzovat případné nedostatky natavení hydroizolace.
Ze začátku byl déšť každou chvíli na spadnutí, takže jsme chtěli natavit co nejvíce pásů rychle. Proto jsme neřešili přesahy na nechali je viset. První vrstvu přesahů jsme tedy dělali zpětně a nebylo to úplně za odměnu. Doporučuji je dělat rovnou. Nakonec jsme nekupovali krátký hořák, protože už tak bylo výdajů hodně a dalo se to zvládnout. Jen to není úplně snadné na manipulaci. Hydroizolace nás vyšla na necelých 50tis a práce nám zabrala ve dvou lidech přibližně 30 hodin práce.
Prostupy
Zatímco Verča natavovala druhou vrstvu, začal jsem řešit prostupy. Jak jsem již zmiňoval, všechny kanalizace jsme přejely pásy a bylo tedy potřeba odkrýt. Dělal jsem si značky, ale jednoduše bych je našel klepáním na desku. Během prořezávání otvorů jsem si uvědomil, jak masivní ty dvě vrstvy hydroizolace jsou. Jednoduše řečeno, byl problém je proříznout i odlamovacím nožem. Takže z poškození během stavby mám trochu menší obavy. Nakonec jsem si musel hydroizolaci trochu nahřát, aby se lépe řezala.
Hrdla jsme umístili do -3cm pod deskou a nyní jsme se potřebovali dostat na 10cm nad desku. Takže následovalo nějaké měření, řezání a vyrovnávání. Tato metoda je určitě pracnější, než kdybychom hrdla nad desku umístili rovnou. Jenže na druhou stranu o to příjemnější byla zase betonáž i natavování hydroizolace. Opravdu musím říct, že pokaždé, když se musím něčemu vyhýbat, například roxorům na schodiště uprostřed desky, hrozně mi to leze na nervy. Navíc jsem měl možnost srovnat do vodováhy hrdla, která se úplně nepovedla. Dělal bych to takto znova.
Po osazení seříznutého KG potrubí jsem otvor zasypal pískem a uhutnil. Písek končil přibližně 2 cm pod deskou sloužil jen jako výplň. Jelikož kolem hrdla přijde hydroizolační stěrka, kterou nelze aplikovat na sypký povrch, bylo potřeba ho teprve vytvořit. K tomu poslouží rychleschnoucí beton. Nechtěl jsem tímto betonem zalít celý otvor, protože kdyby náhodou došlo k poškození kanalizace během stavby, budu mít stále možnost se dostat k původnímu hrdlu pod deskou. Beton jsme tedy napatlali jen na povrch a počkali, až zaschne.
Zbývalo už jen ošetřit všechny prostupy chrániček a kanalizací pomocí hydroizolační stěrky. Tady jsme možná narazili na omezení počasí, protože stěrka byla strašně tuhá a spíš jsme ji na prostupy patlali, než natírali. Údajně má mít hladký povrch a aplikuje se štětcem. My jsme ji museli nanášet špachtlí. Nevypadá to úplně esteticky, ale fungovat by měla. Do ní jsme zatlačili perlinku, kterou jsme stahovací páskou upnuli k trubce. Toto byl poslední krok přípravy před založením první řady zdiva. Bylo to hodně práce najednou a když bychom dělali pouze pásy pod zdivo, měli bychom to hotové za den.
Na druhou stranu jsme rádi, že to máme za sebou a že natavování hydroizolace proběhlo v otevřeném prostranství na čerstvém vzduchu. V další kapitole už budeme konečně zdít!
Jdeme do toho! Zbývá nám týden, než rapidně klesnou teploty a máme poslední příležitost si máknout, abychom mohli přes zimu zaslouženě odpočívat s vědomím, že desku máme úspěšně za sebou. Betonáž podkladního betonu je práce na dopoledne, takže pokud se podaří domluvit dovolenou a betonárku, mělo by to být reálné. Vše se podařilo domluvit na středu, takže jsme měli víkend na dokončení příprav.
Bednění
Pro časovou úsporu jsme se rozhodli udělat bednění z OSB 22mm. Ty už jsme měli koupené v rámci objednávky materiálu na desku a v mezičasech se mi podařilo desky nařezat. Jelikož budeme mít beton výšky 15 cm, rozhodl jsem se je nařezat po 30 cm. V první fázi bylo potřeba desky osadit do přesné roviny po celém obvodu a k tomu nám opět posloužil rotační laser. Zkusili jsme postupovat stejně jako u bednění přepážek v základových pasech, ale ukázalo se to jako zbytečně složité. Desky jsou totiž 2,5 m dlouhé, a tak manipulace s nimi zároveň s vodováhou byla docela komplikovaná. Pár desek jsme přikotvili sami s Verčou, ale druhý den přijel kamarád a ve třech jsme desky nasázeli za tři hodiny. Stačilo na obou stranách rotačním laserem změřit výšku a poté desku rovnou přivrtat. Použili jsme opět trubošrouby do betonu a na každou desku vyšly čtyři.
Po přikotvení desek bylo potřeba bednění pořádně zaklínit, aby tlak betonu desku neohnul, nebo v horším případě nevyrval. Desky už na samotných turbošroubech držely tak, že jsem s nimi nehnul, ale věděl jsem, že po nich během betonáže budu i šlapat a neměli jsme za potřebí něco riskovat. Zpětně si myslím, že to bylo určitě předimenzované, ale těch pár hodin práce nelituji.
V první fázi jsem sešrouboval všechny spoje desek, aby nám na hraně desky nevnikly zuby. K tomu jsem použil odřezky OSB desek. Dlouhým vrutem do dřeva jsem také sešrouboval všechny rohy desky.
Dalším opatřením bylo přikotvení desky pomocí drátů ke svislé výztuži. Toto bych příště asi vynechal, jelikož to bylo oproti následujícímu kroku nejspíš zanedbatelné řešení. Nicméně nebylo to nijak náročné ani drahé.
Poslední opatření bylo zapření bednění z vnější strany do země. V části základové desky, kde je vysoký okolní terén jsme využili zbylé tvarovky ztraceného bednění a tam, kde už tvarovky nestačily, jsme použili různé prkna, kůly z plotu atd. V místě zapření o bednění jsme je buď přišroubovali nebo nějakým jiným způsobem zaklínili. Podobným způsobem bylo potřeba vytvořit jištění i na zemi, kde to bylo o něco jednodušší. Stačilo rýčem vytvořit rýhu, do které se kůl zaklínil.
Protože OSB desky nejsou nejlevnější a mám v plánu je za stavbu použít ještě několikrát, rozhodl jsem se vyzkoušet odbedňovací olej. Ten by měl zajistit to, že mezi deskou a betonem nevznikne silná vazba a půjdou jednoduše oddělit. Jinými slovy, deska by měla déle přežít. Jelikož olej stojí pár stovek a bednění několik tisíc, koupil jsem jedno testovací balení Sika. Olej jsem aplikoval válečkem a i když na první pohled nebylo vidět, že bych něco nanášel, zpětně se ukázalo, že ano… a mohl jsem ho použít i méně. Desky se od betonu oddělovaly téměř vlastní váhou a naopak jsem je musel držet, aby nespadly na zem, když jsem odšrouboval poslední vrut. Naštěstí je přidržovaly jistící dráty, viz fotka výše.
Betonáž podkladního betonu
V den betonáže jsme na stavbu dorazili opět brzo ráno, jelikož pumpa byla domluvená na 8:00. Měli jsme domluveného jednoho pomocníka, který měl naštěstí uprostřed týdne dopoledne čas a chuť. Tři lidi jsou úplné minimum, takže jsme si museli dobře promyslet, co bude kdo dělat. Z internetu jsme odkoukali, že je dobré mít nějaký stahovací nástroj, který má šířku alespoň 1,5 m. Díky němu máte možnost strhnout beton na velké ploše najednou, což hráběmi a lopatou nejde. Takové nástroje se určitě dají pořídit, ale zaplatíte si za ně. My jsme samozřejmě šli cestou DIY, takže jsme využili odřezky OSB z bednění a sešroubovali je.
Betonáž byla opět velice rychlá. Ani se nenadějete a máte v desce vylitý celý mix a na cestě je další. Pokud si to dobře vybavuji, tak jeden mix trvalo přečerpat maximálně 15 minut. S tím jsme díky předchozí zkušenosti počítali, takže jsme měli úkoly rozděleny následovně. S operátorem pumpy jsme byli domluvení, že začneme v levém horním rohu a pojedeme „esíčka“ od kraje ke kraji. Operátor si rameno pumpy řídí sám, ale vznikaly by nám na desce kopce betonu, které bychom museli ručně rozhrnovat. Proto náš věrný pomocník Radim chodil s pumpou a po celou dobu s ní kýval tam a zpátky, aby se beton co nejvíce rozléval, hlavně u krajů. Tím ušetřil spoustu námahy mně, když jsem s vyrobeným nástrojem beton strhával do přibližné roviny. Za mnou chodila Verča s rotačním laserem a určovala, zda námi odhadnutá rovina je vysoko, nebo nízko. Nejsnadnější byly samozřejmě kraje, protože tam rovinu určuje hrana bednění, ale o kousek dál už se není čeho chytnout.
Když se stalo, že jsme měli betonu moc, tak jsem ho strhnul za sebe do části desky, kam se teprve Radim s pumpu řítil. Když se stalo naopak, že beton chyběl, šli jsme rovnat beton dál a řekli Radimovi, ať tam ještě nahodí, až pojede zpátky. To je výhoda toho, když jedete s pupou „esíčka“, protože se stále pohybujete kolem sebe. Náročné je to v tom, že když vám někde chybí beton, nemůžete to vyřešit hned, ale musíte jít dál a problematické místa si pamatovat. Není totiž možné čekat na místě až se k vám vrátí pumpa, protože po cestě k vám by naházela beton i tam, kde je ho akorát. Bylo potřeba hodně aktivně komunikovat a stále si říkat, kde to je dobré a kam je potřeba se vrátit. Když vznikla prodleva mezi mixy, byla to vlastně úleva, protože jsme měli čas si část desky celou přeměřit. Opět jsme si půjčili ponorný vibrátor, takže jsme v mezičasech beton zvibrovali, což je důležité hlavně u krajů, aby na hraně desky nevznikla kapsa. Když není k dispozici vibrátor, doporučil bych celou plochu důkladně prošlapat.
Jelikož jsme postupně stíhali beton urovnávat, mohli jsme poměrně s jistotou odhadnout doměr před posledním mixem. Samozřejmě jsme pro jistotu řekli trochu víc a beton, který nám zůstal jsem vylili do posledních patek na pergolu. Mezitím už to Verča mohla rozjet s natřásadlem 🙂 Tentokrát jsme se střídali, protože plocha byla větší a tato činnost je docela náročná na ramena a ruce, když na to nejsme zvyklí. Já jsem tedy desku projel nahrubo a Verča udělala druhé kolečko, kdy vytvořila finální povrch desky. Mezitím jsem mohl umýt všechno nářadí, protože jakmile beton někde zaschne, už se ho nezbavíte.
Desku máme hotovou, nářadí uklizené, tak už stačí vrátit ponorný vibrátor a můžeme jít na oběd. Vtipné je, že k tomuto dni směřovalo posledních několik týdnů a často to pro lidi bývají i měsíce. Záleží totiž na okolnostech časových i technologických. Každopádně betonáž podkladního betonu je činnost, kterou si pod stavbou základové desky představí každý, přitom časově je to absolutně zanedbatelná činnost. O čem můžete říct, že jste to měli hotové za dopoledne? Guláš byste vařili déle 😀
Po zimní přestávce bude následovat hydroizolace základové desky, o které si můžete přečíst v dalším článku,
Máme za sebou první týden dovolené a i samotné ztracené bednění považujeme za úspěch. Nicméně čas ještě máme a síly zbývají, tak jedeme dál. Nyní se zaměříme na vnitřní prostor desky, kde nás čekají tyto úkoly
Rozvody kanalizace spodní stavby
Položení chráničky na přívod vody
Zavezení a zhutnění vnitřního prostoru desky
Rozvody na odvětrání radonu
Navezení a zhutnění štěrku
Položení kari sítí
Kanalizace a voda
Vedení kanalizace a vody je v takovém místě, kam se není možné dostat s bagrem a předem jsme ho taky vykopat nemohli, protože se nachází těsně vedle pasů. Nezbývá, než se do toho pustit ručně 🙂 Začali jsme už v den, kdy jsme betonovali ztracené bednění a zabralo nám to i celý další den. Naštěstí se ukázalo, že jsme během pokládání prostupů kanalizace a vody měřili dobře, takže už na první pohled bylo vidět, že položení páteřního KG DN150 nebude problém. Doslova několik hodin mi trvalo, než jsem se prokopal z obou stran k hlavnímu výstupu vody pod pasem. Chvílemi jsem začínal věřit, že kopu na špatném místě a už jsem metr pod ní.
Člověk se během stavby naučí mít radost z malých věcí, takže objevení poslední chráničky byl doslova důvod k oslavě. Oslavil jsem to spánkem, protože další den nás čekala pokládka kanalizace. Tu s Verčou zpětně hodnotíme jako nejhorší práci za celou základovou desku. Princip je jednoduchý a věděli jsme k tomu všechno, co je potřeba. Ta realizace byla v praxi otravná proto, že se stále snažíte umístit hrdlo potrubí někam do prostoru, kde se moc nedá jak zafixovat, ale je důležité, aby bylo ve správné ose X, Y a Z. My jsme umisťovali hrdlo do hloubky -3cm pod deskou. Navíc jsme kanalizaci nejdříve složili na sucho bez gumiček a když už jsme konečně měli dobrý pocit, že je daný úsek hotový, bylo na čase ho rozložit, nasadit gumičky a začít ji skládat znova.
Nechápu, jak by někdo mohl zapomenout někam dát gumičku. Můžu vás ujistit, že byste si toho rychle všimli, protože i když spoj poctivě namažete mazadlem, tak narvat tam tu trubku byl chvílemi nadlidský úkol 🙂 Nejlépe se samozřejmě skládaly odbočky, protože jsme si je mohli složit bokem, ale některé části jsme museli skládat přímo ve výkopu a tam byla manipulace opravdu špatná. Před rozebráním kanalizace jsme si udělali značky, které nám při druhém skládání pomohly dodržet stejný směr a hlavně sloužily jako kontrola, že je trubka zastrčená na doraz. To, že s ní už nejde hnout neznamená, že je správně zastrčená a kolikrát jsem podle značky viděl, že chybí ještě několik centimetrů. Kanalizaci jsme dokončili v pozdních hodinách a napustili ji vodou za účelem zkoušky těsnosti. Kdyby někde byla netěsnost, hladina by začala klesat a hledali bychom místo, kde uniká voda. K tomu naštěstí nedošlo a tak jsme mohli vodu později vyčerpat ven. Vedle kanalizace jsme během 15 minut natáhli chráničku DN90 na vodu a mohli jsme začít zasypávat pískem. Postupně jsme písek ušlapávali, až nám kanalizace zmizela z očí a to byla opravdu úleva 🙂 V tuto chvíli bylo možné přejít na další fázi.
Hutnění zeminy
Na hutnění zeminy jsme si z půjčovny dovezli vibrační pěch, neboli žábu. Váží cca 70 kg a bylo možné jej dovést v kufru auta. Manipulace ve vypnutém stavu byla docela problém, a tak opět přišel vhod rudlík. Nejdříve jsme v desce ručně rozhrnuli hromadu zeminy, která zůstala z výkopu pasů a tu jsme zhutnili v jedné vrstvě. Na pokračování už jsme museli mít domluveného bagristu, protože ve spodní části desky chybělo alespoň 50 centimetrů a to je docela hodně zeminy. Bagrista nám dovnitř naházel hlínu a my jsme ji postupně hutnili pěchem. Po celém dnu pěchování jsem usoudil, že zemina už je dostatečně zhutněná.
Odvětrání radonu
Protože v naší oblasti je zvýšený výskyt radonu, musíme mít odvětrávanou desku. Odvětrání spočívá v umístění perforovaného drenážního potrubí do vrstvy štěrku, které zaústí v KG tvarovce. Na tuto tvarovku později napojíme stupačku pro odvod radonu na střechu. Na zeminu jsme položili geotextilii a začali zasypávat plochu štěrkem. Potřebovali jsme nejdříve udělat slabou vrstvu štěrku, na kterou položíme potrubí. Trvalo nám to pár hodin, ale za jeden den jsme měli připravený štěrkový podklad a roztahané drenážní potrubí. Tímto dnem končí naše dvoutýdenní dovolená a dále budeme pokračovat opět v režimu po práci. Problém byl, že se už brzy stmívalo, takže za světla jsme pracovali maximálně hodinu.
Hutnění štěrku
Podařilo se nám domluvit bagristu na zavezení zbytku štěrku do desky. To nám ušetřilo opět celý den lopatování a bagrista to měl za 15 minut. Štěrk stačilo rozhrnout hráběmi a bylo na čase půjčit vibrační desku. Tu jsem musel objednat i s dopravou, protože 250 Kg do auta určitě nedám a hlavně byl ji neměl jak dostat na desku. Vibrování samotné byla práce na dvě hodiny. Stala se ale jedna nepříjemná věc, že po zhutnění byl štěrk o několik centimetrů níže, než bylo potřeba. Dalo se to řešit dvěma způsoby. Buď objednáme další štěrk, poté bagristu a další půjčovné vibrační desky…. a nebo to dolejeme betonem. Shodli jsme se s Verčou, že celé kolečko znova podstupovat nebudeme bude pro nás lepší si připlatit za větší množství betonu. Ani ta první varianta by nebyla vůbec levná a čas pro nás byl priorita.
Kari sítě
Na zhutněný štěrk jsme položili další vrstvu geotexitilie. Ta by měla plnit tu funkci, že beton tolik neproteče do štěrku. Geotextilii jsme zatížili zbytky tvárnic ztraceného bednění a budou sloužit i jako distanční prvek mezi geotextilií a kari sítí. Pokládka kari sítí by byla o dost jednodušší, kdyby nám všude v desce netrčela svislá výztuž. Díky ní jsme museli složitě hledat polohu, jak kari síť v daném místě položit a stejně to často dopadlo tak, že jsme ji na sílu zašlápli. V místech průchodů chrániček a hrdel kanalizace jsme vyřezali otvory flexou přímo v desce. Nemělo smysl cokoli odměřovat a kari síť přenášet, protože už tak jsme od nich měli potrhané kalhoty 🙂 Poslední práce v desce bylo provázání kari sítí drátky. A to jak mezi sebou, tak ke svislé výztuži, aby celá armatura tvořila spojitý celek. Kolem potrubí procházející skrze desku jsme omotali mirelonový pás, který bude sloužit jako dilatace mezi potrubím a betonem. Mirelon přijde později odstranit a na hrdla pod úrovní desky napojíme finální kusy potrubí, na které se napojí hydroizolace. Tuto práci bylo možné stihnout během víkendu a před námi je rozhodnutí, zda ještě letos objednat beton na desku a během jednoho dne dovolené dotáhnout dílo do konce. Jak to dopadlo se dozvíte v následujícím článku.
Nastala hodina pravdy, kdy se ukáže, jak přesně jsme celou dobu měřili. Na programu dne máme založení rohů a jak jsem psal v minulém článku, máme v plánu klást ztracené bednění na sucho. Nejdříve musíme podle provázků a olovnice na pasy vytyčit rohy základů. Nezbývá než doufat, že se roxory, které jsme si původně zatloukli podle bodů vytyčených geodetem nijak nepohly a vynesené rohy budou na stejném místě, jako byly původní kolíky od geodeta. To zjistíme poměrně snadno, protože buď nám rozměry domu budou sedět a nebo ne. Pro případ, že by nastal tento problém jsme byli domluvení s geodetem, že by nám rohy přijel znova vytyčit rovnou na pasy. Tím by ale vzniklo zdržení i náklady navíc. Naštěstí můžu zpětně říct, že jsme skvělí a rohy nám podle provázků seděly s odchylkou několika milimetrů. Stačilo tedy pouze přeměřit všechny stěny a úhlopříčky a zjistit tak, který roh je vychýlený. To se ovšem snadno řekne, ale dělali jsme to skoro celý den 😀 Možná jsme se s tím až moc drbali, ale částečně za to může fakt, že abychom mohli změřit rozměry, museli jsme ve spodní části domu postavit čtyři řady vysokou skladbu rohu, jinak bychom měli rozměry zkreslené výškovým rozdílem. Nakonec padlo rozhodnutí, že takto už mohou rohy zůstat a natáhli jsme provázek, podle kterého budeme zdít první řadu v nejvyšší úrovni.
Ztracené bednění
Následující den začala rutina v podobě rozvážení bedňáků podél desky a zdění první řady. Jelikož jsme byli 95% času s Verčou na stavbě sami, museli jsme si práci rozdělit tak, abychom oba měli stále co dělat a aby na Verča dělala něco, co není nad její síly. Jenže v této fázi byla pouze těžká práce a nic jiného nebylo potřeba. Problém bedňáků je, že jsou těžké jako prase a my jsme navíc měli obvodové zdi ze čtyřicítek, vnitřní ze třicítek. Abyste ztracené bednění položili na místo, musíte být schopni udržet 33 kilo v prstech, protože je v tu chvíli držíte pouze ze shora za hrany, což samozřejmě Verča nedá. Takže jsme vymysleli systém, že jsem celou paletu vyskládal na zem do řady a Verča bedňák pouze překlopila na rudlík, se kterým už byla bez problému schopná tvárnici přepravit na druhou stranu desky a vyklopit ho tam. Já jsem bedňáky skládal na místo a zarovnával gumovou paličkou.
Když se začínala rýsovat první řada, bylo na čase začít řešit svislou výztuž. Důvod, proč jsme ji nenapíchali do betonu po zalití pasu byl ten, že máme navržené do každého bedňáku 4x R12. Kdyby tam byl roxor jeden, tak si umím představit, že bychom si předem rozmysleli skladbu a podle provázku a metru umístili roxory do živého betonu. Trefit ale 4 rohy do každého bedňáku je naprosto nereálné a od začátku jsme počítali s tím, že budeme navrtávat. Na R12 je vhodné použít 12mm vrták. Jako na zavolanou se zrovna v tuto chvíli ozvali rodiče Verči, že si za námi udělají v sobotu výlet do Čech a tak nám za jeden den pomohli navrtat půlku svislé výztuže. Není to moc příjemná práce, protože vám po několika desítkách vrtů začnou brnět ruce a vidíte, že vás jich ještě pár set čeká 🙂 Po dokončení každé řady bylo potřeba položit vodorovnou výztuž a roxory mezi sebou provázat. K tomu jsme měli koupené již hotové drátky i s oky a ruční vazač. Nebýt těchto vychytávek, tak to děláme dodnes 🙂
Armování
Armování nám zabralo určitě více práce, než samotné skládání bednění. Když pominu práci s navrtáváním, tak nás čekalo několik stovek řezů a několik tisíc spojů drátkem. Na řezání jsme používali malou 125mm flexu, se kterou šlo řezání rychle, ale překvapila mě spotřeba kotoučů. Nejdříve jsem měl kotouče Bosch a ty doslova mizely před očima, což mě trochu vyděsilo, protože bych za ně dal ve výsledku víc, než za to železo 🙂 Trochu přeháním, ale opravdu moc řezů nevydržely. Nakonec jsem skončil u DeWaltu a s těmi jsem spokojený. Poslední činnost spojená s armováním bylo ohýbání. Měl jsem odkoukané od dalších svépomocníků různé techniky na ohýbání na paletách o vruty, ale po prvním osobním setkání s R12 jsem rychle pochopil, že toto určitě cesta nebude. Koupili jsme ohýbačku za 2 tisíce a byl to dobrý kup. Práce s ní je dobrá a R12 bych na paletě rozhodně neohnul. Musel jsem vytvořit sestavu asi 15 bedňáků, aby udržely tu páku, kterou jsem při ohýbání vyvíjel.
Ztracené bednění nám trvalo postavit přesně týden. Očekávali jsme, že práce bude náročná, ale z jiných důvodů. Nebolely nás záda z tahání těžkých tvarovek (na správný pohyb jsme si dávali pozor), ale odnesly to hodně prsty a dlaně. Ale tyto trable hravě překonala radost z odvedené práce, protože ještě před týdnem jsme se pohybovali ve výkopech a nyní jsme už viděli obrys našeho domu 🙂 V průběhu práce jsme několikrát kontrolovali, že jsme nezapomněli na žádnou chráničku na budoucí prostup elektřiny, internetu, ovládání brány, zvonek a řadu dalších. Naštěstí jsme měli během projektování spoustu času tyto věci promyslet a nyní jsme jen na popud stavebního dozoru přidali pár rezervních chrániček.
Betonáž
Přesně po týdnu byl na čas vybetonovat ztracené bednění. Objednali jsme stejnou pumpu a spočítali objem betonu. To bylo tentokrát jednoduché, protože od výrobce ztraceného bednění známe přesný objem betonu, který se vejde do jedné tvárnice. Obecně platí spotřeba přibližně jeden kubík na paletu. Další výhoda byla, že to je práce pouze pro jednoho člověka, takže jsme nemuseli volat pomocníky a betonoval jsem to pouze já s pumpařem. Pumpař dálkovým ovládáním řídí rameno pumpy a já jsem hadici vedl a směřoval do jednotlivých tvárnic. U toho je vhodné se pohybovat po ztraceném bednění, abych viděl, kam beton teče. Verča mezitím mohla hladítkem začišťovat zbytky, které byly všude kolem.
Betonáž trvala 45 minut a po skončení jsme vytáhli půjčený ponorný vibrátor, který jsme půjčili ze zvědavosti a ukázalo se, že to není úplně zbytečné. U několika tvárnic se nám stalo, že beton úplně zmizel, protože po zvibrování se beton dostal do vzduchové kapsy, která se udělala někde hlouběji ve vazbě. Naštěstí jsme měli čerstvý beton na zemi z pumpy, kterým jsme mohli bednění doplnit. Pumpa má totiž určitý objem betonu, který není schopná dočerpat a po skončení se nás pumpař vždy zeptal, zda ho má vylít na zem, nebo jestli ho chceme nechat zlikvidovat. Pro dnešek bylo ovšem nebylo hotovo, protože práce nás ještě čeká hodně, a tak jsme začali pracovat na rozvodech kanalizace spodní stavby. O tom se dočtete více v následujícím článku.
V pondělí ráno nás čekala betonáž základových pasů a na stavbu jsme vyrazili ještě za tmy. Beton byl objednaný na 7:00 a chtěli jsme si naposledy zkontrolovat výkop, nastavit rotační laser a domluvit se s pomocníky, kdo bude mít jaký úkol. Měli jsme objednanou pumpu a jelikož naše deska má 14m na délku a pumpa může dojet přímo k ní, stačila objednat nejmenší verze, PUMIk.
Objednávka betonu u velkých betonárek jako Cemex a Zapa probíhá přes dispečink konkrétní betonárky z vašeho okolí. Než jim budete volat, musíte mít spočítanou očekávanou spotřebu betonu, ale nebojte, není potřeba to vědět přesně. Dispečer se potřebuje od něčeho odrazit, aby rezervoval dostatečné množství mixů, které se u vás na stavbě otočí. Před posledním mixem se udělá tzn. doměr, což je přesný odhad betonu na dokončení. Když odhadnete málo, bude se muset otočit poté ještě jeden mix třeba jen s půl kubíkem, což je finančně dost neefektivní. Když objednáte hodně, budete buď platit za likvidaci, nebo si beton necháte někam vylít na stavbě. My jsme pro tento případ měli vykopané patky na pergolu, abychom všechen beton zužitkovali. Druhá důležitá informace je typ betonu, který pro vás má betonárka namíchat. V našem případě se jednalo o C20/25 XC2. Před výjezdem jsme museli zaplatit 100% zálohu s tím, že kdybychom měli menší spotřebu, tak nám vrátí přeplatek a to se taky stalo.
Betonáž základových pasů
Po příjezdu jsme se s pumpařem domluvili, kde začneme a jakým směrem budeme postupovat. Na začátku bylo důležité nejdříve nalít beton do bednění první přepážky, aby celou konstrukci tlak betonu neposunul. Poté jsme pokračovali v nenižší části. Přestože jsme měli koleno, beton tekl o dost rychleji, než jsme čekali, takže jsme měli docela napilno 🙂 Verča měřila, pomocníci rozhrnovali a já jsem buď řešil pumpu, nebo vyrovnával beton. Později jsme si funkce prohazovali, ale dokud tekl beton, bylo co dělat. Mezi jednotlivými mixy vznikaly malé prodlevy, takže jsme měli prostor se vrátit a začít uhlazovat beton do finální podoby. K tomu jsme si vyrobili natřásací lať, která je dost drahá a půjčení se nám nechtělo řešit, když ji stejně použijeme ještě několikrát. Beton jsme do finální podoby dostali v osmi krocích:
Hromada betonu tak, jak vytekl z pumpy
Lopatou se hromada srovnala do přibližné roviny
Kontrola rotačním laserem
Ubrání/přidání betonu podle potřeby
Hráběmi se pečlivěji beton rozhrnul od kraji ke kraji
Finální kontrola rotačním laserem
Hrubé vyhlazení betonu natřásací latí
Finální vyhlazení betonu natřásací latí
Výhoda betonování na podzim je, že beton nabývá na pevnosti pomalu a díky tomu jsme měli možnost si s vyrovnáním hodně pohrát. V předchozím článku jsem zmínil, že máme v plánu založení ztracené bednění na sucho, tzn. přímo na beton bez podsypání suchým betonem. Nevýhoda tohoto řešení je pouze vysoká náročnost na betonáž základových pasů, ale díky tomu budeme ušetřeni složitého procesu podsypávání a vyrovnávání každého jednotlivého bedňáku v první řadě. Natřásáním betonu zatlačujete štěrk na na povrch se vytlačí tzn. mlíko, které má do jisté míry nivelační vlastnost.
Pomocí rotačního laseru se nám podařilo beton rovnoměrně rozprostřít do potřebné výšky a natřásací lať o délce 2m nám zajistila, že minimálně na této vzdálenosti nebudou žádné hrboly a vlny. Ve výsledku by se mělo stát, že na vzdálenosti několika metrů budou nepřenosti v rámci několika milimetrů, které by neměly bránit založení na sucho. Čela přepážek nám zajistí, že schod bude vždy vysoký přesně 250mm. Nezbývá než věřit, že se teorie osvědčí v praxi 🙂
Tímto je betonáž základových pasů u konce. Dobrá zpráva je, že všechny přepážky vydržely a hlavně nám spadl kámen ze srdce, protože už nás nebude tolik děsit počasí. Další den můžeme odbednit přepážky a mezitím stačí beton kropit. Další výhodou podzimu v Liberci je, že když už vám počasí vyjde na betonáž, pravděpodobně bude pršet potom, takže se o kropení nemusíte starat 🙂 Následuje založení rohů ztraceného bednění.
V předchozím článku jsem zmínil, že jsme kopali pasy ve více úrovních z důvodu osazení domu do svahu. Toto řešení je sice složitější na provedení, ale řekl bych taky o dost levnější. Schody ovšem nebudou pouze ve výkopu, ale ve více úrovních bude potřeba vylít i základové pasy. K tomu bude potřeba vybudovat bednění přepážek, které budou držet beton ve vyšší úrovni a vytvoří schod. Celkem budeme mít čtyři úrovně na delší straně domu a jedna přepážka vychází i na vnitřní nosnou zeď. Celkem tedy bude 9 přepážek. Než se dostaneme k přepážkám, čeká nás ještě pár věcí.
Prostupy vody a kanalizace
Vodovodní přípojku je potřeba vést v zemi v nezámrzné hloubce, takže alespoň 80cm pod úrovní terénu. V našem případě to vychází až pod úroveň pasu, takže bude potřeba se ručně prokopat ještě o něco níž. Hlavní prostup na vodu bude ve spodní části domu a voda poté povede pod celým domem až do technické místnosti. Pod pas tedy umístíme kus potrubí KG DN 150 tak, aby přesahoval výkop minimálně o 10cm na každou stranu. Tato trubka bude sloužit jako průchodka buď na budoucí chráničku na vodu, nebo už samotné vodovodní potrubí (jelikož se údajně nemusí dávat do chráničky). Tak i tak, větším průměrem určitě nic nezkazíte. Konce KG potrubí jsme utěsnili igelitem, aby se dovnitř nedostala hlína a případně i beton.
V horní části domu u technické místnosti bude druhý prostup na vodu, který bude rovnou tvořený z kopoflexové chráničky DN 100. Je to z toho důvodu, že je potřeba vytvořit co největší rádius kvůli vodovodnímu potrubí a zároveň potrubí musí vycházet co nejblíže k obvodové zdi. Kdybychom udělali prostup stejně jako dole, voda by nám vycházela ze země uprostřed technické místnosti 🙂 Druhá chránička je spíše rezerva/pojistka, kdyby z nějakého důvodu vznikl problém s protažením potrubí pod domem. Tyto chráničky je potřeba obsypat pískem a pořádně ušlapat, protože za pár dní na ně budeme lít beton a nechceme, aby si podklad ještě sedal. Chráničky, které po zalití betonem zmizí z očí jsme si sprejem označili na terén, abychom je později nemuseli hledat.
Prostupy na kanalizaci jsou všechny řešeny stejným způsobem, jako hlavní prostup na vodu. Zvolili jsme pro ně potrubí KG DN200, jelikož samotná kanalizace bude vedena v KG 150. U kanalizace už je potřeba řešit sklon prostupu, aby kopíroval spád celého potrubí. I když tam je malá rezerva, tak kdybychom měli prostup vodorovně, tak spád kanalizace v tomto místě by nebyl dostačující.
Stavební dozor nám k tomu vypracoval speciální výkres, kde byly výškově okótované všechny prostupy kanalizace a v kombinaci s rotačním laserem jsme je bez problému umístili tam, kam patří. Opět říkám: Bez rotačního laseru si to vůbec neumím představit. Všechny kanalizace nám vycházely do betonu v pasech, tudíž před betonáží se nacházejí „ve vzduchu“ Museli jsme je tedy zaseknout do stěn výkopu a přikotvit roxory, aby neklesly a ani je beton nemohl vytlačit nahoru. Reálně ale nemáte od čeho výšku umístění kanalizace odměřit, protože pasy jsou vykopané s odchylkou několika centimentrů, ale kanalizace už musí být umístěná přesně.
Zemnicí pásek
Po zasypání prostupů jsme ještě jednou prošli základovou spáru a ujistili se, že jsme ji všude začistili. Cílem bylo odstranit rýhy od lžíce bagru tak, aby bylo dno rovné. Zároveň vyhazujete veškerou napadanou zeminu. Rohy a hrany výkopu by po dokončení měly být kolmé a ostré, tak jak to vidíte na výkresech a neměly by ve skutečnosti vypadat jako žlab. Dále následovalo položení zemnicího pásku, pro který jsme zvolili klasický FeZn pás s průřezem 30x4mm. Z několika článků stavebníků jsem pochopil, že práce s pásem je očistec, ale nemám stejnou zkušenost. Musím uznat, že je velice nepoddajný a musíte si dávat pozor, aby se vám nerozvinul dřív, než potřebujete. Na začátku po odstřižení stahovacích drátů ho už musíte držet pevně oběma rukama ve výkopu a následně přišlápnout nohou konec a začít odvíjet. Tímto postupem se mi podařilo rozvinout polovinu a poté už byla schopná ho převzít i Verča. V rozích jsem pás přišlápnul a rukama jsem klubko zkroutil tak, aby změnilo směr. Pomáhalo nám to, že jsme ve výkopu měli připravené bednící dílce s drážkami, které nám pás trochu hlídaly. Ty bedňáky tam byly jako příprava na bednění přepážek, ke kterému se za chvíli dostaneme. Vycházelo nám to na necelé dvě klubka pásku, takže v polovině jsem udělal cca 1,5 m přesah a začal druhé klubko stejným způsobem. Verča už mezitím mohla pracovat na sešroubování spojek. Vývod na uzemnění hlavního rozvaděče jsme udělali také ze zemnicího pásku a vývody na hromosvod jsou v každém rohu domu z 10mm FeZn drátu. Všechny spoje Verča natřela gumoasfaltem v několika vrstvách a pásek podložila betonovými kostkami. Neviděli jsme důvod pásek složitě podkládat kameny, ze kterých by průběžně padal, když jedna kostka stojí 6 korun a pásek jsme dále už nemuseli řešit.
Bednění přepážek
Konečně se dostáváme k hlavnímu cíli víkendu. Dosavadní práce byla samozřejmě taky důležitá, ale z bednění přepážek jsme měli největší obavy. Už během pokládání pásku jsme museli zaměřit, kde se budou přepážky nacházet a umístit na správná místa první řadu bedňáků, do kterých jsme pásek zasadili do drážky a druhým bedňákem ho zajistili. Na většině míst jsme potřebovali pouze dva bedňáky a někde byl potřeba položit i snížený třetí. Výšku jsme museli zvolit takovou, aby se na bedňák dala přivrtat čelní deska a zároveň bylo bednění stále zalité v betonu. Je důležité si uvědomit, jaký tlak bude vyvíjený na čelní desku přepážky a v žádném případě nepodceňovat její pevnost a zajištění. Zvolili jsme OSB o síle 22mm, které jsme si nařezali na míru. Výška byla vždy stejná, tzn. 250mm, což že výška jedné řady ztraceného bednění a šířka odpovídala šířce výkopu + pár centimetrů navíc, aby byla zaražená v hlíně.
Výška umístění bednění přepážek samozřejmě vycházela z projektové dokumentace, ze které jsme vyčetli výškové kóty a opět pomocí rotačního laseru jsme bylo schopní jednotlivé přepážky umístit velice přesně. Dali jsme si na tom záležet, protože jsme měli v plánu vylít základové pasy tak, aby bylo možné založit první řadu ztraceného bednění na sucho. Tomu se budeme věnovat v následujícím článku. Čela bednění přepážek nám zajišťovala, že v daném místě bude schod přesně 250mm a jednotlivé řady ztraceného bednění by na sebe měly pěkně navazovat.
OSB desky jsme na bedňáky kotvili vruty do betonu a před vrtáním bylo potřeba desky umístit do budoucí polohy a zafixovat. K tomu jsme používali natloukací sponky, které nám zůstaly ze stavby plotu. Verča desku přidržovala já jsem vrtal (nejdříve bez příklepu a až do betonu s příklepem). Tato technika se velice osvědčila a po zašroubování vrutů deska držela velice pevně. To by ale samozřejmě na tlak beton nestačilo, takže před desky jsem zatloukl roxory do stěn výkopů, které na desky tlačily zepředu. Bylo potřeba hlídat jak vodováhu samotné přepážky, tak i kolmost na stěny výkopu. Přestože se nám bednění přepážek podařilo dokončit ještě za světla, zůstávalo spousta dokončovacích prací, které se protáhly až do tmy. Ne všechno bylo na stavbě tak chronologicky a některé činnosti se prolínaly, nebo bylo potřeba se k nim vrátit později. Navíc vzniklo pár problémů, se kterými jsme nepočítali. Jeden z nich byl, že na několika místech vycházela horní hrana budoucích pasů nad aktuální výšku terénu. V těchto místech jsme museli vytvořit bednění, aby beton zůstal pouze tam, kde ho potřebujeme. Dále bylo potřeba vytvořit nějaké kotvení zemnicích drátů, aby během betonáže držely směr kolmo nahoru. Podobných drobných činností se najde více a je důležité se na nic nevykašlat, i když už je člověk vyčerpaný. Víkend je u konce, práce hotová a nezbývá než se dobře vyspat na ráno, kdy budeme poprvé betonovat 🙂 Více v dalším článku.
Začíná pátek, první den dovolené a jak jsem zmínil v předchozím článku, pro nás to znamená brzy vstávat a zkontrolovat označení výkopů, protože dnes nás čeká výkop základových pasů. Ve skutečnosti dovolená začíná jen mě a Verča dorazí až po práci, ale to by neměl být problém. Důležité je, že dorazí bagrista a že bude přát počasí. I když to se ještě uvidí… má zase pršet.
Velké plány na víkend
Pokud už nějakou dobu sledujete svépomocníky, určitě jste zaznamenali řadu nešťastníků, kterým se po výkopu pasů spustil déšť a zaplavil jim základovou spáru. Já jsem dokonce jeden z těchto příběhů slyšel od známého, který z toho má docela čerstvé trauma. Když vám totiž po výkopu pasů zaprší a máte zeminu, do které se voda dobře nevsakuje, tak vám v nich vznikne docela solidní hladina, která vám pasy poničí, vymele a rozmáčí. Nejen, že se v nich poté nedá pohybovat, ale musíte vodu vyčerpat, odstranit vrstvu bahna a doufat, že se celý proces nebude opakovat. Proto se doporučuje naplánovat výkop podle počasí a hlavně pasy co nejdříve zalít betonem. Není dobrý nápad si práci od výkopu po zalití rozložit na dva týdny. My jsme se tedy rozhodli to stihnout za víkend a pasy zalít v pondělí ráno.
První dodávka materiálu
Zatím jsme neměli přesně propočítaný materiál na celou desku, ale abychom se vyhnuli prodlevě, objednali jsme materiál, který bude stačit na bednění v pasech a založení rohů ztraceného bednění (případně první řady). Do té doby se snad podaří dopočítat množství bednících dílců a armatury na celou desku. Problém s dopravou z velkých stavebnin je, že potřebují podepsat předávací protokol na místě a tak jsem musel objednat materiál až na pátek, kdy jsem byl poprvé celý den na stavbě. Bylo to tedy dost na těsno a kdyby ho nedovezli, byl by to dost problém. Každopádně domluva byla skvělá a přijeli hned ráno… tím myslím v 7 🙂 To jsem sice nečekal, když jsme se domlouvali na dopoledne, ale naštěstí už jsem tam byl. Když objednáváte palety ztraceného bednění, musíte zvolit dražší variantu dopravy autem s hydraulickou rukou. Ruka má poměrně velký dosah, takže jsem si trochu ušetřil přenášení materiálu.
Rotační laser
Na výkop základových pasů nepotřebujete žádný materiál, pouze nářadí. Osobně bych řekl, že pouze dva kusy. První je lopata na začištění dna spáry. Abyste ale mohli řešit takové příjemné problémy, nejdříve se musíte zapojit během výkopu. Ne, že by to bylo fyzicky namáhavé, všechnu práci za vás udělá bagrista, ale vy mu musíte být schopní určit, jak hluboko má kopat. Pokud si nedomluvíte firmu, které dáte výkresy a o nic se nestaráte, tak se budete muset hodně zapojit. Když si objednáte pouze bagristu na výkop, bude od vás očekávat, že mu budete říkat co, kde a jak hluboko má kopat. Bagrista nenese zodpovědnost za to, že budou výkopy na špatném místě, nebo že jsou příliš hluboké.
Otázku KDE jsem zodpověděl v předchozím článku. Geodet vám dá body, od kterých určíte polohu všech rohů výkopů a pomocí provázků si například sprejem uděláte čáry na zem. Pasy můžou mít různou šířku a v našem případě byly obvodové pasy 60 cm, vnitřní 50 cm. Tuto skutečnost musíte bagristovi předem sdělit, aby si vzal potřebné lžíce.
Otázka JAK HLUBOKO je o něco složitější. V článku o skrývce ornice jsem zmínil, že nám geodet na pozemku vytyčil dva výškové body a že se budou hodit později. Tyto body jsou nezbytně nutné pro výkop základových pasů. V projektu totiž máte určené, jak je dům zasazený do terénu a není možné ho jen tak více zapustit hlouběji naopak. Dům máme naprojektovaný v konkrétní výšce s ohledem na návaznost na okolní terén, geologický průzkum atd. Máme tedy dvě informace
Dva výškové body na pozemku (výška nad mořskou hladinou) – např. 468,682 m.n.m.
Výška budoucí čisté podlahy – např. 470 m.n.m.
Víme tedy, že rozdíl mezi výškovým bodem od geodeta na vodovodní šachtě a budoucí čistou podlahou je 1,318m. Víme taky, že hloubka výkopu v jedné části stavby je -2,400m pod úrovní čisté podlahy.
Rotační laser je přístroj, který se skládá z rotačního laseru na stativu a přijímače na nivelační lati. My jsme se rozhodli si rotační laser zakoupit, protože ho budeme potřebovat často a řešit pronájem by bylo nereálné a určitě bychom zaplatili za pronájmy hodně tisíc. Zvolili jsme Bosch GRL 400 H, který jsme koupili ve slevě za 16 tisíc. Tento laser má funkci samonivelace, tzn. po umístění laseru na stativ se do určité tolerance umí znivelovat do roviny a poté začne laser rotovat kolem své osy. Promítá tedy do prostoru paprsek v jedné výšce nad mořskou hladinou. Naopak přijímač umí tento paprsek zachytit a na snímači rozlišovat, kam dopadá s přesností na milimetry. Vy tedy postavíte rotační laser do prostoru, zapnete a po jeho startu hledáte výšku paprsku na nivelační lati. Lať nejdříve položíte na bod, jehož výšku výšku znáte, v našem případě na hlavičku šroubu na vodovodní šachtě a přijímač po ní posouváte nahoru tak dlouho, dokud vám přijímač souvislým tónem neohlásí, že jste na jeho středu. Když posunete přijímač jen o milimetr výše, začne na vás rychle pípat, že jste vysoko. Při posunu dolů na vás pípá pomalu, že jste nízko. Pokud je paprsek mimo rozsah snímače, nevydává žádný zvuk. Tímto systémem i po sluchu naleznete střed snímače a na přijímači je hrot, který vám na nivelační lati ukáže na jednu hodnotu v milimetrech. Podle výšky šroubu od geodeta a výšky čisté podlahy z projektu víte, že šroub je nyní -1,318m pod úrovní čisté podlahy a výkop má být -2,400m pod úrovní čisté podlahy. Když k aktuální hodnotě na lati přičtete 1,082m, tak při umístění středu snímače do výšky rotačního laseru vám spodní hrana latě bude určovat přesně -2,400. Tímto principem určíte bagristovi, zda je výkop dostatečně hluboký, nebo zda má ještě v daném místě pokračovat. Rotační laser se samozřejmě během měření nesmí pohnout, v opačném případě musíte znova zjistit, v jaké výšce vůči výškovému bodu geodeta se právě nachází.
Rotační laser považujeme za nejlepší investici, kterou jsme do nářadí udělali. Dá vám jistotu, že cokoli potřebujete mít v rovině, bude určitě v rovině. Používali jsme ho nejen na výkopy, ale i na všechny betonáže a zarovnávání bednění.
Chybička se vloudila
Udělali jsme základní chybu. Předpokládali jsme. Na stavbě není dobré moc předpokládat, ale spíše měřit a zjišťovat. Náš mylný předpoklad byl, že po skrývce bude úroveň terénu dostatečně nízko. Po přeměření celé plochy budoucí základové desky rotačním laserem jsme zjistili, že v poslední třetině se terén zvedá nad úroveň, kde už podle výkresu má být štěrk pod podkladním betonem. A to až o 30cm. Takže bylo jisté, že se zemina musí vybagrovat. Otázka byla kdy a jak?
Výkop základových pasů
Vraťme se tedy zpátky na stavbu. Auto s rukou odjelo a přijel bagrista s minibagrem na valníku. Nejdříve jsme udělali obhlídku a pobavili jsme se o situaci. Předem jsem mu říkal, že mimo výkop základových pasů bude potřeba strhnout část zeminy v horní části desky. Neměl ze mě vůbec radost a s jeho bagrem to ani nebylo možné, protože je určený pouze na kopání, ale ne na převážení. Naštěstí byl domluvený s jeho kolegou z vedlejší stavby, že případně dorazí s Bobcatem. Když to viděl, tak usoudil, že bez toho nemáme šanci a rovnou mu zavolal. Začal tím, že začal rozrývat a načechrávat, aby kolega mohl zeminu nabrat a přemístit. Bylo vidět, že jsou sehraní a dvě hodiny bylo hotovo. Když jsem to množství hlíny viděl, neuměl jsem si představit co bychom dělali, kdybychom se na to vykašlali. Každopádně tím vzniklo zdržení a doufal jsem, že pasy stihneme ještě v pátek dokončit. Navíc dík strhnutí terénu zmizely čáry vyznačující výkop základových pasů 🙂 Mírně jsem znervózněl, protože to, co jsme s Verčou měřili v klidu po večerech jsem teď musel udělat sám za 10 minut. Naštěstí roxory čekaly na svých místech a podle fotek jsem si natáhnul provázky.
Bagrista zahájil výkop v pravém horním rohu. Ze začátku jsem měl volno, protože trvalo dlouho, než se dostal do hloubky, kde mělo smysl začít měřit. Poté jsem mu potvrdil, že je dostatečně hluboko a může pokračovat stejně dál. Pasy jsme měli na většině míst o pár centimetrů hlubší, než bylo potřeba. Zpětně bych to asi zkusil měřit častěji, ale jediná nevýhoda je v tom, že do pasů padne více betonu.
ŘÍká se, že šířka výkopu je vždy širší, než potřebujete. V našem případě to tak nebylo a pasy jsem si po výkopu opravdu proměřil. ŠÍřka opravdu seděla přibližně na 60cm a to díky tomu, že lžíce je vyrobená o něco užší, protože se počítá s nepřesnostmi výkopu a nesoudržnosti zeminy. Chválím výrobce, kteří přemýšlí 🙂
Základy máme ve svahu a protože zemní práce jsou složité a drahé, máme navržené základy se schody. To znamená, že pasy nejsou v jedné úrovni, ale budou v nich přepážky tvořící 4 výškové úrovně, které se ve výsledku dorovnají různým počtem řad ztraceného bednění. V nejnižší části máme 4 řady a v nejvyšší 1 řadu. To znamená, že když bagrista pokračoval podél dlouhé stěny, musel jsem po pár metrech označit místo, kde bude schod a změna hloubky výkopu.
Naší zemině se říká perk, což je směs Písku se štĚRKem. Jeho vlastnost je v praxi taková, že je velice tvrdý, ale ve chvíli, kdy ho narušíte, tak je hodně sypký. Bagr ho tedy více než kopal spíše škrábal a to šlo pomalu. Měl jsem tedy dost času mezi měřením na začišťování spáry. Výhoda perku je, že výkop je přesný a začišťování šlo taky dobře. Důležitější ale je, že když nám začalo odpoledne mírně pršet, tak se voda krásně vsakovala a vůbec se nedělalo bahno. Tak jako bylo bahno všude kolem, tak ve výkopu bylo krásně čisto. Perk doporučuji všem 😀 Odpoledne mi na pomoc dorazila Verča z práce, které jsem s radostí předal žezlo v podobě nivelační latě. Bylo totiž potřeba nakoupit stavební materiál na víkend. Po návratu mě čekalo překvapení v podobě kamenů, na které narazili v posledním rohu na konci výkopu. V zemi jsme občas narazili na žulový šutrák a v tomto rohu jich bylo tolik, že se úplně rozsypal. Byli jsme opravdu rádi, že to bylo jen na jednom místě a kolem této části výkopu jsme chodili po špičkách, protože když se podařilo vylomit jeden kámen, vypadlo deset dalších. Výkop základových pasů se naštěstí podařilo v pátek dokončit a nás tak čekala odměna v podobě našlapaného víkendu, kdy bylo potřeba provést veškeré práce ve výkopu počínaje dočištěním, položením zemnícího pásku, ale především bednění výškových výškových stupňů. O tom se více dozvíte v následujícím článku.
Skrývka ornice je první stavební činnost, u které jsme měli pocit, že už konečně stavíme. Přípravy staveniště byly fajn a jsou důležité, ale bylo to jen takové šolichání. Po získání ohlášení stavby je potřeba před skrývkou na viditelné místo vyvěsit štítek Stavba ohlášena. V Liberci je navíc ze strany státního stavebního dozoru hodně hlídané oplocení a označení stavby. Proto jsme jako dárek k povolení dostali ceduli NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN. Ten jsme poctivě vyvěsili vedle vjezdu. Během mojí pracovní cesty se uběhla lhůta po oznámení zahájení stavby a pro nás to znamenalo jediné.
Jdeme na to!
Jelikož jsme se stavbou tento rok už téměř nepočítali, neměli jsme domluveného bagristu. Sehnat někoho na poslední chvíli znamenalo hodně telefonátů, ale nakonec se podařilo a Verča zajela na pozemek vyznačit skrývanou plochu. Kolem základů jsme přidali 1,5m na každou stranu a rozhodli jsme se rovnou vybagrovat i vjezd. Během stavby by se vjezd úplně rozryl a stejně bychom ho museli nakonec něčím zasypat. Takto máme alespoň k dispozici více ornice.
Skrývka
Ráno cestou do práce Verča otevřela vjezd a já jsem naopak jako první věc po práci jel navštívit bagristu. Ten byl ale rychlejší a už jsem ho nezastihnul, takže ze skrývky nemáme žádné fotky. Byli jsme domluvení, že vezme od oka 20-30cm podle toho, jak bude půda vypadat a ornici vybral ve vyznačeném prostoru. Prostor na skládku ornice jsme zvolili v horním rohu, kde určitě nepovedou žádné výkopy a hromada by nám neměla moc překážet. Hromada je samozřejmě větší, než jsme čekali, ale i tak nám zůstalo dost prostoru na pohyb i skladování stavebního materiálu. Je dobré si předem rozmyslet a na situaci zakreslit plán staveniště, aby se v budoucnu nestalo, že buď dojde místo a nebo že budete muset přesouvat věci z místa na místo.
Když byla skrývka hotová, tak jako první věc bylo potřeba zpevnit vjezd, aby se bez problému na stavbu dostaly auta s materiálem, mixy apod. Na doporučení jsme na zem položili geotextilii a objednali betonový recyklát. Aby nám geotextilie do té doby neodletěla, potřebovali jsme ji provizorně přikotvit k zemi a jako nejlevnější varianta nás napadly terčové hmoždinky. Bylo potřeba geotextilii nejdříve proděravět a potom už šla hmoždinka zatlouct.
Dopravce betonového recyklátu mi zavolal, že první auto už vyklopil a rovnou jede pro další, protože to určitě stačit nebude. A měl pravdu. Prvních 8 tun vypadalo jako pár větších krtinců, takže ve výsledku jsme do vjezdu potřebovali cca 16 tun materiálu. Požádali jsme ho, aby během vykládky nacouval dozadu roztáhnul ho po celé délce, takže rozhrnování potom bylo o něco snažší a ve výsledku to byla práce na pár hodin. Bagristu na výkop pasů jsme měli domluveného za týden a důležité bylo do té doby mít vyznačené hranice výkopu pasů.
Geodet
K tomu bylo potřeba zajistit geodeta na zaměření rohů ztraceného bednění, od kterých se hranice výkopů odměří. Byli jsme s ním předběžně domluvení, takže na nás měl takto na rychlo prostor a dorazil ještě před víkendem. Pro geodeta budete potřebovat jako podklad koordinační situaci ideálně v DWG. Doporučuji si 3x ověřit, že mluvíte o stejných bodech, aby vám náhodou nezaměřil například rohy domu s fasádou. Geodet se s námi domluvil, jakým způsobem chceme vyznačit rohy a shodli jsme se na variantě dřevěných kolíků, na které udělá terč s tečkou. Tečka určuje roh ztraceného bednění téměř na milimetr přesně. Není úplně jednoduchý způsob, jak si přesnost ověřit, protože tečky nejsou ve stejné nadmořské výšce, a tak při měření pásmem vznikají odchylky. Museli bychom si je vynést do stejné výšky, ale neměli jsme důvod o nich pochybovat.
Plán na víkend bylo vynesení rohů domu někam mimo prostor výkopu, protože kolíky jsou nyní umístěné přesně tam, kde se bude kopat. Lavičky se nám vyrábět nechtělo, takže jsme zvolili cestu dlouhých roxorů zatlučených do země tak, aby po natažení dvou provázků vznikl průsečík přesně nad bodem od geodeta. Bylo potřeba si s tím trochu pohrát, protože občas při zatloukání roxor trochu uhnul a poté nezbývalo ho posunout dál a zatloukat znova. Museli jsme si taky dávat pozor, aby byl provázek na roxor namotaný vždy ze stejné strany, abychom zpětně provázky natáhli stejně. Když máte roxor 10mm, tak by vám vznikla poměrně velká nepřesnost. Podle provázků a výkresu výkopů jsme v týdnu po večerech na zem sprejem vyznačili hranice pro výkop pasů a několika násobně je překontrolovali.
Geodet nám mimo čtyři rohy domu zaměřil také dva výškové body na pozemku, jejichž nadmořskou výšku určil s přesností na tisícinu metru. K tomu bylo potřeba určit dva fixní body, které se určitě nehnou a jeden z nich byl ve spodní části pozemku šroub na vodovodní šachtě. V horní části pozemku nic nemáme, tak zatloukl kolík do země. Výškové body se nám budou hodit později.
Zatím tedy organizace fungovala dobře a věci na sebe navazovaly bez zbytečných prodlev i když jsme pracovali jen po práci a o víkendech. Od skrývky do přípravy pro výkop pasů uběhly dva týdny.
2 týdny dovolené
Je důležité zmínit, že na stavbu jsme si celý rok šetřili dovolenou a vybrali jsme si v kuse 14 dní dovolené, takže priorita byla, aby věci co nejlépe navazovaly a neztratili jsme pár dní čekáním. Kdo zažil organizování stavby, asi ví, že to není jednoduchý úkol. První oficiální den dovolené byl pátek 21. 10. 2022 a do té doby jsme na pozemek jezdili po večerech, víkendech a párkrát jsem tam musel odskočit z práce, když bylo potřeba otevřít vjezd bagristovi nebo geodetovi. V následujících kapitolách budeme na stavbě každý den od rána do večera dva týdny v kuse a uvidíme, co se za tu dobu dá zvládnout. Následuje výkop pasů.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.