Založení rohů

Nastala hodina pravdy, kdy se ukáže, jak přesně jsme celou dobu měřili. Na programu dne máme založení rohů a jak jsem psal v minulém článku, máme v plánu klást ztracené bednění na sucho. Nejdříve musíme podle provázků a olovnice na pasy vytyčit rohy základů. Nezbývá než doufat, že se roxory, které jsme si původně zatloukli podle bodů vytyčených geodetem nijak nepohly a vynesené rohy budou na stejném místě, jako byly původní kolíky od geodeta. To zjistíme poměrně snadno, protože buď nám rozměry domu budou sedět a nebo ne. Pro případ, že by nastal tento problém jsme byli domluvení s geodetem, že by nám rohy přijel znova vytyčit rovnou na pasy. Tím by ale vzniklo zdržení i náklady navíc. Naštěstí můžu zpětně říct, že jsme skvělí a rohy nám podle provázků seděly s odchylkou několika milimetrů. Stačilo tedy pouze přeměřit všechny stěny a úhlopříčky a zjistit tak, který roh je vychýlený. To se ovšem snadno řekne, ale dělali jsme to skoro celý den 😀 Možná jsme se s tím až moc drbali, ale částečně za to může fakt, že abychom mohli změřit rozměry, museli jsme ve spodní části domu postavit čtyři řady vysokou skladbu rohu, jinak bychom měli rozměry zkreslené výškovým rozdílem. Nakonec padlo rozhodnutí, že takto už mohou rohy zůstat a natáhli jsme provázek, podle kterého budeme zdít první řadu v nejvyšší úrovni.

Ztracené bednění

Následující den začala rutina v podobě rozvážení bedňáků podél desky a zdění první řady. Jelikož jsme byli 95% času s Verčou na stavbě sami, museli jsme si práci rozdělit tak, abychom oba měli stále co dělat a aby na Verča dělala něco, co není nad její síly. Jenže v této fázi byla pouze těžká práce a nic jiného nebylo potřeba. Problém bedňáků je, že jsou těžké jako prase a my jsme navíc měli obvodové zdi ze čtyřicítek, vnitřní ze třicítek. Abyste ztracené bednění položili na místo, musíte být schopni udržet 33 kilo v prstech, protože je v tu chvíli držíte pouze ze shora za hrany, což samozřejmě Verča nedá. Takže jsme vymysleli systém, že jsem celou paletu vyskládal na zem do řady a Verča bedňák pouze překlopila na rudlík, se kterým už byla bez problému schopná tvárnici přepravit na druhou stranu desky a vyklopit ho tam. Já jsem bedňáky skládal na místo a zarovnával gumovou paličkou.

Když se začínala rýsovat první řada, bylo na čase začít řešit svislou výztuž. Důvod, proč jsme ji nenapíchali do betonu po zalití pasu byl ten, že máme navržené do každého bedňáku 4x R12. Kdyby tam byl roxor jeden, tak si umím představit, že bychom si předem rozmysleli skladbu a podle provázku a metru umístili roxory do živého betonu. Trefit ale 4 rohy do každého bedňáku je naprosto nereálné a od začátku jsme počítali s tím, že budeme navrtávat. Na R12 je vhodné použít 12mm vrták. Jako na zavolanou se zrovna v tuto chvíli ozvali rodiče Verči, že si za námi udělají v sobotu výlet do Čech a tak nám za jeden den pomohli navrtat půlku svislé výztuže. Není to moc příjemná práce, protože vám po několika desítkách vrtů začnou brnět ruce a vidíte, že vás jich ještě pár set čeká 🙂 Po dokončení každé řady bylo potřeba položit vodorovnou výztuž a roxory mezi sebou provázat. K tomu jsme měli koupené již hotové drátky i s oky a ruční vazač. Nebýt těchto vychytávek, tak to děláme dodnes 🙂

Armování

Armování nám zabralo určitě více práce, než samotné skládání bednění. Když pominu práci s navrtáváním, tak nás čekalo několik stovek řezů a několik tisíc spojů drátkem. Na řezání jsme používali malou 125mm flexu, se kterou šlo řezání rychle, ale překvapila mě spotřeba kotoučů. Nejdříve jsem měl kotouče Bosch a ty doslova mizely před očima, což mě trochu vyděsilo, protože bych za ně dal ve výsledku víc, než za to železo 🙂 Trochu přeháním, ale opravdu moc řezů nevydržely. Nakonec jsem skončil u DeWaltu a s těmi jsem spokojený. Poslední činnost spojená s armováním bylo ohýbání. Měl jsem odkoukané od dalších svépomocníků různé techniky na ohýbání na paletách o vruty, ale po prvním osobním setkání s R12 jsem rychle pochopil, že toto určitě cesta nebude. Koupili jsme ohýbačku za 2 tisíce a byl to dobrý kup. Práce s ní je dobrá a R12 bych na paletě rozhodně neohnul. Musel jsem vytvořit sestavu asi 15 bedňáků, aby udržely tu páku, kterou jsem při ohýbání vyvíjel.

Ztracené bednění nám trvalo postavit přesně týden. Očekávali jsme, že práce bude náročná, ale z jiných důvodů. Nebolely nás záda z tahání těžkých tvarovek (na správný pohyb jsme si dávali pozor), ale odnesly to hodně prsty a dlaně. Ale tyto trable hravě překonala radost z odvedené práce, protože ještě před týdnem jsme se pohybovali ve výkopech a nyní jsme už viděli obrys našeho domu 🙂 V průběhu práce jsme několikrát kontrolovali, že jsme nezapomněli na žádnou chráničku na budoucí prostup elektřiny, internetu, ovládání brány, zvonek a řadu dalších. Naštěstí jsme měli během projektování spoustu času tyto věci promyslet a nyní jsme jen na popud stavebního dozoru přidali pár rezervních chrániček.

Betonáž

Přesně po týdnu byl na čas vybetonovat ztracené bednění. Objednali jsme stejnou pumpu a spočítali objem betonu. To bylo tentokrát jednoduché, protože od výrobce ztraceného bednění známe přesný objem betonu, který se vejde do jedné tvárnice. Obecně platí spotřeba přibližně jeden kubík na paletu. Další výhoda byla, že to je práce pouze pro jednoho člověka, takže jsme nemuseli volat pomocníky a betonoval jsem to pouze já s pumpařem. Pumpař dálkovým ovládáním řídí rameno pumpy a já jsem hadici vedl a směřoval do jednotlivých tvárnic. U toho je vhodné se pohybovat po ztraceném bednění, abych viděl, kam beton teče. Verča mezitím mohla hladítkem začišťovat zbytky, které byly všude kolem.

Betonáž trvala 45 minut a po skončení jsme vytáhli půjčený ponorný vibrátor, který jsme půjčili ze zvědavosti a ukázalo se, že to není úplně zbytečné. U několika tvárnic se nám stalo, že beton úplně zmizel, protože po zvibrování se beton dostal do vzduchové kapsy, která se udělala někde hlouběji ve vazbě. Naštěstí jsme měli čerstvý beton na zemi z pumpy, kterým jsme mohli bednění doplnit. Pumpa má totiž určitý objem betonu, který není schopná dočerpat a po skončení se nás pumpař vždy zeptal, zda ho má vylít na zem, nebo jestli ho chceme nechat zlikvidovat. Pro dnešek bylo ovšem nebylo hotovo, protože práce nás ještě čeká hodně, a tak jsme začali pracovat na rozvodech kanalizace spodní stavby. O tom se dočtete více v následujícím článku.

V pondělí ráno nás čekala betonáž základových pasů a na stavbu jsme vyrazili ještě za tmy. Beton byl objednaný na 7:00 a chtěli jsme si naposledy zkontrolovat výkop, nastavit rotační laser a domluvit se s pomocníky, kdo bude mít jaký úkol. Měli jsme objednanou pumpu a jelikož naše deska má 14m na délku a pumpa může dojet přímo k ní, stačila objednat nejmenší verze, PUMIk.

Objednávka betonu u velkých betonárek jako Cemex a Zapa probíhá přes dispečink konkrétní betonárky z vašeho okolí. Než jim budete volat, musíte mít spočítanou očekávanou spotřebu betonu, ale nebojte, není potřeba to vědět přesně. Dispečer se potřebuje od něčeho odrazit, aby rezervoval dostatečné množství mixů, které se u vás na stavbě otočí. Před posledním mixem se udělá tzn. doměr, což je přesný odhad betonu na dokončení. Když odhadnete málo, bude se muset otočit poté ještě jeden mix třeba jen s půl kubíkem, což je finančně dost neefektivní. Když objednáte hodně, budete buď platit za likvidaci, nebo si beton necháte někam vylít na stavbě. My jsme pro tento případ měli vykopané patky na pergolu, abychom všechen beton zužitkovali. Druhá důležitá informace je typ betonu, který pro vás má betonárka namíchat. V našem případě se jednalo o C20/25 XC2. Před výjezdem jsme museli zaplatit 100% zálohu s tím, že kdybychom měli menší spotřebu, tak nám vrátí přeplatek a to se taky stalo.

Betonáž základových pasů

Po příjezdu jsme se s pumpařem domluvili, kde začneme a jakým směrem budeme postupovat. Na začátku bylo důležité nejdříve nalít beton do bednění první přepážky, aby celou konstrukci tlak betonu neposunul. Poté jsme pokračovali v nenižší části. Přestože jsme měli koleno, beton tekl o dost rychleji, než jsme čekali, takže jsme měli docela napilno 🙂 Verča měřila, pomocníci rozhrnovali a já jsem buď řešil pumpu, nebo vyrovnával beton. Později jsme si funkce prohazovali, ale dokud tekl beton, bylo co dělat. Mezi jednotlivými mixy vznikaly malé prodlevy, takže jsme měli prostor se vrátit a začít uhlazovat beton do finální podoby. K tomu jsme si vyrobili natřásací lať, která je dost drahá a půjčení se nám nechtělo řešit, když ji stejně použijeme ještě několikrát. Beton jsme do finální podoby dostali v osmi krocích:

1. Hromada betonu tak, jak vytekl z pumpy
2. Lopatou se hromada srovnala do přibližné roviny
3. Kontrola rotačním laserem
4. Ubrání/přidání betonu podle potřeby
5. Hráběmi se pečlivěji beton rozhrnul od kraji ke kraji
6. Finální kontrola rotačním laserem
7. Hrubé vyhlazení betonu natřásací latí
8. Finální vyhlazení betonu natřásací latí

Výhoda betonování na podzim je, že beton nabývá na pevnosti pomalu a díky tomu jsme měli možnost si s vyrovnáním hodně pohrát. V předchozím článku jsem zmínil, že máme v plánu založení ztracené bednění na sucho, tzn. přímo na beton bez podsypání suchým betonem. Nevýhoda tohoto řešení je pouze vysoká náročnost na betonáž základových pasů, ale díky tomu budeme ušetřeni složitého procesu podsypávání a vyrovnávání každého jednotlivého bedňáku v první řadě. Natřásáním betonu zatlačujete štěrk na na povrch se vytlačí tzn. mlíko, které má do jisté míry nivelační vlastnost.

Pomocí rotačního laseru se nám podařilo beton rovnoměrně rozprostřít do potřebné výšky a natřásací lať o délce 2m nám zajistila, že minimálně na této vzdálenosti nebudou žádné hrboly a vlny. Ve výsledku by se mělo stát, že na vzdálenosti několika metrů budou nepřenosti v rámci několika milimetrů, které by neměly bránit založení na sucho. Čela přepážek nám zajistí, že schod bude vždy vysoký přesně 250mm. Nezbývá než věřit, že se teorie osvědčí v praxi 🙂

Tímto je betonáž základových pasů u konce. Dobrá zpráva je, že všechny přepážky vydržely a hlavně nám spadl kámen ze srdce, protože už nás nebude tolik děsit počasí. Další den můžeme odbednit přepážky a mezitím stačí beton kropit. Další výhodou podzimu v Liberci je, že když už vám počasí vyjde na betonáž, pravděpodobně bude pršet potom, takže se o kropení nemusíte starat 🙂 Následuje založení rohů ztraceného bednění.

V předchozím článku jsem zmínil, že jsme kopali pasy ve více úrovních z důvodu osazení domu do svahu. Toto řešení je sice složitější na provedení, ale řekl bych taky o dost levnější. Schody ovšem nebudou pouze ve výkopu, ale ve více úrovních bude potřeba vylít i základové pasy. K tomu bude potřeba vybudovat bednění přepážek, které budou držet beton ve vyšší úrovni a vytvoří schod. Celkem budeme mít čtyři úrovně na delší straně domu a jedna přepážka vychází i na vnitřní nosnou zeď. Celkem tedy bude 9 přepážek. Než se dostaneme k přepážkám, čeká nás ještě pár věcí.

Prostupy vody a kanalizace

Vodovodní přípojku je potřeba vést v zemi v nezámrzné hloubce, takže alespoň 80cm pod úrovní terénu. V našem případě to vychází až pod úroveň pasu, takže bude potřeba se ručně prokopat ještě o něco níž. Hlavní prostup na vodu bude ve spodní části domu a voda poté povede pod celým domem až do technické místnosti. Pod pas tedy umístíme kus potrubí KG DN 150 tak, aby přesahoval výkop minimálně o 10cm na každou stranu. Tato trubka bude sloužit jako průchodka buď na budoucí chráničku na vodu, nebo už samotné vodovodní potrubí (jelikož se údajně nemusí dávat do chráničky). Tak i tak, větším průměrem určitě nic nezkazíte. Konce KG potrubí jsme utěsnili igelitem, aby se dovnitř nedostala hlína a případně i beton.

V horní části domu u technické místnosti bude druhý prostup na vodu, který bude rovnou tvořený z kopoflexové chráničky DN 100. Je to z toho důvodu, že je potřeba vytvořit co největší rádius kvůli vodovodnímu potrubí a zároveň potrubí musí vycházet co nejblíže k obvodové zdi. Kdybychom udělali prostup stejně jako dole, voda by nám vycházela ze země uprostřed technické místnosti 🙂 Druhá chránička je spíše rezerva/pojistka, kdyby z nějakého důvodu vznikl problém s protažením potrubí pod domem. Tyto chráničky je potřeba  obsypat pískem a pořádně ušlapat, protože za pár dní na ně budeme lít beton a nechceme, aby si podklad ještě sedal. Chráničky, které po zalití betonem zmizí z očí jsme si sprejem označili na terén, abychom je později nemuseli hledat.

Prostupy na kanalizaci jsou všechny řešeny stejným způsobem, jako hlavní prostup na vodu. Zvolili jsme pro ně potrubí KG DN200, jelikož samotná kanalizace bude vedena v KG 150. U kanalizace už je potřeba řešit sklon prostupu, aby kopíroval spád celého potrubí. I když tam je malá rezerva, tak kdybychom měli prostup vodorovně, tak spád kanalizace v tomto místě by nebyl dostačující.

Stavební dozor nám k tomu vypracoval speciální výkres, kde byly výškově okótované všechny prostupy kanalizace a v kombinaci s rotačním laserem jsme je bez problému umístili tam, kam patří. Opět říkám: Bez rotačního laseru si to vůbec neumím představit. Všechny kanalizace nám vycházely do betonu v pasech, tudíž před betonáží se nacházejí „ve vzduchu“ Museli jsme je tedy zaseknout do stěn výkopu a přikotvit roxory, aby neklesly a ani je beton nemohl vytlačit nahoru. Reálně ale nemáte od čeho výšku umístění kanalizace odměřit, protože pasy jsou vykopané s odchylkou několika centimentrů, ale kanalizace už musí být umístěná přesně.

Zemnicí pásek

Po zasypání prostupů jsme ještě jednou prošli základovou spáru a ujistili se, že jsme ji všude začistili. Cílem bylo odstranit rýhy od lžíce bagru tak, aby bylo dno rovné. Zároveň vyhazujete veškerou napadanou zeminu. Rohy a hrany výkopu by po dokončení měly být kolmé a ostré, tak jak to vidíte na výkresech a neměly by ve skutečnosti vypadat jako žlab. Dále následovalo položení zemnicího pásku, pro který jsme zvolili klasický FeZn pás s průřezem 30x4mm. Z několika článků stavebníků jsem pochopil, že práce s pásem je očistec, ale nemám stejnou zkušenost. Musím uznat, že je velice nepoddajný a musíte si dávat pozor, aby se vám nerozvinul dřív, než potřebujete. Na začátku po odstřižení stahovacích drátů ho už musíte držet pevně oběma rukama ve výkopu a následně přišlápnout nohou konec a začít odvíjet. Tímto postupem se mi podařilo rozvinout polovinu  a poté už byla schopná ho převzít i Verča. V rozích jsem pás přišlápnul a rukama jsem klubko zkroutil tak, aby změnilo směr. Pomáhalo nám to, že jsme ve výkopu měli připravené bednící dílce s drážkami, které nám pás trochu hlídaly. Ty bedňáky tam byly jako příprava na bednění přepážek, ke kterému se za chvíli dostaneme. Vycházelo nám to na necelé dvě klubka pásku, takže v polovině jsem udělal cca 1,5 m přesah a začal druhé klubko stejným způsobem. Verča už mezitím mohla pracovat na sešroubování spojek. Vývod na uzemnění hlavního rozvaděče jsme udělali také ze zemnicího pásku a vývody na hromosvod jsou v každém rohu domu z 10mm FeZn drátu. Všechny spoje Verča natřela gumoasfaltem v několika vrstvách a pásek podložila betonovými kostkami. Neviděli jsme důvod pásek složitě podkládat kameny, ze kterých by průběžně padal, když jedna kostka stojí 6 korun a pásek jsme dále už nemuseli řešit.

Bednění přepážek

Konečně se dostáváme k hlavnímu cíli víkendu. Dosavadní práce byla samozřejmě taky důležitá, ale z bednění přepážek jsme měli největší obavy. Už během pokládání pásku jsme museli zaměřit, kde se budou přepážky nacházet a umístit na správná místa první řadu bedňáků, do kterých jsme pásek zasadili do drážky a druhým bedňákem ho zajistili. Na většině míst jsme potřebovali pouze dva bedňáky a někde byl potřeba položit i snížený třetí. Výšku jsme museli zvolit takovou, aby se na bedňák dala přivrtat čelní deska a zároveň bylo bednění stále zalité v betonu. Je důležité si uvědomit, jaký tlak bude vyvíjený na čelní desku přepážky a v žádném případě nepodceňovat její pevnost a zajištění. Zvolili jsme OSB o síle 22mm, které jsme si nařezali na míru. Výška byla vždy stejná, tzn. 250mm, což že výška jedné řady ztraceného bednění a šířka odpovídala šířce výkopu + pár centimetrů navíc, aby byla zaražená v hlíně.

Výška umístění bednění přepážek samozřejmě vycházela z projektové dokumentace, ze které jsme vyčetli výškové kóty a opět pomocí rotačního laseru jsme bylo schopní jednotlivé přepážky umístit velice přesně. Dali jsme si na tom záležet, protože jsme měli v plánu vylít základové pasy tak, aby bylo možné založit první řadu ztraceného bednění na sucho. Tomu se budeme věnovat v následujícím článku. Čela bednění přepážek nám zajišťovala, že v daném místě bude schod přesně 250mm a jednotlivé řady ztraceného bednění by na sebe měly pěkně navazovat.

OSB desky jsme na bedňáky kotvili vruty do betonu a před vrtáním bylo potřeba desky umístit do budoucí polohy a zafixovat. K tomu jsme používali natloukací sponky, které nám zůstaly ze stavby plotu. Verča desku přidržovala já jsem vrtal (nejdříve bez příklepu a až do betonu s příklepem). Tato technika se velice osvědčila a po zašroubování vrutů deska držela velice pevně. To by ale samozřejmě na tlak beton nestačilo, takže před desky jsem zatloukl roxory do stěn výkopů, které na desky tlačily zepředu. Bylo potřeba hlídat jak vodováhu samotné přepážky, tak i kolmost na stěny výkopu. Přestože se nám bednění přepážek podařilo dokončit ještě za světla, zůstávalo spousta dokončovacích prací, které se protáhly až do tmy. Ne všechno bylo na stavbě tak chronologicky a některé činnosti se prolínaly, nebo bylo potřeba se k nim vrátit později. Navíc vzniklo pár problémů, se kterými jsme nepočítali. Jeden z nich byl, že na několika místech vycházela horní hrana budoucích pasů nad aktuální výšku terénu. V těchto místech jsme museli vytvořit bednění, aby beton zůstal pouze tam, kde ho potřebujeme. Dále bylo potřeba vytvořit nějaké kotvení zemnicích drátů, aby během betonáže držely směr kolmo nahoru. Podobných drobných činností se najde více a je důležité se na nic nevykašlat, i když už je člověk vyčerpaný. Víkend je u konce, práce hotová a nezbývá než se dobře vyspat na ráno, kdy budeme poprvé betonovat 🙂 Více v dalším článku.

Začíná pátek, první den dovolené a jak jsem zmínil v předchozím článku, pro nás to znamená brzy vstávat a zkontrolovat označení výkopů, protože dnes nás čeká výkop základových pasů. Ve skutečnosti dovolená začíná jen mě a Verča dorazí až po práci, ale to by neměl být problém. Důležité je, že dorazí bagrista a že bude přát počasí. I když to se ještě uvidí… má zase pršet.

Velké plány na víkend

Pokud už nějakou dobu sledujete svépomocníky, určitě jste zaznamenali řadu nešťastníků, kterým se po výkopu pasů spustil déšť a zaplavil jim základovou spáru. Já jsem dokonce jeden z těchto příběhů slyšel od známého, který z toho má docela čerstvé trauma. Když vám totiž po výkopu pasů zaprší a máte zeminu, do které se voda dobře nevsakuje, tak vám v nich vznikne docela solidní hladina, která vám pasy poničí, vymele a rozmáčí. Nejen, že se v nich poté nedá pohybovat, ale musíte vodu vyčerpat, odstranit vrstvu bahna a doufat, že se celý proces nebude opakovat. Proto se doporučuje naplánovat výkop podle počasí a hlavně pasy co nejdříve zalít betonem. Není dobrý nápad si práci od výkopu po zalití rozložit na dva týdny. My jsme se tedy rozhodli to stihnout za víkend a pasy zalít v pondělí ráno.

První dodávka materiálu

Zatím jsme neměli přesně propočítaný materiál na celou desku, ale abychom se vyhnuli prodlevě, objednali jsme materiál, který bude stačit na bednění v pasech a založení rohů ztraceného bednění (případně první řady). Do té doby se snad podaří dopočítat množství bednících dílců a armatury na celou desku. Problém s dopravou z velkých stavebnin je, že potřebují podepsat předávací protokol na místě a tak jsem musel objednat materiál až na pátek, kdy jsem byl poprvé celý den na stavbě. Bylo to tedy dost na těsno a kdyby ho nedovezli, byl by to dost problém. Každopádně domluva byla skvělá a přijeli hned ráno… tím myslím v 7 🙂 To jsem sice nečekal, když jsme se domlouvali na dopoledne, ale naštěstí už jsem tam byl. Když objednáváte palety ztraceného bednění, musíte zvolit dražší variantu dopravy autem s hydraulickou rukou. Ruka má poměrně velký dosah, takže jsem si trochu ušetřil přenášení materiálu.

Rotační laser

Na výkop základových pasů nepotřebujete žádný materiál, pouze nářadí. Osobně bych řekl, že pouze dva kusy. První je lopata na začištění dna spáry. Abyste ale mohli řešit takové příjemné problémy, nejdříve se musíte zapojit během výkopu. Ne, že by to bylo fyzicky namáhavé, všechnu práci za vás udělá bagrista, ale vy mu musíte být schopní určit, jak hluboko má kopat. Pokud si nedomluvíte firmu, které dáte výkresy a o nic se nestaráte, tak se budete muset hodně zapojit. Když si objednáte pouze bagristu na výkop, bude od vás očekávat, že mu budete říkat co, kde a jak hluboko má kopat. Bagrista nenese zodpovědnost za to, že budou výkopy na špatném místě, nebo že jsou příliš hluboké.

Otázku KDE jsem zodpověděl v předchozím článku. Geodet vám dá body, od kterých určíte polohu všech rohů výkopů a pomocí provázků si například sprejem uděláte čáry na zem. Pasy můžou mít různou šířku a v našem případě byly obvodové pasy 60 cm, vnitřní 50 cm. Tuto skutečnost musíte bagristovi předem sdělit, aby si vzal potřebné lžíce.

Otázka JAK HLUBOKO je o něco složitější. V článku o skrývce ornice jsem zmínil, že nám geodet na pozemku vytyčil dva výškové body a že se budou hodit později. Tyto body jsou nezbytně nutné pro výkop základových pasů. V projektu totiž máte určené, jak je dům zasazený do terénu a není možné ho jen tak více zapustit hlouběji naopak. Dům máme naprojektovaný v konkrétní výšce s ohledem na návaznost na okolní terén, geologický průzkum atd. Máme tedy dvě informace

1. Dva výškové body na pozemku (výška nad mořskou hladinou) – např. 468,682 m.n.m.
2. Výška budoucí čisté podlahy – např. 470 m.n.m.

Víme tedy, že rozdíl mezi výškovým bodem od geodeta na vodovodní šachtě a budoucí čistou podlahou je 1,318m. Víme taky, že hloubka výkopu v jedné části stavby je -2,400m pod úrovní čisté podlahy.

Rotační laser je přístroj, který se skládá z rotačního laseru na stativu a přijímače na nivelační lati. My jsme se rozhodli si rotační laser zakoupit, protože ho budeme potřebovat často a řešit pronájem by bylo nereálné a určitě bychom zaplatili za pronájmy hodně tisíc. Zvolili jsme Bosch GRL 400 H, který jsme koupili ve slevě za 16 tisíc. Tento laser má funkci samonivelace, tzn. po umístění laseru na stativ se do určité tolerance umí znivelovat do roviny a poté začne laser rotovat kolem své osy. Promítá tedy do prostoru paprsek v jedné výšce nad mořskou hladinou. Naopak přijímač umí tento paprsek zachytit a na snímači rozlišovat, kam dopadá s přesností na milimetry. Vy tedy postavíte rotační laser do prostoru, zapnete a po jeho startu hledáte výšku paprsku na nivelační lati. Lať nejdříve položíte na bod, jehož výšku výšku znáte, v našem případě na hlavičku šroubu na vodovodní šachtě a přijímač po ní posouváte nahoru tak dlouho, dokud vám přijímač souvislým tónem neohlásí, že jste na jeho středu. Když posunete přijímač jen o milimetr výše, začne na vás rychle pípat, že jste vysoko. Při posunu dolů na vás pípá pomalu, že jste nízko. Pokud je paprsek mimo rozsah snímače, nevydává žádný zvuk. Tímto systémem i po sluchu naleznete střed snímače a na přijímači je hrot, který vám na nivelační lati ukáže na jednu hodnotu v milimetrech. Podle výšky šroubu od geodeta a výšky čisté podlahy z projektu víte, že šroub je nyní -1,318m pod úrovní čisté podlahy a výkop má být -2,400m pod úrovní čisté podlahy. Když k aktuální hodnotě na lati přičtete 1,082m, tak při umístění středu snímače do výšky rotačního laseru vám spodní hrana latě bude určovat přesně -2,400. Tímto principem určíte bagristovi, zda je výkop dostatečně hluboký, nebo zda má ještě v daném místě pokračovat. Rotační laser se samozřejmě během měření nesmí pohnout, v opačném případě musíte znova zjistit, v jaké výšce vůči výškovému bodu geodeta se právě nachází.

Rotační laser považujeme za nejlepší investici, kterou jsme do nářadí udělali. Dá vám jistotu, že cokoli potřebujete mít v rovině, bude určitě v rovině. Používali jsme ho nejen na výkopy, ale i na všechny betonáže a zarovnávání bednění.

Chybička se vloudila

Udělali jsme základní chybu. Předpokládali jsme. Na stavbě není dobré moc předpokládat, ale spíše měřit a zjišťovat. Náš mylný předpoklad byl, že po skrývce bude úroveň terénu dostatečně nízko. Po přeměření celé plochy budoucí základové desky rotačním laserem jsme zjistili, že v poslední třetině se terén zvedá nad úroveň, kde už podle výkresu má být štěrk pod podkladním betonem. A to až o 30cm. Takže bylo jisté, že se zemina musí vybagrovat. Otázka byla kdy a jak?

Výkop základových pasů

Vraťme se tedy zpátky na stavbu. Auto s rukou odjelo a přijel bagrista s minibagrem na valníku. Nejdříve jsme udělali obhlídku a pobavili jsme se o situaci. Předem jsem mu říkal, že mimo výkop základových pasů bude potřeba strhnout část zeminy v horní části desky. Neměl ze mě vůbec radost a s jeho bagrem to ani nebylo možné, protože je určený pouze na kopání, ale ne na převážení. Naštěstí byl domluvený s jeho kolegou z vedlejší stavby, že případně dorazí s Bobcatem. Když to viděl, tak usoudil, že bez toho nemáme šanci a rovnou mu zavolal. Začal tím, že začal rozrývat a načechrávat, aby kolega mohl zeminu nabrat a přemístit. Bylo vidět, že jsou sehraní a dvě hodiny bylo hotovo. Když jsem to množství hlíny viděl, neuměl jsem si představit co bychom dělali, kdybychom se na to vykašlali. Každopádně tím vzniklo zdržení a doufal jsem, že pasy stihneme ještě v pátek dokončit. Navíc dík strhnutí terénu zmizely čáry vyznačující výkop základových pasů 🙂 Mírně jsem znervózněl, protože to, co jsme s Verčou měřili v klidu po večerech jsem teď musel udělat sám za 10 minut. Naštěstí roxory čekaly na svých místech a podle fotek jsem si natáhnul provázky.

Bagrista zahájil výkop v pravém horním rohu. Ze začátku jsem měl volno, protože trvalo dlouho, než se dostal do hloubky, kde mělo smysl začít měřit. Poté jsem mu potvrdil, že je dostatečně hluboko a může pokračovat stejně dál. Pasy jsme měli na většině míst o pár centimetrů hlubší, než bylo potřeba. Zpětně bych to asi zkusil měřit častěji, ale jediná nevýhoda je v tom, že do pasů padne více betonu.

ŘÍká se, že šířka výkopu je vždy širší, než potřebujete. V našem případě to tak nebylo a pasy jsem si po výkopu opravdu proměřil. ŠÍřka opravdu seděla přibližně na 60cm a to díky tomu, že lžíce je vyrobená o něco užší, protože se počítá s nepřesnostmi výkopu a nesoudržnosti zeminy. Chválím výrobce, kteří přemýšlí 🙂

Základy máme ve svahu a protože zemní práce jsou složité a drahé, máme navržené základy se schody. To znamená, že pasy nejsou v jedné úrovni, ale budou v nich přepážky tvořící 4 výškové úrovně, které se ve výsledku dorovnají různým počtem řad ztraceného bednění. V nejnižší části máme 4 řady a v nejvyšší 1 řadu. To znamená, že když bagrista pokračoval podél dlouhé stěny, musel jsem po pár metrech označit místo, kde bude schod a změna hloubky výkopu.

Naší zemině se říká perk, což je směs Písku se štĚRKem. Jeho vlastnost je v praxi taková, že je velice tvrdý, ale ve chvíli, kdy ho narušíte, tak je hodně sypký. Bagr ho tedy více než kopal spíše škrábal a to šlo pomalu. Měl jsem tedy dost času mezi měřením na začišťování spáry. Výhoda perku je, že výkop je přesný a začišťování šlo taky dobře. Důležitější ale je, že když nám začalo odpoledne mírně pršet, tak se voda krásně vsakovala a vůbec se nedělalo bahno. Tak jako bylo bahno všude kolem, tak ve výkopu bylo krásně čisto. Perk doporučuji všem 😀 Odpoledne mi na pomoc dorazila Verča z práce, které jsem s radostí předal žezlo v podobě nivelační latě. Bylo totiž potřeba nakoupit stavební materiál na víkend. Po návratu mě čekalo překvapení v podobě kamenů, na které narazili v posledním rohu na konci výkopu. V zemi jsme občas narazili na žulový šutrák a v tomto rohu jich bylo tolik, že se úplně rozsypal. Byli jsme opravdu rádi, že to bylo jen na jednom místě a kolem této části výkopu jsme chodili po špičkách, protože když se podařilo vylomit jeden kámen, vypadlo deset dalších. Výkop základových pasů se naštěstí podařilo v pátek dokončit a nás tak čekala odměna v podobě našlapaného víkendu, kdy bylo potřeba provést veškeré práce ve výkopu počínaje dočištěním, položením zemnícího pásku, ale především bednění výškových výškových stupňů. O tom se více dozvíte v následujícím článku.

Skrývka ornice je první stavební činnost, u které jsme měli pocit, že už konečně stavíme. Přípravy staveniště byly fajn a jsou důležité, ale bylo to jen takové šolichání. Po získání ohlášení stavby je potřeba před skrývkou na viditelné místo vyvěsit štítek Stavba ohlášena. V Liberci je navíc ze strany státního stavebního dozoru hodně hlídané oplocení a označení stavby. Proto jsme jako dárek k povolení dostali ceduli NEPOVOLANÝM VSTUP ZAKÁZÁN. Ten jsme poctivě vyvěsili vedle vjezdu. Během mojí pracovní cesty se uběhla lhůta po oznámení zahájení stavby a pro nás to znamenalo jediné.

Jdeme na to!

Jelikož jsme se stavbou tento rok už téměř nepočítali, neměli jsme domluveného bagristu. Sehnat někoho na poslední chvíli znamenalo hodně telefonátů, ale nakonec se podařilo a Verča zajela na pozemek vyznačit skrývanou plochu. Kolem základů jsme přidali 1,5m na každou stranu a rozhodli jsme se rovnou vybagrovat i vjezd. Během stavby by se vjezd úplně rozryl a stejně bychom ho museli nakonec něčím zasypat. Takto máme alespoň k dispozici více ornice.

Skrývka

Ráno cestou do práce Verča otevřela vjezd a já jsem naopak jako první věc po práci jel navštívit bagristu. Ten byl ale rychlejší a už jsem ho nezastihnul, takže ze skrývky nemáme žádné fotky. Byli jsme domluvení, že vezme od oka 20-30cm podle toho, jak bude půda vypadat a ornici vybral ve vyznačeném prostoru. Prostor na skládku ornice jsme zvolili v horním rohu, kde určitě nepovedou žádné výkopy a hromada by nám neměla moc překážet. Hromada je samozřejmě větší, než jsme čekali, ale i tak nám zůstalo dost prostoru na pohyb i skladování stavebního materiálu. Je dobré si předem rozmyslet a na situaci zakreslit plán staveniště, aby se v budoucnu nestalo, že buď dojde místo a nebo že budete muset přesouvat věci z místa na místo. 

Když byla skrývka hotová, tak jako první věc bylo potřeba zpevnit vjezd, aby se bez problému na stavbu dostaly auta s materiálem, mixy apod. Na doporučení jsme na zem položili geotextilii a objednali betonový recyklát. Aby nám geotextilie do té doby neodletěla, potřebovali jsme ji provizorně přikotvit k zemi a jako nejlevnější varianta nás napadly terčové hmoždinky. Bylo potřeba geotextilii nejdříve proděravět a potom už šla hmoždinka zatlouct.

Dopravce betonového recyklátu mi zavolal, že první auto už vyklopil a rovnou jede pro další, protože to určitě stačit nebude. A měl pravdu. Prvních 8 tun vypadalo jako pár větších krtinců, takže ve výsledku jsme do vjezdu potřebovali cca 16 tun materiálu. Požádali jsme ho, aby během vykládky nacouval dozadu roztáhnul ho po celé délce, takže rozhrnování potom bylo o něco snažší a ve výsledku to byla práce na pár hodin. Bagristu na výkop pasů jsme měli domluveného za týden a důležité bylo do té doby mít vyznačené hranice výkopu pasů.

Geodet

K tomu bylo potřeba zajistit geodeta na zaměření rohů ztraceného bednění, od kterých se hranice výkopů odměří. Byli jsme s ním předběžně domluvení, takže na nás měl takto na rychlo prostor a dorazil ještě před víkendem. Pro geodeta budete potřebovat jako podklad koordinační situaci ideálně v DWG. Doporučuji si 3x ověřit, že mluvíte o stejných bodech, aby vám náhodou nezaměřil například rohy domu s fasádou. Geodet se s námi domluvil, jakým způsobem chceme vyznačit rohy a shodli jsme se na variantě dřevěných kolíků, na které udělá terč s tečkou. Tečka určuje roh ztraceného bednění téměř na milimetr přesně. Není úplně jednoduchý způsob, jak si přesnost ověřit, protože tečky nejsou ve stejné nadmořské výšce, a tak při měření pásmem vznikají odchylky. Museli bychom si je vynést do stejné výšky, ale neměli jsme důvod o nich pochybovat.

Plán na víkend bylo vynesení rohů domu někam mimo prostor výkopu, protože kolíky jsou nyní umístěné přesně tam, kde se bude kopat. Lavičky se nám vyrábět nechtělo, takže jsme zvolili cestu dlouhých roxorů zatlučených do země tak, aby po natažení dvou provázků vznikl průsečík přesně nad bodem od geodeta. Bylo potřeba si s tím trochu pohrát, protože občas při zatloukání roxor trochu uhnul a poté nezbývalo ho posunout dál a zatloukat znova. Museli jsme si taky dávat pozor, aby byl provázek na roxor namotaný vždy ze stejné strany, abychom zpětně provázky natáhli stejně. Když máte roxor 10mm, tak by vám vznikla poměrně velká nepřesnost. Podle provázků a výkresu výkopů jsme v týdnu po večerech na zem sprejem vyznačili hranice pro výkop pasů a několika násobně je překontrolovali.

Geodet nám mimo čtyři rohy domu zaměřil také dva výškové body na pozemku, jejichž nadmořskou výšku určil s přesností na tisícinu metru. K tomu bylo potřeba určit dva fixní body, které se určitě nehnou a jeden z nich byl ve spodní části pozemku šroub na vodovodní šachtě. V horní části pozemku nic nemáme, tak zatloukl kolík do země. Výškové body se nám budou hodit později.

Zatím tedy organizace fungovala dobře a věci na sebe navazovaly bez zbytečných prodlev i když jsme pracovali jen po práci a o víkendech. Od skrývky do přípravy pro výkop pasů uběhly dva týdny.

2 týdny dovolené

Je důležité zmínit, že na stavbu jsme si celý rok šetřili dovolenou a vybrali jsme si v kuse 14 dní dovolené, takže priorita byla, aby věci co nejlépe navazovaly a neztratili jsme pár dní čekáním. Kdo zažil organizování stavby, asi ví, že to není jednoduchý úkol. První oficiální den dovolené byl pátek 21. 10. 2022 a do té doby jsme na pozemek jezdili po večerech, víkendech a párkrát jsem tam musel odskočit z práce, když bylo potřeba otevřít vjezd bagristovi nebo geodetovi. V následujících kapitolách budeme na stavbě každý den od rána do večera dva týdny v kuse a uvidíme, co se za tu dobu dá zvládnout. Následuje výkop pasů.