V předchozím článku jsem zmínil, že jsme kopali pasy ve více úrovních z důvodu osazení domu do svahu. Toto řešení je sice složitější na provedení, ale řekl bych taky o dost levnější. Schody ovšem nebudou pouze ve výkopu, ale ve více úrovních bude potřeba vylít i základové pasy. K tomu bude potřeba vybudovat bednění přepážek, které budou držet beton ve vyšší úrovni a vytvoří schod. Celkem budeme mít čtyři úrovně na delší straně domu a jedna přepážka vychází i na vnitřní nosnou zeď. Celkem tedy bude 9 přepážek. Než se dostaneme k přepážkám, čeká nás ještě pár věcí.
Prostupy vody a kanalizace
Vodovodní přípojku je potřeba vést v zemi v nezámrzné hloubce, takže alespoň 80cm pod úrovní terénu. V našem případě to vychází až pod úroveň pasu, takže bude potřeba se ručně prokopat ještě o něco níž. Hlavní prostup na vodu bude ve spodní části domu a voda poté povede pod celým domem až do technické místnosti. Pod pas tedy umístíme kus potrubí KG DN 150 tak, aby přesahoval výkop minimálně o 10cm na každou stranu. Tato trubka bude sloužit jako průchodka buď na budoucí chráničku na vodu, nebo už samotné vodovodní potrubí (jelikož se údajně nemusí dávat do chráničky). Tak i tak, větším průměrem určitě nic nezkazíte. Konce KG potrubí jsme utěsnili igelitem, aby se dovnitř nedostala hlína a případně i beton.
V horní části domu u technické místnosti bude druhý prostup na vodu, který bude rovnou tvořený z kopoflexové chráničky DN 100. Je to z toho důvodu, že je potřeba vytvořit co největší rádius kvůli vodovodnímu potrubí a zároveň potrubí musí vycházet co nejblíže k obvodové zdi. Kdybychom udělali prostup stejně jako dole, voda by nám vycházela ze země uprostřed technické místnosti 🙂 Druhá chránička je spíše rezerva/pojistka, kdyby z nějakého důvodu vznikl problém s protažením potrubí pod domem. Tyto chráničky je potřeba obsypat pískem a pořádně ušlapat, protože za pár dní na ně budeme lít beton a nechceme, aby si podklad ještě sedal. Chráničky, které po zalití betonem zmizí z očí jsme si sprejem označili na terén, abychom je později nemuseli hledat.
Prostupy na kanalizaci jsou všechny řešeny stejným způsobem, jako hlavní prostup na vodu. Zvolili jsme pro ně potrubí KG DN200, jelikož samotná kanalizace bude vedena v KG 150. U kanalizace už je potřeba řešit sklon prostupu, aby kopíroval spád celého potrubí. I když tam je malá rezerva, tak kdybychom měli prostup vodorovně, tak spád kanalizace v tomto místě by nebyl dostačující.
Stavební dozor nám k tomu vypracoval speciální výkres, kde byly výškově okótované všechny prostupy kanalizace a v kombinaci s rotačním laserem jsme je bez problému umístili tam, kam patří. Opět říkám: Bez rotačního laseru si to vůbec neumím představit. Všechny kanalizace nám vycházely do betonu v pasech, tudíž před betonáží se nacházejí „ve vzduchu“ Museli jsme je tedy zaseknout do stěn výkopu a přikotvit roxory, aby neklesly a ani je beton nemohl vytlačit nahoru. Reálně ale nemáte od čeho výšku umístění kanalizace odměřit, protože pasy jsou vykopané s odchylkou několika centimentrů, ale kanalizace už musí být umístěná přesně.
Zemnicí pásek
Po zasypání prostupů jsme ještě jednou prošli základovou spáru a ujistili se, že jsme ji všude začistili. Cílem bylo odstranit rýhy od lžíce bagru tak, aby bylo dno rovné. Zároveň vyhazujete veškerou napadanou zeminu. Rohy a hrany výkopu by po dokončení měly být kolmé a ostré, tak jak to vidíte na výkresech a neměly by ve skutečnosti vypadat jako žlab. Dále následovalo položení zemnicího pásku, pro který jsme zvolili klasický FeZn pás s průřezem 30x4mm. Z několika článků stavebníků jsem pochopil, že práce s pásem je očistec, ale nemám stejnou zkušenost. Musím uznat, že je velice nepoddajný a musíte si dávat pozor, aby se vám nerozvinul dřív, než potřebujete. Na začátku po odstřižení stahovacích drátů ho už musíte držet pevně oběma rukama ve výkopu a následně přišlápnout nohou konec a začít odvíjet. Tímto postupem se mi podařilo rozvinout polovinu a poté už byla schopná ho převzít i Verča. V rozích jsem pás přišlápnul a rukama jsem klubko zkroutil tak, aby změnilo směr. Pomáhalo nám to, že jsme ve výkopu měli připravené bednící dílce s drážkami, které nám pás trochu hlídaly. Ty bedňáky tam byly jako příprava na bednění přepážek, ke kterému se za chvíli dostaneme. Vycházelo nám to na necelé dvě klubka pásku, takže v polovině jsem udělal cca 1,5 m přesah a začal druhé klubko stejným způsobem. Verča už mezitím mohla pracovat na sešroubování spojek. Vývod na uzemnění hlavního rozvaděče jsme udělali také ze zemnicího pásku a vývody na hromosvod jsou v každém rohu domu z 10mm FeZn drátu. Všechny spoje Verča natřela gumoasfaltem v několika vrstvách a pásek podložila betonovými kostkami. Neviděli jsme důvod pásek složitě podkládat kameny, ze kterých by průběžně padal, když jedna kostka stojí 6 korun a pásek jsme dále už nemuseli řešit.
Bednění přepážek
Konečně se dostáváme k hlavnímu cíli víkendu. Dosavadní práce byla samozřejmě taky důležitá, ale z bednění přepážek jsme měli největší obavy. Už během pokládání pásku jsme museli zaměřit, kde se budou přepážky nacházet a umístit na správná místa první řadu bedňáků, do kterých jsme pásek zasadili do drážky a druhým bedňákem ho zajistili. Na většině míst jsme potřebovali pouze dva bedňáky a někde byl potřeba položit i snížený třetí. Výšku jsme museli zvolit takovou, aby se na bedňák dala přivrtat čelní deska a zároveň bylo bednění stále zalité v betonu. Je důležité si uvědomit, jaký tlak bude vyvíjený na čelní desku přepážky a v žádném případě nepodceňovat její pevnost a zajištění. Zvolili jsme OSB o síle 22mm, které jsme si nařezali na míru. Výška byla vždy stejná, tzn. 250mm, což že výška jedné řady ztraceného bednění a šířka odpovídala šířce výkopu + pár centimetrů navíc, aby byla zaražená v hlíně.
Výška umístění bednění přepážek samozřejmě vycházela z projektové dokumentace, ze které jsme vyčetli výškové kóty a opět pomocí rotačního laseru jsme bylo schopní jednotlivé přepážky umístit velice přesně. Dali jsme si na tom záležet, protože jsme měli v plánu vylít základové pasy tak, aby bylo možné založit první řadu ztraceného bednění na sucho. Tomu se budeme věnovat v následujícím článku. Čela bednění přepážek nám zajišťovala, že v daném místě bude schod přesně 250mm a jednotlivé řady ztraceného bednění by na sebe měly pěkně navazovat.
OSB desky jsme na bedňáky kotvili vruty do betonu a před vrtáním bylo potřeba desky umístit do budoucí polohy a zafixovat. K tomu jsme používali natloukací sponky, které nám zůstaly ze stavby plotu. Verča desku přidržovala já jsem vrtal (nejdříve bez příklepu a až do betonu s příklepem). Tato technika se velice osvědčila a po zašroubování vrutů deska držela velice pevně. To by ale samozřejmě na tlak beton nestačilo, takže před desky jsem zatloukl roxory do stěn výkopů, které na desky tlačily zepředu. Bylo potřeba hlídat jak vodováhu samotné přepážky, tak i kolmost na stěny výkopu. Přestože se nám bednění přepážek podařilo dokončit ještě za světla, zůstávalo spousta dokončovacích prací, které se protáhly až do tmy. Ne všechno bylo na stavbě tak chronologicky a některé činnosti se prolínaly, nebo bylo potřeba se k nim vrátit později. Navíc vzniklo pár problémů, se kterými jsme nepočítali. Jeden z nich byl, že na několika místech vycházela horní hrana budoucích pasů nad aktuální výšku terénu. V těchto místech jsme museli vytvořit bednění, aby beton zůstal pouze tam, kde ho potřebujeme. Dále bylo potřeba vytvořit nějaké kotvení zemnicích drátů, aby během betonáže držely směr kolmo nahoru. Podobných drobných činností se najde více a je důležité se na nic nevykašlat, i když už je člověk vyčerpaný. Víkend je u konce, práce hotová a nezbývá než se dobře vyspat na ráno, kdy budeme poprvé betonovat 🙂 Více v dalším článku.
