Jdeme do toho! Zbývá nám týden, než rapidně klesnou teploty a máme poslední příležitost si máknout, abychom mohli přes zimu zaslouženě odpočívat s vědomím, že desku máme úspěšně za sebou. Betonáž podkladního betonu je práce na dopoledne, takže pokud se podaří domluvit dovolenou a betonárku, mělo by to být reálné. Vše se podařilo domluvit na středu, takže jsme měli víkend na dokončení příprav.

Bednění

Pro časovou úsporu jsme se rozhodli udělat bednění z OSB 22mm. Ty už jsme měli koupené v rámci objednávky materiálu na desku a v mezičasech se mi podařilo desky nařezat. Jelikož budeme mít beton výšky 15 cm, rozhodl jsem se je nařezat po 30 cm. V první fázi bylo potřeba desky osadit do přesné roviny po celém obvodu a k tomu nám opět posloužil rotační laser. Zkusili jsme postupovat stejně jako u bednění přepážek v základových pasech, ale ukázalo se to jako zbytečně složité. Desky jsou totiž 2,5 m dlouhé, a tak manipulace s nimi zároveň s vodováhou byla docela komplikovaná. Pár desek jsme přikotvili sami s Verčou, ale druhý den přijel kamarád a ve třech jsme desky nasázeli za tři hodiny. Stačilo na obou stranách rotačním laserem změřit výšku a poté desku rovnou přivrtat. Použili jsme opět trubošrouby do betonu a na každou desku vyšly čtyři.

Po přikotvení desek bylo potřeba bednění pořádně zaklínit, aby tlak betonu desku neohnul, nebo v horším případě nevyrval. Desky už na samotných turbošroubech držely tak, že jsem s nimi nehnul, ale věděl jsem, že po nich během betonáže budu i šlapat a neměli jsme za potřebí něco riskovat. Zpětně si myslím, že to bylo určitě předimenzované, ale těch pár hodin práce nelituji.

V první fázi jsem sešrouboval všechny spoje desek, aby nám na hraně desky nevnikly zuby. K tomu jsem použil odřezky OSB desek. Dlouhým vrutem do dřeva jsem také sešrouboval všechny rohy desky.

Dalším opatřením bylo přikotvení desky pomocí drátů ke svislé výztuži. Toto bych příště asi vynechal, jelikož to bylo oproti následujícímu kroku nejspíš zanedbatelné řešení. Nicméně nebylo to nijak náročné ani drahé.

Poslední opatření bylo zapření bednění z vnější strany do země. V části základové desky, kde je vysoký okolní terén jsme využili zbylé tvarovky ztraceného bednění a tam, kde už tvarovky nestačily, jsme použili různé prkna, kůly z plotu atd. V místě zapření o bednění jsme je buď přišroubovali nebo nějakým jiným způsobem zaklínili. Podobným způsobem bylo potřeba vytvořit jištění i na zemi, kde to bylo o něco jednodušší. Stačilo rýčem vytvořit rýhu, do které se kůl zaklínil.

Protože OSB desky nejsou nejlevnější a mám v plánu je za stavbu použít ještě několikrát, rozhodl jsem se vyzkoušet odbedňovací olej. Ten by měl zajistit to, že mezi deskou a betonem nevznikne silná vazba a půjdou jednoduše oddělit. Jinými slovy, deska by měla déle přežít. Jelikož olej stojí pár stovek a bednění několik tisíc, koupil jsem jedno testovací balení Sika. Olej jsem aplikoval válečkem a i když na první pohled nebylo vidět, že bych něco nanášel, zpětně se ukázalo, že ano… a mohl jsem ho použít i méně. Desky se od betonu oddělovaly téměř vlastní váhou a naopak jsem je musel držet, aby nespadly na zem, když jsem odšrouboval poslední vrut. Naštěstí je přidržovaly jistící dráty, viz fotka výše.

Betonáž podkladního betonu

V den betonáže jsme na stavbu dorazili opět brzo ráno, jelikož pumpa byla domluvená na 8:00. Měli jsme domluveného jednoho pomocníka, který měl naštěstí uprostřed týdne dopoledne čas a chuť. Tři lidi jsou úplné minimum, takže jsme si museli dobře promyslet, co bude kdo dělat. Z internetu jsme odkoukali, že je dobré mít nějaký stahovací nástroj, který má šířku alespoň 1,5 m. Díky němu máte možnost strhnout beton na velké ploše najednou, což hráběmi a lopatou nejde. Takové nástroje se určitě dají pořídit, ale zaplatíte si za ně. My jsme samozřejmě šli cestou DIY, takže jsme využili odřezky OSB z bednění a sešroubovali je.

Betonáž byla opět velice rychlá. Ani se nenadějete a máte v desce vylitý celý mix a na cestě je další. Pokud si to dobře vybavuji, tak jeden mix trvalo přečerpat maximálně 15 minut. S tím jsme díky předchozí zkušenosti počítali, takže jsme měli úkoly rozděleny následovně. S operátorem pumpy jsme byli domluvení, že začneme v levém horním rohu a pojedeme „esíčka“ od kraje ke kraji. Operátor si rameno pumpy řídí sám, ale vznikaly by nám na desce kopce betonu, které bychom museli ručně rozhrnovat. Proto náš věrný pomocník Radim chodil s pumpou a po celou dobu s ní kýval tam a zpátky, aby se beton co nejvíce rozléval, hlavně u krajů. Tím ušetřil spoustu námahy mně, když jsem s vyrobeným nástrojem beton strhával do přibližné roviny. Za mnou chodila Verča s rotačním laserem a určovala, zda námi odhadnutá rovina je vysoko, nebo nízko. Nejsnadnější byly samozřejmě kraje, protože tam rovinu určuje hrana bednění, ale o kousek dál už se není čeho chytnout.

Když se stalo, že jsme měli betonu moc, tak jsem ho strhnul za sebe do části desky, kam se teprve Radim s pumpu řítil. Když se stalo naopak, že beton chyběl, šli jsme rovnat beton dál a řekli Radimovi, ať tam ještě nahodí, až pojede zpátky. To je výhoda toho, když jedete s pupou „esíčka“, protože se stále pohybujete kolem sebe. Náročné je to v tom, že když vám někde chybí beton, nemůžete to vyřešit hned, ale musíte jít dál a problematické místa si pamatovat. Není totiž možné čekat na místě až se k vám vrátí pumpa, protože po cestě k vám by naházela beton i tam, kde je ho akorát. Bylo potřeba hodně aktivně komunikovat a stále si říkat, kde to je dobré a kam je potřeba se vrátit. Když vznikla prodleva mezi mixy, byla to vlastně úleva, protože jsme měli čas si část desky celou přeměřit. Opět jsme si půjčili ponorný vibrátor, takže jsme v mezičasech beton zvibrovali, což je důležité hlavně u krajů, aby na hraně desky nevznikla kapsa. Když není k dispozici vibrátor, doporučil bych celou plochu důkladně prošlapat.

Jelikož jsme postupně stíhali beton urovnávat, mohli jsme poměrně s jistotou odhadnout doměr před posledním mixem. Samozřejmě jsme pro jistotu řekli trochu víc a beton, který nám zůstal jsem vylili do posledních patek na pergolu. Mezitím už to Verča mohla rozjet s natřásadlem 🙂 Tentokrát jsme se střídali, protože plocha byla větší a tato činnost je docela náročná na ramena a ruce, když na to nejsme zvyklí. Já jsem tedy desku projel nahrubo a Verča udělala druhé kolečko, kdy vytvořila finální povrch desky. Mezitím jsem mohl umýt všechno nářadí, protože jakmile beton někde zaschne, už se ho nezbavíte.

Desku máme hotovou, nářadí uklizené, tak už stačí vrátit ponorný vibrátor a můžeme jít na oběd. Vtipné je, že k tomuto dni směřovalo posledních několik týdnů a často to pro lidi bývají i měsíce. Záleží totiž na okolnostech časových i technologických. Každopádně betonáž podkladního betonu je činnost, kterou si pod stavbou základové desky představí každý, přitom časově je to absolutně zanedbatelná činnost. O čem můžete říct, že jste to měli hotové za dopoledne? Guláš byste vařili déle 😀

Po zimní přestávce bude následovat hydroizolace základové desky, o které si můžete přečíst v dalším článku,