Možná jste si všimli, že nové články skončily se založením stavby a ano, není to náhodou. Všechny články totiž vznikly v zimní přestávce po dokončení desky, kdy jsme měli pár měsíců na odpočinek a v té době také vznikla myšlenka stavbu začít dokumentovat a zveřejňovat články i videa pro inspiraci ostatním stavebníkům.

Na jaře začala stavební sezóna a krutá realita udeřila 🙂 Během stavby se nám články nedaří psát. Pro spisovatele to může být forma odpočinku, ale pro mě je to veliké trápení. Každý článek trvá několik hodin a v režimu, kdy člověk každý den z práce jede na stavbu, tam je do noci a další den to samé, to není moc reálné.

V praxi se ovšem ukázalo, že efektivnější a pro lidi zajímavější jsou videa, kde toho zazní a je vidět mnohem více. Proto jsme na úkor psaní článků začali více točit a přidávat videa na náš YouTube. Pokud byste naši tvorbu chtěli podpořit příspěvkem na kafe, abychom v noci u střihu videí neusínali, můžete se stát členy na našem Patreonu nebo YouTube kanále tlačítkem „Připojit se“ a získat tak i pár výhod.

Děkujeme a věříme, že vás videa budou bavit 🙂

Věděli jsme, že na založení stavby pozveme odborníka. Přestože i tento proces máme nastudovaný, jedná se o velice důležitou fázi, kde si raději necháme poradit na místě. Ukázalo se, že to bylo dobré rozhodnutí.

Objednání služby založení stavby 

Zdíme z Porothermu a Wienerberger nabízí službu založení stavby za 6050,- v roce 2023. Dostal jsem ale nápad si trochu zpříjemnit život a zkusit pohledat konkurenční nabídku pro srovnáni ceny (přestože se jedná o pár tisíc), ale částečně i z důvodu, že kdybych našel šikovného zedníka z okolí, mohl bych se mu případně ozvat i v průběhu stavby. To se ukázalo jako nemožné. Myslím si. Že vyhledávat umím, ale najít zedníka z okolí, který by nějakým způsobem dokázal prezentovat svoji práci a dokonce nabízel konkrétní služby typu Založení stavby, se mi prostě nepovedlo. Povedly se mi ale dvě věci:

1. Najít jediného zedníka v republice, který zaplatil firmě za web a ta ho udělala tak dobře, že mu volají lidi i z Liberce, přestože je někde od Budějovic. Byl hrozně fajn a dokonce byl ochotný přijet na otočku na výlet přes půl republiky 😀 Ale to bych dal za cestu stejně jako za práci a neměl bych možnost s ním dál spolupracovat. Udělám mu tady zdarma reklamu, protože tento přístup velice oceňuji. Jestli jste z Jižních Čech, zkuste web Založení stavby.
2. Druhé, velice zoufalé řešení, které již neplánuji opakovat, jsou poptávkové portály. Tam jsem zadal informace k naší poptávce a spustila se smršť naprosto zbytečných telefonátů od cizinců, kteří si vůbec nepřečetli/nepřeložili co poptávám a nabízeli mi zdění celého domu atd. Vysvětlil jsem, že chci jen první řadu a většina už se neozvala. Navíc, když jsem se ptal, jestli mají nivelační laser, dostalo se mi odpovědi: „Panee, to já umím už takhle od oka.“

Asi už vám došlo, že jsme se vrátili k první variantě o to s lepším pocitem, že nám to za slušné peníze udělá profík s jistotou, že dorazí. Přes poptávkový formulář jsem poslal informace, ten den mi zavolal dispečer pro upřesnění typu zdiva, zakládaní malty, nářadí atd. a domluvili jsme se na termínu a čase. Toto se odehrálo ještě přes hydroizolací, takže jsem navrhnul termín za dva týdny ve víře, že vše stihneme připravit. Přípravu na založení v podobě hotové hydroizolace spodní stavby jsme stihli tak akorát a zbývalo zajistit nářadí a dopravu cihel.

Stavební připravenost

Nebudu přepisovat oficiální požadavky z webu, ale popíšu vlastní zkušenost. Hotová hydroizolace pod nosným zdivem je jasná věc. Dále se mě ptali na typ zakládací malty a když jsem řekl, že máme Thermo UNI, ihned následovala odpověď, že hlavně nemáme zajišťovat míchačku, ale ruční míchadlo. To z toho důvodu, že zakládací malta Thermo UNI není moc sypká, ale spíše lepkavá, takže by se v míchačce slepila a nepromíchala se pořádně. Vlastně se mi ulevilo, protože míchačku nemám a nechtěl jsem ji kvůli jedné akci řešit. Koupil jsem tedy Parkside dvojité míchadlo a dvě 40l vědra. Plán měl být takový, že umícháme jeden pytel a během roztahování první várky budeme míchat druhou.

Dále jsme měli na stavbě všechny potřebné typy cihel k založení. Zakládali jsme obvodové zdivo Porotherm 30 Profi a vnitřní nosné zdivo Porotherm 17.5 Profi. U obvodového zdiva bylo důležité nezapomenout nechat dovést i doplňkové cihly Porotherm 30 Profi 1/2 a Porotherm 30 Profi R. Palety je potřeba složit alespoň 1,5m od budoucí stěny, aby se při zakládání dalo po desce pohybovat. Nesmíte ale položit dvě palety na sebe, protože by bránily rotačnímu laseru a taky nesmí ležet v úhlopříčce, aby se dalo natáhnout pásmo v rozích.

Z nářadí kromě míchadla na maltu a 40l věder jsme použili pouze zednické lžíce na začišťování a lopatu. Zbytek nářadí si zakládací technik dovezl sám. Je vidět, že ze zkušeností už se nechce na nic spoléhat a je pro něj jednodušší mít vše vlastní. Mimo sadu na zakládání s rotačním laserem měl vlastní sadu stahovacích latí. Když jsem mu řekl, že mám zatím jen ruční pilu, řekl mi, ať si ji užiju a šel do auta pro Aligátora 😀 (pilu na řezání cihel).

Na desku jsme měli za úkol vyznačit otvory, kde budou cihly přerušeny. V našem případě to budou vstupní dveře a HS portál. Vyznačení stačí přibližně, ne na milimetr přesně, protože on tu značku stejně o něco pro přejede a napřesno podle pásma uloží až cihlu. Zbytek malty se ořízne. Značky je potřeba dělat i z kraje desky, aby po nanesení malty byla vidět.

Zakládací malta

Jako první věc si technik rozjel rotační laser a proměřil si desku. Zjistil odchylku cca 5mm, což nás potěšilo. To pro nás v praxi znamenalo nižší vrstvu zakládací malty, méně míchání a taky úsporu materiálu. K cihlám jsme dostali celkem 27 pytlů zakládací malty a po založení nám jich zůstalo 15.

Začal jsem tedy míchat. Technik si mezitím nastavil zakládací sadu a Verča mu začala z vědra lopatou házet maltu na zem. Technik si ji lžící rozhrnul na délku stahovací latě a začal stahovat. Během toho jsem s kamarádem míchal další pytel malty. Nečekal jsem, že to bude tolik fyzicky náročné  Míchadlo má docela sílu a celý pytel je poměrně hodně materiálu. Do jednoho pytle přišlo cca 10 litrů vody. Byli jsme ale instruováni, abychom tam dali nejdřív jen 9 litrů a potom dolívali podle potřeby. Překvapilo mě, jak málo vody stačí, aby se ze suché konzistence stala moc řídká. Opravdu někdy stačilo pokropit půl vteřiny. Několik várek nám trvalo, než jsme konzistenci vychytali a technik si z nás pořád dělal srandu, že jsme pomalí. To roztahování malty mu šlo tak rychle, že jsme nestíhali domíchat další várku. Míchadlo se nedostane všude, takže to bylo potřeba občas prohrábnout lžící rohy a dno.

Vyrovnání malty do roviny pro obvodové zdivo trvalo něco přes hodinu, což je pro mě další potvrzení toho, jak zkušenosti šetří čas. Já bych to hodinu jenom proměřoval 😀 Mezitím malta zatvrdla dostatečně na založení rohů. Technik umístil cihly do rohů a na nás bylo zkontrolovat rozměry. Zkontrolovali jsme obvod i úhlopříčky a po pár korekcích nám to s odchylkou cca 5mm sedělo. Popravdě, kdybychom to dělali sami, tak bychom si s touto fází pohráli víc. Bylo vidět, že pro něj je to rutina a „centimetr žádná míra“ 😀 Je ale pravda, že na 14 metrové zdi se centimetr ztratí. K tomu se ale více vyjádřím ve článku o zdění.

Založení první řady cihel 

Když byly umístěny rohy, stačilo natáhnout provázek a začít klást cihly. Všechnu tuto práci dělal technik a my jsme byli pouze podavači. Rozdělali jsme paletu a začali po desce roznášet cihly a umisťovat je před maltu ve správné orientaci, aby seděly drážky. Když je měl technik nachystané, začal klást. Ale takovou rychlostí, že jsem nevěřil vlastním očím. Štítovou stěnu měl položenou tak za 2 minuty 😀 Na pokládání používal držák na cihly a jednoduše je pokládal k provázku. Jelikož je malta perfektně vyrovnaná, stačí cihlu položit a je téměř hotovo. Naopak, na cihlu se nesmí tlačit, jinak by se propadla. Po položení první strany a vytvoření dořezu přišla na řadu kontrola roviny v obou směrech. To se bude asi popisovat těžko slovy, tak spíš koukněte na video, ale jednoduše zkontroloval každou cihlu, že není nikam nakloněná a nakonec celou řadu projel stahovací latí pro kontrolu, že povrch je perfektně hladký. Kdyby nějaká cihla jen trošku vystupovala (tzn. Nebyla v rovině), lať by se o ni zasekla.

Tento postup opakoval na všech dalších stranách. Tam, kde bylo vynecháno místo na dveře položil poloviční cihlu (půlku) a dál pokračoval celými cihlami. Na každé straně vznikl jeden dořez a ve všech místech, kde máme prostupy kanalizace do cihly udělal zářez (ten bude jen v první řadě).

Od položeného obvodového zdiva se daly odměřit vnitřní nosné zdi. S Verčou jsme udělali značky a technik si natáhnl provázek. Obecně bych řekl, že odpovědnost za správnost měření jsme měli my a za správnost položení zase technik. U vnitřních zdí je potřeba si dát pozor, jak jsou kótované, protože například příčky máme v projektu kótované jako 150mm, přestože cihly jsou 115mm (+ omítky). Lepší je si kóty přepočítat na osu příčky.

Dále jsme pokračovali stejným stylem, dokud nebylo založeno všechno nosné zdivo. Práce celkově zabrala 4 hodiny a to jsme ke konci zpomalili a více povídali, když jsme měli dobrý čas. Následoval úklid, konzultace a pár tipů jak dál pokračovat, na co si dát pozor atd. Technik nám řekl, že můžeme pokračovat dál ještě ten den, ale raději jsme udělali pořádek a šli to oslavit  Teď nás čeká pěkná fáze stavby.

Zimní přestávka skončila a my se můžeme opět pustit do práce. Jako první věc v novém roce nás čeká provedení hydroizolace základové desky, která v našem případě bude celoplošná. K tomuto řešení se nerozhodne každý, ale v našem případě dává smysl z několika důvodů.

1. 

   K desce se i tak plánujeme chovat hezky a dbát na to, abychom hydroizolaci nepoškodili.

2. Budeme používat robustní, modifikovaný asfaltový pás s nosnou vložkou ze skelné tkaniny ve dvou vrstvách. Tedy celkem 8mm.
3. Délka pásů je 7,5 m a šířka naší desky je 7,1m, takže nám krásně vychází celý pás bez dořezů s přesahem 20 cm na každou stranu.
4. Prostupy budeme dělat zpětně, takže můžeme všechny kanalizace přejet pásem opět bez dořezů.

Začistění povrchu desky

Nejdříve jsme museli vyčistit povrch desky, na které jsme přes zimu nechali povlak, který snad posloužil jako ochranná vrstva přes zimu. Nevím, jestli to k něčemu bylo, ale deska je po zimě ve 100% stavu a stejně se nám to na podzim už dělat nechtělo 🙂 Mysleli jsme si, že ji v rychlosti zameteme, ale smetákem jsme se oháněli minimálně 2 hodiny a prach se pořád vířil. Alespoň jsme se zbavili toho největšího bince a na fotce výše je přibližně 1/2 toho nejhoršího. Bylo nám hned jasné, že budeme muset desku i vysát a předem jsem už měli koupený stavební vysavač. Nakonec jsme nekupovali žádný luxus a v akci koupili Parkside za 1300,- Posloužil bez problému.

Zatímco Verča řešila povrch desky, já jsem se postaral o hrany, které byly poměrně hrubé na doporučení jsem se rozhodl je srazit na 45 stupňů. Hlavní důvod je, aby nedošlo k poškození hydroizolace, až je budeme přes hrany ohýbat. Na sražení hran jsem použil 230mm diamantový kotouč, který přežil řezání ztraceného bednění. Už nebyl v nejlepším stavu a tímto jsem ho upřímně úplně dodělal. Není totiž dělaný na hoblování pod úhlem, ale na řezání kolmo. Určitě bych to nikomu nedoporučil a už vůbec ne s novým kotoučem. Tím hoblováním se trošku ohnul a při dalším používání mírně vibruje. Takže půjde do koše a už jsem se řádně vybavil hrncovým diamantovým kotoučem na malou flexu.

Penetrace

Když byl povrch desky čistý, mohli jsme aplikovat penetraci pod asfaltové pásy. Konkrétně se jednalo o penetrační asfaltový lak značky Den Braven v balení 9kg, které stálo cca 600,- Kromě toho, že má delší dobu schnutí nám přišel dobrý. Hlavně to, že se prodává ve velké plechovce, do které se vejde váleček, takže není potřeba tím něco dalšího špinit. Koupili jsme 18kg, které vyšly na 3/4 desky a na zbytek jsme koupili menší balení. Penetrování měla na starost Verča a jsem za to rád, protože asfalt měla až za ušima 🙂

Hydroizolace

Konečně se dostáváme k samotné hydroizolaci. Jak jsem zmiňoval na začátku článku, v projektu máme navrženy dvě vrstvy hydroizolace ve formě SBS modifikovaného asfaltového pásu s nosnou vložkou ze skelné tkaniny. Prodává se v balení šíře 1m a délky 7,5m. Je docela těžký a blbě se drží, takže jsem s nimi musel manipulovat jen já a těch 38 balíků se docela proneslo. Naštěstí se všechno vešlo do boudy a postupně jsem je nosil na desku podle toho, jak práce postupovala.

To ale ze začátku nebylo moc rychle, protože jsme museli odladit jeden problém s natavovací sadou. Pro neznalce jako jsem já bych to shrnul tak, že máte láhev s plynem (v našem případě 10kg lahev s propan-butanem), na její uzávěr přijde redukční ventil a na ten teprve přijde hadice a hořák. Nám se stalo to, že jsme si sadu nejdříve půjčili od známého se záminkou trochu ušetřit, jenže se ukázalo, že měl ventil s malým průtokem 1kg/h, takže i na plné obrátky byl plamen strašně slabý a pořádně natavit pás bylo téměř nemožné. Tím, že jsem to dělal poprvé jsem ale nevěděl, čím to je. Jestli například není malý tlak v lahvi atd. První pás jsem natavoval asi 2 hodiny a dostavila se velká frustrace. Následoval nákup komplet nové sady s ventilem, který měl průtok až 8kg/h a už bylo vše v pořádku 🙂 Známému jsme nakonec na jeho sadě také vyměnili ventil a tak jsme měli k dispozici dvě sady. To pro nás bylo dobré, protože pásů bylo opravdu hodně a času moc ne. S velkým průtokem plynu ovšem souvisí i velká spotřeba, takže lahve začaly mizet. Celkem jsme spotřebovali 40kg propan-butanu. Pracovali jsme v chladném počasí s musím říct, že jsme lahve určitě nevraceli prázdné, ale nebylo pro nás efektivní je mačkat až do konce, protože s klesajícím tlakem se hodně prodlužovala doba natavení pásu. Profík by asi uměl správně lahev nahřát a vymáčknout z ní víc, ale jestli celá lahev stojí 500,- , tak těch posledních 100,- jsem byl ochotný nevypotřebovat.

Natavování pásů jsme prováděli podle výkresu, protože u dvou vrstev hydroizolace můžou jednoduše vzniknout místa, kde se překrývá zbytečně hodně vrstev a tyto hrboly můžou komplikovat buď zakládání zdiva, nebo pokládku podlahového polystyrenu. Tuším, že se nám překrývají maximálně 3 vrstvy v jenom místě. Přesahy pásů se lišily podle vazby, ale pohybovaly se mezi 150mm a 175mm. Je to nejspíš víc, než je potřeba, ale tím jsme položili maximálně jeden pás navíc.

Natavování ve dvou lidech už šlo dobře. Nejdříve jsem pás rozvinul a urovnal podle značek přesahů. Poté jsme ho z obou stran srolovali doprostřed a začali natavovat. Někdo musel začít první a kousek natavit. Poté jsme druhou půlku role srolovali až k natavenému začátku a druhou stranu hydroizolace začali natavovat tam. Jinak by vznikl u prostřed nenatavený půl metr. Postupně jsem vyndával chráničky na kanalizaci, které jsme nechávali až do poslední chvíle na místě kvůli případnému dešti. Hrdla jsem zavíčkoval a něčím přikryl, kdybych je náhodou líznul plamenem. Pak jsem se na to ale vykašlal a dával si větší pozor.

Během natavování jsme zkoušeli více způsobů a technik, které jsme odkoukali z videí. Poměrně rychle jsme si uvědomili, že nemá smysl po pásu šlapat krátce po natavení. Přestože jsme hydroizolaci dělali v chladném počasí, pás zůstává teplý alespoň minutu a pokaždé, když jsem se zapomněl, udělal jsem otisk boty. Ne, že by to vadilo, ale aflalt na podrážce jsem nepotřeboval. Pohybovali jsme se tedy pouze před rolí, natavili krátký kus a nohou pás pomalu rolovali. Hydroizolace má plnit účel ochrany proti zemní vlhkosti, tlakové vodě a radonu. Tlaková voda nám opravdu nehrozí, ale i tak jsme chtěli mít spoje opravdu těsné. Proto jsem se o to víc soustředil na řádné natavení přesahu pásů, kdy jsem za ideální spoj považoval ten, kdy se po odrolování trocha asfaltu vytlačila ven. Někdy to bylo moc a někdy zase málo. Trvalo několik pásů, než jsme získali trochu grif, ale do profi izolatérů máme hodně daleko. Fakt, že máme dvě vrstvy nám dává klid, že se tím můžou vykompenzovat případné nedostatky natavení hydroizolace.

Ze začátku byl déšť každou chvíli na spadnutí, takže jsme chtěli natavit co nejvíce pásů rychle. Proto jsme neřešili přesahy na nechali je viset. První vrstvu přesahů jsme tedy dělali zpětně a nebylo to úplně za odměnu. Doporučuji je dělat rovnou. Nakonec jsme nekupovali krátký hořák, protože už tak bylo výdajů hodně a dalo se to zvládnout. Jen to není úplně snadné na manipulaci. Hydroizolace nás vyšla na necelých 50tis a práce nám zabrala ve dvou lidech přibližně 30 hodin práce.

Prostupy

Zatímco Verča natavovala druhou vrstvu, začal jsem řešit prostupy. Jak jsem již zmiňoval, všechny kanalizace jsme přejely pásy a bylo tedy potřeba odkrýt. Dělal jsem si značky, ale jednoduše bych je našel klepáním na desku. Během prořezávání otvorů jsem si uvědomil, jak masivní ty dvě vrstvy hydroizolace jsou. Jednoduše řečeno, byl problém je proříznout i odlamovacím nožem. Takže z poškození během stavby mám trochu menší obavy. Nakonec jsem si musel hydroizolaci trochu nahřát, aby se lépe řezala.

Hrdla jsme umístili do -3cm pod deskou a nyní jsme se potřebovali dostat na 10cm nad desku. Takže následovalo nějaké měření, řezání a vyrovnávání. Tato metoda je určitě pracnější, než kdybychom hrdla nad desku umístili rovnou. Jenže na druhou stranu o to příjemnější byla zase betonáž i natavování hydroizolace. Opravdu musím říct, že pokaždé, když se musím něčemu vyhýbat, například roxorům na schodiště uprostřed desky, hrozně mi to leze na nervy. Navíc jsem měl možnost srovnat do vodováhy hrdla, která se úplně nepovedla. Dělal bych to takto znova.

Po osazení seříznutého KG potrubí jsem otvor zasypal pískem a uhutnil. Písek končil přibližně 2 cm pod deskou sloužil jen jako výplň. Jelikož kolem hrdla přijde hydroizolační stěrka, kterou nelze aplikovat na sypký povrch, bylo potřeba ho teprve vytvořit. K tomu poslouží rychleschnoucí beton. Nechtěl jsem tímto betonem zalít celý otvor, protože kdyby náhodou došlo k poškození kanalizace během stavby, budu mít stále možnost se dostat k původnímu hrdlu pod deskou. Beton jsme tedy napatlali jen na povrch a počkali, až zaschne.

Zbývalo už jen ošetřit všechny prostupy chrániček a kanalizací pomocí hydroizolační stěrky. Tady jsme možná narazili na omezení počasí, protože stěrka byla strašně tuhá a spíš jsme ji na prostupy patlali, než natírali. Údajně má mít hladký povrch a aplikuje se štětcem. My jsme ji museli nanášet špachtlí. Nevypadá to úplně esteticky, ale fungovat by měla. Do ní jsme zatlačili perlinku, kterou jsme stahovací páskou upnuli k trubce. Toto byl poslední krok přípravy před založením první řady zdiva. Bylo to hodně práce najednou a když bychom dělali pouze pásy pod zdivo, měli bychom to hotové za den.

Na druhou stranu jsme rádi, že to máme za sebou a že natavování hydroizolace proběhlo v otevřeném prostranství na čerstvém vzduchu. V další kapitole už budeme konečně zdít!