Začíná pátek, první den dovolené a jak jsem zmínil v předchozím článku, pro nás to znamená brzy vstávat a zkontrolovat označení výkopů, protože dnes nás čeká výkop základových pasů. Ve skutečnosti dovolená začíná jen mě a Verča dorazí až po práci, ale to by neměl být problém. Důležité je, že dorazí bagrista a že bude přát počasí. I když to se ještě uvidí… má zase pršet.
Velké plány na víkend
Pokud už nějakou dobu sledujete svépomocníky, určitě jste zaznamenali řadu nešťastníků, kterým se po výkopu pasů spustil déšť a zaplavil jim základovou spáru. Já jsem dokonce jeden z těchto příběhů slyšel od známého, který z toho má docela čerstvé trauma. Když vám totiž po výkopu pasů zaprší a máte zeminu, do které se voda dobře nevsakuje, tak vám v nich vznikne docela solidní hladina, která vám pasy poničí, vymele a rozmáčí. Nejen, že se v nich poté nedá pohybovat, ale musíte vodu vyčerpat, odstranit vrstvu bahna a doufat, že se celý proces nebude opakovat. Proto se doporučuje naplánovat výkop podle počasí a hlavně pasy co nejdříve zalít betonem. Není dobrý nápad si práci od výkopu po zalití rozložit na dva týdny. My jsme se tedy rozhodli to stihnout za víkend a pasy zalít v pondělí ráno.
První dodávka materiálu
Zatím jsme neměli přesně propočítaný materiál na celou desku, ale abychom se vyhnuli prodlevě, objednali jsme materiál, který bude stačit na bednění v pasech a založení rohů ztraceného bednění (případně první řady). Do té doby se snad podaří dopočítat množství bednících dílců a armatury na celou desku. Problém s dopravou z velkých stavebnin je, že potřebují podepsat předávací protokol na místě a tak jsem musel objednat materiál až na pátek, kdy jsem byl poprvé celý den na stavbě. Bylo to tedy dost na těsno a kdyby ho nedovezli, byl by to dost problém. Každopádně domluva byla skvělá a přijeli hned ráno… tím myslím v 7 🙂 To jsem sice nečekal, když jsme se domlouvali na dopoledne, ale naštěstí už jsem tam byl. Když objednáváte palety ztraceného bednění, musíte zvolit dražší variantu dopravy autem s hydraulickou rukou. Ruka má poměrně velký dosah, takže jsem si trochu ušetřil přenášení materiálu.
Rotační laser
Na výkop základových pasů nepotřebujete žádný materiál, pouze nářadí. Osobně bych řekl, že pouze dva kusy. První je lopata na začištění dna spáry. Abyste ale mohli řešit takové příjemné problémy, nejdříve se musíte zapojit během výkopu. Ne, že by to bylo fyzicky namáhavé, všechnu práci za vás udělá bagrista, ale vy mu musíte být schopní určit, jak hluboko má kopat. Pokud si nedomluvíte firmu, které dáte výkresy a o nic se nestaráte, tak se budete muset hodně zapojit. Když si objednáte pouze bagristu na výkop, bude od vás očekávat, že mu budete říkat co, kde a jak hluboko má kopat. Bagrista nenese zodpovědnost za to, že budou výkopy na špatném místě, nebo že jsou příliš hluboké.
Otázku KDE jsem zodpověděl v předchozím článku. Geodet vám dá body, od kterých určíte polohu všech rohů výkopů a pomocí provázků si například sprejem uděláte čáry na zem. Pasy můžou mít různou šířku a v našem případě byly obvodové pasy 60 cm, vnitřní 50 cm. Tuto skutečnost musíte bagristovi předem sdělit, aby si vzal potřebné lžíce.
Otázka JAK HLUBOKO je o něco složitější. V článku o skrývce ornice jsem zmínil, že nám geodet na pozemku vytyčil dva výškové body a že se budou hodit později. Tyto body jsou nezbytně nutné pro výkop základových pasů. V projektu totiž máte určené, jak je dům zasazený do terénu a není možné ho jen tak více zapustit hlouběji naopak. Dům máme naprojektovaný v konkrétní výšce s ohledem na návaznost na okolní terén, geologický průzkum atd. Máme tedy dvě informace
- Dva výškové body na pozemku (výška nad mořskou hladinou) – např. 468,682 m.n.m.
- Výška budoucí čisté podlahy – např. 470 m.n.m.
Víme tedy, že rozdíl mezi výškovým bodem od geodeta na vodovodní šachtě a budoucí čistou podlahou je 1,318m. Víme taky, že hloubka výkopu v jedné části stavby je -2,400m pod úrovní čisté podlahy.
Rotační laser je přístroj, který se skládá z rotačního laseru na stativu a přijímače na nivelační lati. My jsme se rozhodli si rotační laser zakoupit, protože ho budeme potřebovat často a řešit pronájem by bylo nereálné a určitě bychom zaplatili za pronájmy hodně tisíc. Zvolili jsme Bosch GRL 400 H, který jsme koupili ve slevě za 16 tisíc. Tento laser má funkci samonivelace, tzn. po umístění laseru na stativ se do určité tolerance umí znivelovat do roviny a poté začne laser rotovat kolem své osy. Promítá tedy do prostoru paprsek v jedné výšce nad mořskou hladinou. Naopak přijímač umí tento paprsek zachytit a na snímači rozlišovat, kam dopadá s přesností na milimetry. Vy tedy postavíte rotační laser do prostoru, zapnete a po jeho startu hledáte výšku paprsku na nivelační lati. Lať nejdříve položíte na bod, jehož výšku výšku znáte, v našem případě na hlavičku šroubu na vodovodní šachtě a přijímač po ní posouváte nahoru tak dlouho, dokud vám přijímač souvislým tónem neohlásí, že jste na jeho středu. Když posunete přijímač jen o milimetr výše, začne na vás rychle pípat, že jste vysoko. Při posunu dolů na vás pípá pomalu, že jste nízko. Pokud je paprsek mimo rozsah snímače, nevydává žádný zvuk. Tímto systémem i po sluchu naleznete střed snímače a na přijímači je hrot, který vám na nivelační lati ukáže na jednu hodnotu v milimetrech. Podle výšky šroubu od geodeta a výšky čisté podlahy z projektu víte, že šroub je nyní -1,318m pod úrovní čisté podlahy a výkop má být -2,400m pod úrovní čisté podlahy. Když k aktuální hodnotě na lati přičtete 1,082m, tak při umístění středu snímače do výšky rotačního laseru vám spodní hrana latě bude určovat přesně -2,400. Tímto principem určíte bagristovi, zda je výkop dostatečně hluboký, nebo zda má ještě v daném místě pokračovat. Rotační laser se samozřejmě během měření nesmí pohnout, v opačném případě musíte znova zjistit, v jaké výšce vůči výškovému bodu geodeta se právě nachází.
Rotační laser považujeme za nejlepší investici, kterou jsme do nářadí udělali. Dá vám jistotu, že cokoli potřebujete mít v rovině, bude určitě v rovině. Používali jsme ho nejen na výkopy, ale i na všechny betonáže a zarovnávání bednění.
Chybička se vloudila
Udělali jsme základní chybu. Předpokládali jsme. Na stavbě není dobré moc předpokládat, ale spíše měřit a zjišťovat. Náš mylný předpoklad byl, že po skrývce bude úroveň terénu dostatečně nízko. Po přeměření celé plochy budoucí základové desky rotačním laserem jsme zjistili, že v poslední třetině se terén zvedá nad úroveň, kde už podle výkresu má být štěrk pod podkladním betonem. A to až o 30cm. Takže bylo jisté, že se zemina musí vybagrovat. Otázka byla kdy a jak?
Výkop základových pasů
Vraťme se tedy zpátky na stavbu. Auto s rukou odjelo a přijel bagrista s minibagrem na valníku. Nejdříve jsme udělali obhlídku a pobavili jsme se o situaci. Předem jsem mu říkal, že mimo výkop základových pasů bude potřeba strhnout část zeminy v horní části desky. Neměl ze mě vůbec radost a s jeho bagrem to ani nebylo možné, protože je určený pouze na kopání, ale ne na převážení. Naštěstí byl domluvený s jeho kolegou z vedlejší stavby, že případně dorazí s Bobcatem. Když to viděl, tak usoudil, že bez toho nemáme šanci a rovnou mu zavolal. Začal tím, že začal rozrývat a načechrávat, aby kolega mohl zeminu nabrat a přemístit. Bylo vidět, že jsou sehraní a dvě hodiny bylo hotovo. Když jsem to množství hlíny viděl, neuměl jsem si představit co bychom dělali, kdybychom se na to vykašlali. Každopádně tím vzniklo zdržení a doufal jsem, že pasy stihneme ještě v pátek dokončit. Navíc dík strhnutí terénu zmizely čáry vyznačující výkop základových pasů 🙂 Mírně jsem znervózněl, protože to, co jsme s Verčou měřili v klidu po večerech jsem teď musel udělat sám za 10 minut. Naštěstí roxory čekaly na svých místech a podle fotek jsem si natáhnul provázky.
Bagrista zahájil výkop v pravém horním rohu. Ze začátku jsem měl volno, protože trvalo dlouho, než se dostal do hloubky, kde mělo smysl začít měřit. Poté jsem mu potvrdil, že je dostatečně hluboko a může pokračovat stejně dál. Pasy jsme měli na většině míst o pár centimetrů hlubší, než bylo potřeba. Zpětně bych to asi zkusil měřit častěji, ale jediná nevýhoda je v tom, že do pasů padne více betonu.
ŘÍká se, že šířka výkopu je vždy širší, než potřebujete. V našem případě to tak nebylo a pasy jsem si po výkopu opravdu proměřil. ŠÍřka opravdu seděla přibližně na 60cm a to díky tomu, že lžíce je vyrobená o něco užší, protože se počítá s nepřesnostmi výkopu a nesoudržnosti zeminy. Chválím výrobce, kteří přemýšlí 🙂
Základy máme ve svahu a protože zemní práce jsou složité a drahé, máme navržené základy se schody. To znamená, že pasy nejsou v jedné úrovni, ale budou v nich přepážky tvořící 4 výškové úrovně, které se ve výsledku dorovnají různým počtem řad ztraceného bednění. V nejnižší části máme 4 řady a v nejvyšší 1 řadu. To znamená, že když bagrista pokračoval podél dlouhé stěny, musel jsem po pár metrech označit místo, kde bude schod a změna hloubky výkopu.
Naší zemině se říká perk, což je směs Písku se štĚRKem. Jeho vlastnost je v praxi taková, že je velice tvrdý, ale ve chvíli, kdy ho narušíte, tak je hodně sypký. Bagr ho tedy více než kopal spíše škrábal a to šlo pomalu. Měl jsem tedy dost času mezi měřením na začišťování spáry. Výhoda perku je, že výkop je přesný a začišťování šlo taky dobře. Důležitější ale je, že když nám začalo odpoledne mírně pršet, tak se voda krásně vsakovala a vůbec se nedělalo bahno. Tak jako bylo bahno všude kolem, tak ve výkopu bylo krásně čisto. Perk doporučuji všem 😀 Odpoledne mi na pomoc dorazila Verča z práce, které jsem s radostí předal žezlo v podobě nivelační latě. Bylo totiž potřeba nakoupit stavební materiál na víkend. Po návratu mě čekalo překvapení v podobě kamenů, na které narazili v posledním rohu na konci výkopu. V zemi jsme občas narazili na žulový šutrák a v tomto rohu jich bylo tolik, že se úplně rozsypal. Byli jsme opravdu rádi, že to bylo jen na jednom místě a kolem této části výkopu jsme chodili po špičkách, protože když se podařilo vylomit jeden kámen, vypadlo deset dalších. Výkop základových pasů se naštěstí podařilo v pátek dokončit a nás tak čekala odměna v podobě našlapaného víkendu, kdy bylo potřeba provést veškeré práce ve výkopu počínaje dočištěním, položením zemnícího pásku, ale především bednění výškových výškových stupňů. O tom se více dozvíte v následujícím článku.
