Založení rohů
Nastala hodina pravdy, kdy se ukáže, jak přesně jsme celou dobu měřili. Na programu dne máme založení rohů a jak jsem psal v minulém článku, máme v plánu klást ztracené bednění na sucho. Nejdříve musíme podle provázků a olovnice na pasy vytyčit rohy základů. Nezbývá než doufat, že se roxory, které jsme si původně zatloukli podle bodů vytyčených geodetem nijak nepohly a vynesené rohy budou na stejném místě, jako byly původní kolíky od geodeta. To zjistíme poměrně snadno, protože buď nám rozměry domu budou sedět a nebo ne. Pro případ, že by nastal tento problém jsme byli domluvení s geodetem, že by nám rohy přijel znova vytyčit rovnou na pasy. Tím by ale vzniklo zdržení i náklady navíc. Naštěstí můžu zpětně říct, že jsme skvělí a rohy nám podle provázků seděly s odchylkou několika milimetrů. Stačilo tedy pouze přeměřit všechny stěny a úhlopříčky a zjistit tak, který roh je vychýlený. To se ovšem snadno řekne, ale dělali jsme to skoro celý den 😀 Možná jsme se s tím až moc drbali, ale částečně za to může fakt, že abychom mohli změřit rozměry, museli jsme ve spodní části domu postavit čtyři řady vysokou skladbu rohu, jinak bychom měli rozměry zkreslené výškovým rozdílem. Nakonec padlo rozhodnutí, že takto už mohou rohy zůstat a natáhli jsme provázek, podle kterého budeme zdít první řadu v nejvyšší úrovni.
Ztracené bednění
Následující den začala rutina v podobě rozvážení bedňáků podél desky a zdění první řady. Jelikož jsme byli 95% času s Verčou na stavbě sami, museli jsme si práci rozdělit tak, abychom oba měli stále co dělat a aby na Verča dělala něco, co není nad její síly. Jenže v této fázi byla pouze těžká práce a nic jiného nebylo potřeba. Problém bedňáků je, že jsou těžké jako prase a my jsme navíc měli obvodové zdi ze čtyřicítek, vnitřní ze třicítek. Abyste ztracené bednění položili na místo, musíte být schopni udržet 33 kilo v prstech, protože je v tu chvíli držíte pouze ze shora za hrany, což samozřejmě Verča nedá. Takže jsme vymysleli systém, že jsem celou paletu vyskládal na zem do řady a Verča bedňák pouze překlopila na rudlík, se kterým už byla bez problému schopná tvárnici přepravit na druhou stranu desky a vyklopit ho tam. Já jsem bedňáky skládal na místo a zarovnával gumovou paličkou. 
Když se začínala rýsovat první řada, bylo na čase začít řešit svislou výztuž. Důvod, proč jsme ji nenapíchali do betonu po zalití pasu byl ten, že máme navržené do každého bedňáku 4x R12. Kdyby tam byl roxor jeden, tak si umím představit, že bychom si předem rozmysleli skladbu a podle provázku a metru umístili roxory do živého betonu. Trefit ale 4 rohy do každého bedňáku je naprosto nereálné a od začátku jsme počítali s tím, že budeme navrtávat. Na R12 je vhodné použít 12mm vrták. Jako na zavolanou se zrovna v tuto chvíli ozvali rodiče Verči, že si za námi udělají v sobotu výlet do Čech a tak nám za jeden den pomohli navrtat půlku svislé výztuže. Není to moc příjemná práce, protože vám po několika desítkách vrtů začnou brnět ruce a vidíte, že vás jich ještě pár set čeká 🙂 Po dokončení každé řady bylo potřeba položit vodorovnou výztuž a roxory mezi sebou provázat. K tomu jsme měli koupené již hotové drátky i s oky a ruční vazač. Nebýt těchto vychytávek, tak to děláme dodnes 🙂
Armování
Armování nám zabralo určitě více práce, než samotné skládání bednění. Když pominu práci s navrtáváním, tak nás čekalo několik stovek řezů a několik tisíc spojů drátkem. Na řezání jsme používali malou 125mm flexu, se kterou šlo řezání rychle, ale překvapila mě spotřeba kotoučů. Nejdříve jsem měl kotouče Bosch a ty doslova mizely před očima, což mě trochu vyděsilo, protože bych za ně dal ve výsledku víc, než za to železo 🙂 Trochu přeháním, ale opravdu moc řezů nevydržely. Nakonec jsem skončil u DeWaltu a s těmi jsem spokojený. Poslední činnost spojená s armováním bylo ohýbání. Měl jsem odkoukané od dalších svépomocníků různé techniky na ohýbání na paletách o vruty, ale po prvním osobním setkání s R12 jsem rychle pochopil, že toto určitě cesta nebude. Koupili jsme ohýbačku za 2 tisíce a byl to dobrý kup. Práce s ní je dobrá a R12 bych na paletě rozhodně neohnul. Musel jsem vytvořit sestavu asi 15 bedňáků, aby udržely tu páku, kterou jsem při ohýbání vyvíjel.
Ztracené bednění nám trvalo postavit přesně týden. Očekávali jsme, že práce bude náročná, ale z jiných důvodů. Nebolely nás záda z tahání těžkých tvarovek (na správný pohyb jsme si dávali pozor), ale odnesly to hodně prsty a dlaně. Ale tyto trable hravě překonala radost z odvedené práce, protože ještě před týdnem jsme se pohybovali ve výkopech a nyní jsme už viděli obrys našeho domu 🙂 V průběhu práce jsme několikrát kontrolovali, že jsme nezapomněli na žádnou chráničku na budoucí prostup elektřiny, internetu, ovládání brány, zvonek a řadu dalších. Naštěstí jsme měli během projektování spoustu času tyto věci promyslet a nyní jsme jen na popud stavebního dozoru přidali pár rezervních chrániček.
Betonáž
Přesně po týdnu byl na čas vybetonovat ztracené bednění. Objednali jsme stejnou pumpu a spočítali objem betonu. To bylo tentokrát jednoduché, protože od výrobce ztraceného bednění známe přesný objem betonu, který se vejde do jedné tvárnice. Obecně platí spotřeba přibližně jeden kubík na paletu. Další výhoda byla, že to je práce pouze pro jednoho člověka, takže jsme nemuseli volat pomocníky a betonoval jsem to pouze já s pumpařem. Pumpař dálkovým ovládáním řídí rameno pumpy a já jsem hadici vedl a směřoval do jednotlivých tvárnic. U toho je vhodné se pohybovat po ztraceném bednění, abych viděl, kam beton teče. Verča mezitím mohla hladítkem začišťovat zbytky, které byly všude kolem.
Betonáž trvala 45 minut a po skončení jsme vytáhli půjčený ponorný vibrátor, který jsme půjčili ze zvědavosti a ukázalo se, že to není úplně zbytečné. U několika tvárnic se nám stalo, že beton úplně zmizel, protože po zvibrování se beton dostal do vzduchové kapsy, která se udělala někde hlouběji ve vazbě. Naštěstí jsme měli čerstvý beton na zemi z pumpy, kterým jsme mohli bednění doplnit. Pumpa má totiž určitý objem betonu, který není schopná dočerpat a po skončení se nás pumpař vždy zeptal, zda ho má vylít na zem, nebo jestli ho chceme nechat zlikvidovat. Pro dnešek bylo ovšem nebylo hotovo, protože práce nás ještě čeká hodně, a tak jsme začali pracovat na rozvodech kanalizace spodní stavby. O tom se dočtete více v následujícím článku.
